Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1321/17 #1Usnesení ÚS ze dne 30.05.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Praha
SOUD - OS Kolín
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /specif... více
Věcný rejstříkodůvodnění
trestná činnost
Trest
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.1321.17.1
Datum podání02.05.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 40

Ostatní dotčené předpisy

40/2009 Sb., § 38, § 39, § 55 odst.2, § 337 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1321/17 ze dne 30. 5. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti J. D., zastoupeného JUDr. Adamem Kopeckým, LL. M., advokátem se sídlem Zlatnická 1582/10, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 7/2017-16 ze dne 25. 1. 2017, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 346/2016-127 ze dne 25. 8. 2016 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. 1 T 7/2016-103 ze dne 17. 3. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina").

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále též "tr. zákoník"), jehož se dopustil opakovaným řízením motorového vozidla v době zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl dříve uložen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 4 T 58/2012 ze dne 2. 5. 2012 na celkovou dobu 60 měsíců. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. 8. 2012. Za to byl stěžovatel odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Odvolání stěžovatele směřující pouze do výroku o trestu Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením dle § 256 trestního řádu (dále též "tr. ř.") jako nedůvodné zamítl. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že uložený nepodmíněný trest je nepřiměřeně přísný s ohledem na svůj nyní již řádný život a své osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry. Soudy dle něho nerespektovaly pravidla pro ukládání trestů obsažená v § 38 odst. 2, § 39 a § 55 odst. 2 tr. zákoníku. Tím současně došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že jedině obecný soud rozhoduje o vině trestu za trestné činy (čl. 40 Listiny). Ústavní soud může do jejich rozhodování zasáhnout jen tehdy, zjistí-li závažný exces, který ve svém důsledku zkracuje obviněného na jeho základním právu či svobodě. Ústavní soud ovšem nedospěl k závěru, že by napadená rozhodnutí vykazovala jakýkoli, natož závažný, exces z kautel spravedlivého procesu. Již soud prvního stupně zdůraznil, že stěžovatel se před trestním soudem ocitl devatenáctkrát, opakovaně byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a to i za tutéž úmyslnou trestnou činnost. V této spojitosti není úvaha okresního soudu o tom, že účelem trestu je v tomto případě spíše ochrana společnosti a že jiný druh trestu by se u stěžovatele minul účinkem, nepřiléhavá. Rovněž nelze odhlédnout od toho, že soud i za této situace uložil nepodmíněný trest odnětí svobody pouze ve výši jedné poloviny trestní sazby stanovené v § 337 odst. 1 tr. zákoníku, kterou Nejvyšší soud ve světle pestré trestní minulosti stěžovatele hodnotil jako trest velmi mírný. Soudy se přitom logicky a srozumitelně vypořádaly i s tvrzeními stěžovatele o tom, že nyní vede řádný život (viz str. 5 usnesení dovolacího soudu, str. 2 usnesení odvolacího soudu).

Z výše uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 30. května 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru