Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 132/98Usnesení ÚS ze dne 07.07.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkakt/správní
byt/vyklizení
správní uvážení
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.132.98
Datum podání24.03.1998
Napadený akt

rozhodnutí správní

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

509/1991 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 132/98 ze dne 7. 7. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 132/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci. návrhu ústavní stížnosti. stěžovatele K. K., zastoupeného JUDr. M. M., advokátem, proti rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku ze dne 6. 3. 1998, čj. Vnitř. 120/98-OZ/109.1, ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu v Šumperku ze dne 4. 12. 1997, čj. Rp-Oz-5/97,

takto.

Návrh se odmítá

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 24. 3. 1998, označeným jako ústavní stížnost.

Stěžovatel napadá rozhodnutí. Okresního úřadu v Šumperku ze dne 6. 3. 1998, čj. Vnitř. 120/98-OZ/109.1, kterým bylo potvrzeno

1

I. ÚS 132/98

rozhodnutí. Městského úřadu v Šumperku ze dne 4. 12. 1997, čj. Rp-Oz-5/97, zakazující mu zasahování do pokojného stavu (resp. vlastnického práva) podle § 5 občanského zákoníku a ukládající mu vyklidit byt, který podle tvrzení navrhovatele tohoto postupu obývá neoprávněně; jde tedy o restitutio in integrum. Stěžovatel se domnívá, že uvedeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle č.l.. 36 Listiny základních práv a svobod a dále pak poukazuje na některé nezákonnosti v postupu správních úřadů při aplikaci především hmotného práva. Navrhuje odložení vykonatelnosti rozhodnutí a vydání nálezu, že se ústavní stížnosti vyhovuje a rozhodnutí obou správních orgánů se zrušují. Žádosti o odložení vykonatelnosti bylo vyhověno.

Lze mít sice za to, že postup správních úřadů, resp. aplikace ustanovení § 5 občanského zákoníku v dané věci je problematická, ale touto otázkou se Ústavní soud nezaobírá. Zabývá se v rámci své působnosti pouze vznesenou námitkou porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud dospěl k závěru, že námitka stěžovatele není vůbec případná. Rozhodnutí správního orgánu podle § 5 občanského zákoníku má pouze předběžný charakter. Tuto skutečnost Ústavní soud považuje za relevantní, přičemž právo domáhat se ochrany u soudu není dotčeno. Správní orgán při řízení podle ustanovení § 5 občanského zákoníku uloží zákaz, resp. obnovení předešlého stavu, a nezkoumá právní otázky, neboť nejde o spor o právo. V daném případě se však podstatnou spornou otázkou jeví otázka právní, totiž platnost nové nájemní smlouvy a tímto aspektem se ostatně stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zabývá především. Stěžovatel byl tedy oprávněn se na soud obrátit v rámci běžné občanskoprávní žaloby na určení, zda je (nová) nájemní smlouva platná, či zda došlo k uzavření nájemní smlouvy nové, a proto nájemní vztah zanikl, resp. se mohl obrátit na soud, jelikož předběžná ochrana jeho poklidného stavu nebyla správním úřadem poskytnuta. Ostatně na soud se mohl obrátit i přímo bez žádosti o

2

I. ÚS 132/98

předběžné opatření správního orgánu. Ústavní soud v této souvislosti nepovažoval za podstatné, jaký byl osud návrhu firmy A. na vyklizení. bytu stěžovatelem.

Svého uvedeného práva však stěžovatel, jak plyne ze spisu, nevyužil. Je třeba konstatovat, že úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základním právům jen tehdy, když již žádný jiný státní orgán, především však obecný soud, není příslušný k poskytnutí, resp. rozhodnutí o ochraně práva (srov. čl. 4 Ústavy ČR). Funkce Ústavního soudu nespočívá v suplování či dublování rozhodovací činnosti obecných soudů, eventuelně v napravování pochybení, resp. nekvalifikovaných přístupů při řešení věci.

Nájemní vztahy, resp. "právo na oprávněný nájem" nepatří k právům základním, chráněným Listinou základních práv a svobod nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR, ale jde o právo běžné, které je pod ochranou soudů obecných. Jinou otázkou je samozřejmě otázka nedotknutelnosti obydlí, která ústavně chráněna je, avšak porušení takového práva namítáno nebylo a zřejmě ani. být účinně nemohlo, neboť relevantní související otázka práva nájmu bytu je sporná a tu by měl řešit obecný soud.

Soudce zpravodaj proto nejprve posuzoval ústavní stížnost z hlediska formálního, tj. zda není dán důvod jejího odmítnutí podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj ho mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní soud proto dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nepodal obecnému soudu návrh na

3

I. ÚS 132/98

určení, zda je nová nájemní smlouva platná či nikoliv.Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 1998JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru