Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 132/96Usnesení ÚS ze dne 21.01.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.132.96
Datum podání13.05.1996

přidejte vlastní popisek

I.ÚS 132/96 ze dne 21. 1. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 132/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele H., zastoupeného advokátkou JUDr. M.K., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. Na 239/95, ze dne 29. 2. 1996, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, a Okr.ú., V.R., H.V., M.R. a PF., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá .

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. Na 239/95, ze dne 29. 2. 1996. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno dovolací řízení, protože v daném případě nebyla dána funkční příslušnost dovolacího soudu, neboť v oblasti správního přezkumu podle hlavy třetí, páté části občanského soudního řádu není dovolání ve smyslu ustanovení § 250s přípustné s výjimkou věcí důchodového zabezpečení a důchodového pojištění. V daném případě se jednalo o restituční případ. Rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci dne 19.7.1996

1

I. ÚS 132/96

Stěžovatel poukazuje ve své ústavní stížnosti na podstatu sporu, který vznikl při jednání u Okr.ú. v důsledku nesouhlasu povinné osoby stěžovatele s vydáním restitučního nároku oprávněným osobám (vedlejším účastníkům). Správní rozhodnutí Okr.ú. podléhalo možnému soudnímu přezkumu ve smyslu hlavy třetí, páté části o. s. ř. Krajský soud v Brně však rozhodl dne 18. 1. 1995 pod sp. zn. 30 Ca 69/94 o opravném prostředku navrhovatele tak, že usnesením odvolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno osobou neoprávněnou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 2. 1995.

Rozhodnutí Krajského soudu přes poučení o nepřípustnosti dalších opravných prostředků napadl navrhovatel dovoláním

u Vrchního soudu v Praze, kde dovolací řízení, jak shora uvedeno, bylo zastaveno.

Ústavní soud zkoumal náležitosti ústavní stížnosti, mezi něž náleží i lhůta k jejímu uplatnění. Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí

O posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). V daném případě tímto posledním prostředkem k ochraně práva bylo odvolání adresované Krajskému soudu v Brně. Rozhodnutí o něm nabylo právní moci dne 2. 2. 1995. Navrhovatel však uplatnil svou ústavní stížnost u ústavního soudu ČR až 13. května 1996. Tedy více jak rok po lhůtě k jejímu podání. Lhůta ve smyslu shora citovaného ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. uplynula dne 1. dubna 1995.

S poukazem na skutečnost shora uvedenou proto Ústavní soud ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, návrh jako opožděný odmítl.

Pokud se týká uplatněného dovolání nebylo v daném případě zcela jednoznačně přípustné, avšak i pokud by se navrhovateli

2

I. ÚS 132/96

jevila přípustnost dovolání nejasná, pak bylo namístě současně s dovoláním uplatnit ústavní stížnost. V tomto směru poukazuje Ústavní soud na své usnesení, sp. zn. I. ÚS 22/93, ze dne 5. 1. 1995.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 21. ledna 1997

JUDr.. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR

3

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru