Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 131/98 #1Usnesení ÚS ze dne 30.06.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkakt/správní
byt/vyklizení
správní uvážení
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.131.98.1
Datum podání24.03.1998
Napadený akt

rozhodnutí správní

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

509/1991 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 131/98 ze dne 30. 6. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů M. a J. F., zastoupených advokátem JUDr. M. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku ze dne 6. 3. 1998, č. j. Vnitř. 120/98¬OZ/109.1, ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu v Šumperku ze dne 4. 12. 1997, č. j. Rp-OZ-5/97, takto,

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé se svým návrhem domáhali zrušení rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku ze dne 6. 3. 1998, č. j. Vnitř. 120/98-OZ/109.1, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Šumperku ze dne 4. 12. 1997, č. j. Rp¬OZ-5/97.

Rozhodnutím Městského úřadu v Šumperku byl uložen navrhovatelům podle § 5 občanského zákoníku zákaz zasahovat do vlastnického práva obchodní společnosti A., s. r. o. Současně jim bylo citovaným rozhodnutím uloženo, aby vyklidili do 15 dnů od právní moci rozhodnutí byt č. 1 s příslušenstvím, nacházející se v 1. poschodí domu č. p. 469 na ulici J. 16 v Š., a aby v téže lhůtě předali tento byt spolu s klíči obchodní společnosti A., s. r. o.

1

I. ÚS 131/98

Proti tomuto rozhodnutí podali navrhovatelé včas odvolání. Okresní úřad v Šumperku toliko změnil výrok, týkající se umístění bytu tak, že I. poschodí nahradil I. podlažím a jinak rozhodnutí Městského úřadu v Šumperku potvrdil.

Orgány státní správy spatřují zásah do pokojného stavu v té okolnosti, že pokud navrhovatelé, jimž skončil nájemní poměr uzavřený na dobu určitou, nadále bydlí v uvedeném bytě, nesporně zasahují do pokojného stavu obchodní společnosti A., s. r. o., která je vlastníkem nemovitosti.

Navrhovatelé mají za to, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces, vyplývající především z článku 36 Listiny základních práv a svobod.

Třebaže Ústavní soud nesouhlasí s právní kvalifikací výše popsaného skutkového stavu jakožto zásahu do pokojného stavu, je povinen se nejprve zabývat otázkou, zda navrhovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky.

Ve smyslu ust. § 5 občanského zákoníku není rozhodnutím orgánu státní správy dotčeno právo účastníků řízení domáhat se ochrany u soudu. Právní ochrana poskytovaná příslušnými orgány státní správy je pouze předběžná. Teprve tehdy, pokud žádný z účastníků se neobrátí se svým návrhem na soud, je rozhodnutí orgánu státní správy konečné. Pokud by v téže věci rozhodoval následně soud, není tento v žádném směru vázán předchozím rozhodnutím orgánu

státní správy.

Lze souhlasit s tvrzením navrhovatelů, že přezkum citovaných správních rozhodnutí je ve smyslu ust. § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. v rámci správního soudnictví nepřípustný. Navrhovatelům však nic nebrání v možnosti domáhat se svého práva určovací žalobou u věcně a místně příslušného soudu prvního stupně. Orgán provádějící výkon správního rozhodnutí může pak ve smyslu ust. § 75 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, odložit výkon rozhodnutí.

I. ÚS 131/98

V návaznosti na shora uvedené není důvodná námitka navrhovatelů, že jim dle článku 36 Listiny základních práv a svobod bylo odňato ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, neboť mezi řízením správním a soudním neexistuje překážka litispendence.

Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť navrhovatelé ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má Ústavní soud za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: , Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. června 1998

prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru