Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1286/10 #1Nález ÚS ze dne 08.09.2010K podání opravného prostředku (stížnosti) prostřednictvím telefaxu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/doručování
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, z... více
Věcný rejstříkopravný prostředek - řádný
Doručování
stížnost
Podání
lhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 191/58 SbNU 695
EcliECLI:CZ:US:2010:1.US.1286.10.1
Datum vyhlášení16.09.2010
Datum podání03.05.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 59, § 60 odst.4, § 143, § 148 odst.1 písm.b, § 61


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


V případě, že obecný soud nedohledá konkrétní faxové podání, které obsahuje řádný opravný prostředek, nemůže být stěžovateli tato skutečnost přičítána k tíži a obecný soud musí vycházet z presumpce jeho včasného podání; to však za podmínky, že stěžovatel prokáže odeslání i doručení takového podání. V opačném případě obecný soud poruší stěžovatelovo základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele P. S. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 8. září 2010 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2009, čj. 6 To 818/2009 - 340, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Narativní část

Na základě usnesení okresního soudu bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 trestního zákona o přeměně trestu pro stěžovatele. Proti tomuto usnesení podal právní zástupce stěžovatele poslední den lhůty (7. 12. 2009) stížnost, a to prostřednictvím telefaxu na faxové číslo podatelny okresního soudu. Následující den bylo faxové podání doplněno písemnou formou předáním k poštovní přepravě. Doručení faxového podání okresnímu soudu bylo potvrzeno zprávou o přenosu faxu, a vyplývá také z podrobného výpisu hovorů z telefonního čísla kanceláře právního zástupce. Odvolací soud však zamítl stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení jako opožděně podanou, neboť stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 8. 12. 2009. K včasnému faxovému podání okresní soud vůbec nepřihlížel, neboť o jeho existenci neměl povědomí.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud z vyžádaného spisu zjistil, že odvolací soud neměl - při posuzování včasnosti podání stížnosti - o existenci faxového podání, které předcházelo doplněnému písemnému podání, povědomí. Tím dospěl k závěru, že stížnost byla podána opožděně. Ačkoli nelze odvolacímu soudu v postupu a rozhodnutí nic vytknout, přesto nebylo jeho rozhodnutí ústavně souladné, neboť bylo prokázáno, že stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, učinil poslední den lhůty faxové podání, přičemž faxový přenos byl uskutečněn bez závad a jeho rozsah odpovídá rozsahu stížnosti, odeslané následující den poštou. Jelikož evidence faxových podání u okresního soudu není prováděna, nelze je zpětně dohledat a zjistit tak jeho konkrétní obsah. Je věcí vnitřní organice soudu, aby byla prováděna řádná soudní evidence faxových (i jiných) podání a byla včas předána do příslušné soudní kanceláře. Pokud u daného soudu taková evidence neexistuje, nemůže být tato skutečnost přičítána k tíži stěžovatele. Je tedy nutno vycházet z presumpce včasného podání stížnosti, tzn. že faxové podání obsahovalo stížnost, jejíž originál byl následující den předán k poštovní přepravě.

Problematikou doručování faxových podání se Ústavní soud v minulosti již opakovaně zabýval, přičemž ani v tomto případě nespatřuje důvodu se od své předchozí judikatury jakkoli odchylovat (např. sp. zn. III. ÚS 237/97, I. ÚS 460/97, III. ÚS 329/2000, I. ÚS 463/03, I. ÚS 548/03 a IV. ÚS 179/06). Z ustanovení § 59 trestního řádu in fine je zřejmé, že podání v trestní věci lze učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Trestní řád přitom nepožaduje doplnění telefaxového podání písemnou formou, jako je tomu v případě ustanovení § 42 občanského soudního řádu.

Ústavní soud konstatoval, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť nesprávným uplatněním procesní podmínky (včasnost podání) mu bylo zabráněno účinně se domáhat ochrany svého práva a žádat přezkoumání zákonnosti rozhodnutí soudu nižšího stupně.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení krajského soudu zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl František Duchoň. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 1286/10 ze dne 8. 9. 2010

N 191/58 SbNU 695

K podání opravného prostředku (stížnosti) prostřednictvím telefaxu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 8. září 2010 sp. zn. I. ÚS 1286/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. prosince 2009 č. j. 6 To 818/2009-340, kterým byla pro opožděnost zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení o výkonu trestu odnětí svobody.

I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. prosince 2009 č. j. 6 To 818/2009-340 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Označené usnesení se proto ruší.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též "odvolací soud") pro porušení čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Okresní soud v Lounech (dále též "soud prvního stupně") usnesením ze dne 18. listopadu 2009 č. j. 4 T 175/2004-329 rozhodl, že podle § 60 odst. 1 trestního zákona, účinného do 31. prosince 2009, odsouzený stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 20. září 2006 č. j. 4 T 175/2004-261 jako trest podmíněný v trvání dvaceti měsíců se zkušební dobou na třicet měsíců. Současně bylo rozhodnuto o jeho zařazení do věznice s dozorem. Důvodem pro přeměnu trestu byla skutečnost, že stěžovatel ve stanovené zkušební době neuhradil náklady trestního řízení a nesplnil povinnost uhradit poškozeným náhradu škody. V tomto směru neprojevil ani minimální snahu, poškozené za celou dobu nekontaktoval. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že usnesení soudu prvního stupně o vykonání uloženého podmíněného trestu bylo stěžovateli doručeno dne 4. prosince 2009. Dnem následujícím po doručení tohoto usnesení, tj. od dne 5. prosince 2009, stěžovateli začala běžet lhůta k podání stížnosti jako opravného prostředku. Poslední den lhůty k podání stížnosti připadl na 7. prosinec 2009. Stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 8. prosince 2009, jak je patrno z připojené poštovní obálky, tedy opožděně. Vzhledem k tomuto zjištění odvolací soud stížnost z formálních důvodů zamítl jako opožděně podanou [§ 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen "tr. ř.")], aniž by věcně přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že se odvolací soud dopustil pochybení při zjišťování data, kdy byla stížnost podána. Stížnost byla podána poslední den lhůty, tj. dne 7. prosince 2009 ve 22:32 hodin prostřednictvím telefaxu z telefonního čísla N na faxové číslo podatelny Okresního soudu v Lounech 415 654 631, které je uvedeno na webové stránce tohoto soudu. Doručení faxového podání soudu prvního stupně je potvrzeno zprávou o přenosu faxu, kde je jako výsledek přenosu uvedeno "OK". Skutečnost, že faxové podání bylo uvedeného dne odesláno, vyplývá i z podrobného výpisu hovorů uskutečněných v období od 11. listopadu 2009 do 10. prosince 2009 z telefonního čísla N, který poskytla společnost Telefonica 02 Czech Republic, a. s. Z tohoto rozpisu je zřejmé, že dne 7. prosince 2009 ve 22:24:57 hod. došlo z uvedeného telefonního čísla k volání na telefonní číslo 415 654 631, tedy podatelny soudu prvního stupně. Následující den, tj. 8. prosince 2009, bylo faxové podání doplněno písemnou formou prostřednictvím pošty. Odvolací soud při rozhodování o stížnosti vycházel pouze z razítka na přiložené obálce. Pro úplnost stěžovatel uvedl, že ústavní stížností napadené usnesení mu bylo doručeno dne 15. března 2010 společně s výzvou k nástupu do výkonu trestu. Ihned po doručení podal prostřednictvím svého právního zástupce nejen žádost o odložení výkonu trestu, ale také podnět ke stížnosti pro porušení zákona, kde odkazem na shora uvedené skutečnosti o faxovém podání poukázal na nesprávný závěr odvolacího soudu. V této souvislosti soud prvního stupně vyzval stěžovatele k vrácení výzvy k nástupu do výkonu trestu a sdělil mu, že do doby posouzení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona a obdržení případné další výzvy k nástupu do výkonu trestu není povinen nastoupit do výkonu trestu. V době podání ústavní stížnosti nebyl podnět vyřízen.

Ústavní soud zaslal návrh k vyjádření Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Ten odkázal na odůvodnění svého usnesení s tím, že vycházel z data uvedeného na připojené poštovní obálce, podle kterého byla uvedená stížnost předána stěžovatelem k poštovní přepravě dne 8. prosince 2009.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není další instancí v systému obecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí či zákonnost jiného postupu obecných soudů. Do činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným postupem těchto orgánů porušeny ústavně zaručené základní práva nebo svobody.

Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může účinně domáhat stanoveným postupem svého práva a žádat přezkoumání zákonnosti u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Článek 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") garantuje každému právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

Podle § 143 odst. 1 tr. ř. věty první se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, do tří dnů od oznámení usnesení. Z ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že podání v trestní věci lze učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telefaxem nebo dálnopisem. Trestní řád přitom nepožaduje doplnění telefaxového podání písemnou formou, jako je tomu v případě § 42 občanského soudního řádu.

Z příslušných listinných podkladů vyplývá, že usnesení soudu prvního stupně bylo stěžovateli doručeno dne 4. prosince 2009. Zákonná lhůta pro podání stížnosti začala běžet dne 5. prosince 2009. Poslední den lhůty k podání stížnosti proti tomuto usnesení připadl na den 7. prosince 2009. V poslední den lhůty právní zástupce stěžovatele stížnost v rozsahu dvou stran podal prostřednictvím faxu číslo N na číslo 415 654 631, což je faxové číslo podatelny Okresního soudu v Lounech. Odeslání předmětné stížnosti je potvrzeno zprávou o přenosu ze dne 7. prosince 2009 s výsledkem "OK" a podrobným výpisem hovorů společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Následující den, tj. dne 8. prosince 2009, bylo faxové podání doplněno písemnou formou předáním k poštovní přepravě.

Podle vyjádření soudu prvního stupně nejsou faxová podání nikde evidována. Ihned po jejich doručení na soud jsou předána příslušné kanceláři. V projednávané věci však telefaxové podání nebylo do spisu založeno, proto odvolací soud vycházel pouze z doplněného písemného podání a z poštovního razítka na obálce. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem po prověření podnětu ke stížnosti pro porušení zákona dospěla k závěru, že s ohledem na potvrzení faxové zprávy o podané stížnosti a výpisu hovorů k přípojce č. N lze dovodit, že stížnost byla obhájcem skutečně faxem zaslána na číslo podatelny soudu prvního stupně. Ten však není schopen prokázat ani vyvrátit, že faxové podání na toto číslo došlo. Nicméně, tato skutečnost nezakládá důvod pro podání stížnosti pro porušení zákona. Tento svůj závěr uvedla v písemném podání Ministerstvu spravedlnosti s tím, že celou záležitost lze řešit tzv. navrácením lhůty podle § 61 tr. ř., byť lhůta z pohledu obhájce ale zřejmě též objektivně zmeškána nebyla.

Je zřejmé, že odvolací soud neměl při posuzování včasnosti podání stížnosti o existenci faxového podání, které předcházelo doplněnému písemnému podání, povědomí. Tím dospěl k závěru, že stížnost byla podána opožděně. Ačkoli nelze odvolacímu soudu v postupu a rozhodnutí nic vytknout, přesto objektivně vzato není jeho rozhodnutí ústavně souladné, neboť s ohledem na shora uvedené bylo prokázáno, že stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, učinil poslední den lhůty shora popsané faxové podání, přičemž faxový přenos byl uskutečněn bez závad a jeho rozsah odpovídá rozsahu stížnosti odeslané následující den poštou. Jelikož evidence faxových podání u soudu prvního stupně není prováděna, nelze jej zpětně dohledat a zjistit tak jeho konkrétní obsah. Je věcí vnitřní organice soudu, aby byla prováděna řádná soudní evidence faxových (i jiných) podání a byla včas předána do příslušné soudní kanceláře. Pokud u daného soudu taková evidence neexistuje, nemůže být tato skutečnost přičítána k tíži stěžovatele. Nelze tak odmítnout jeho tvrzení, že stížnost podal včas. Naopak, je nutno vycházet z presumpce včasného podání stížnosti, tedy že faxové podání obsahovalo stížnost, jejíž originál byl následující den předán k poštovní přepravě.

Ani v tomto zkoumaném případě neměl Ústavní soud důvod odchýlit se od svých dříve vyslovených závěrů obsažených v konstantní judikatuře, zabývajících se problematikou podání učiněných telefaxem, tj. že v případě, pokud v soudní evidenci nelze najít faxové podání, nemůže být stěžovateli jako účastníku řízení tato skutečnost přičítána k tíži. Je proto nutno, jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z presumpce, že (s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu) bylo podáno včas [viz nález sp. zn. III. ÚS 237/97 ze dne 4. prosince 1997 (N 152/9 SbNU 331), nález sp. zn. I. ÚS 460/97 ze dne 6. října 1998 (N 114/12 SbNU 137), nález sp. zn. III. ÚS 329/2000 ze dne 23. listopadu 2000 (N 176/20 SbNU 245), nález sp. zn. I. ÚS 463/03 ze dne 17. ledna 2006 (N 13/40 SbNU 109), nález sp. zn. I. ÚS 548/03 ze dne 30. května 2006 (N 107/41 SbNU 343) a nález sp. zn. IV. ÚS 179/06 ze dne 10. září 2008 (N 153/50 SbNU 355)].

Má-li být nezákonnost chápána jako neústavnost, čili nezákonnost v rovině ústavního práva, musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožovat. V tomto případě bylo napadeným usnesením odvolacíhosoudu porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť nesprávným uplatněním procesní podmínky (včasnost podání) mu bylo zabráněno účinně se domáhat ochrany svého práva a žádat přezkoumání zákonnosti rozhodnutí soudu nižšího stupně.

Z těchto důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti vyhověl a v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem zrušil podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Za situace, kdy Ústavnísoud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od tohoto jednání v předmětné věci se souhlasem účastníků řízení upuštěno.

Pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebyly shledány věcné ani zákonné důvody (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavnímsoudu), neboť soud prvního stupně ihned po podání podnětu ke stížnosti pro porušení zákona stěžovateli zaslal přípis, v němž mu sdělil, že do doby posouzení podnětu a obdržení případné další výzvy k nástupu trestu není povinen nastoupit trest. Navíc, Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl neprodleně po jejím podání.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru