Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1283/15 #1Usnesení ÚS ze dne 12.05.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba
Věcný rejstříkvazba/důvody
vazba/prodloužení
vazba/propuštění z vazby
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.1283.15.1
Datum podání04.05.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.c, § 73, § 73d


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1283/15 ze dne 12. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele N. B., t. č. Vazební věznice Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Karlem Benešem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, ul. Karla IV. 430, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2015 č. j. 12 To 65/2015-745, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva na osobní svobodu, zakotveného v čl. 8 odst. 2 Listiny.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Hradci Králové z 11. 3. 2014 sp. zn. 0Nt 1084/2014 z důvodu uvedených v § 67 písm. b), c) tr. řádu se započetím vazby od 10. 3. 2014. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 6. 2014 sp. zn. 0 Nt 1384/2014 bylo rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě, neboť vazební důvod dle § 67 písm. b) tr. řádu nadále trvá. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 0 Nt 1292/2014 bylo rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě, neboť vazební důvod dle § 67 písm. c) tr. řádu nadále trvá. Následně bylo usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2014 sp. zn. 0 Nt 1396/2014 rozhodnuto o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby. Okresní státní zastupitelství v Pardubicích podalo dne 5. 11. 2014 k Okresnímu soudu v Hradci Králové obžalobu na obviněného Nikolaje Badriašviliho. Spolu s obžalobou byla soudu doručena žádost obžalovaného o propuštění z vazby. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2014 sp. zn. 2T 152/2014 bylo u konaného hlavního líčení rozhodnuto o ponechání obžalovaného ve vazbě, neboť vazební důvod dle § 67 písm. c) tr. řádu nadále trvá. Stěžovatel dne 29. 1. 2015 podal žádost o propuštění z vazby a současně písemný slib. U hlavního líčení byl proveden důkaz zprávou P-centrum Olomouc a společnosti Podané ruce o.p.s. Brno, z níž bylo zjištěno, že stěžovatel s nimi navázal spolupráci a bylo mu přislíbeno zajištění chráněného bydlení v Olomouci a možnost zařazení do léčby terapeutické komunity. Stěžovatel byl na území České republiky opakovaně soudně trestán, má evidováno 5 záznamů převážně pro majetkovou trestnou činnost. V současné době u Okresního soudu v Olomouci pro sp. zn. 4T 359/2014 probíhá hlavní líčení, v jehož rámci je stěžovatel viněn z výroby psychotropní látky metamfetamin zv. pervitin v ulici Remešova 1106 v Olomouci a několikanásobného prodeje takto vyrobené drogy. Soud podle napadeného rozhodnutí má za to, že i nadále ve smyslu § 67 písm. c) tr. řádu trvá důvodná obava, že by stěžovatel mohl pokračovat v páchání trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Obecné soudy dospěly k závěru, že obava, že by stěžovatel v páchání trestné činnosti, a to jak ve spojení s výrobou či distribucí drogy a v souvislosti se zdržováním se na území, ve kterém má zakázaný pobyt, je reálná i s přihlédnutím k poměrům obžalovaného, které se od posledního rozhodnutí soudu o vazbě nezměnily. Na tento závěr nemá vliv skutečnost, že obžalovaný navázal spolupráci již s třetí organizací, pomáhající drogově závislým a osobám ve špatné sociální situaci se zapojením se do společnosti. Tyto organizace sice mohou pomoci z hlediska závislosti na užívání drog, ale jen omezeně mohou ovlivnit volní stránku chování osob a v žádném případě pak dle názoru soudu nemohou nahradit instituty trestního řízení, mající za účel zamezil v pokračování trestné činnosti.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí proti napadeným rozhodnutím s tím, že jak soud rozhodující o vazbě, tak i soud stížnostní v rozhodování o vazbě stěžovatele svá zdůvodnění stereotypně opakují, používají stejných formulací o nutnosti prodloužení vazby a její důvodnost spatřují především v trestní minulosti žadatele. Stěžovatel si je jistě vědom toho, že jeho trestní minulost spojená s výrobou a distribucí drog může do jisté míry mít vliv na náhled soudů na jeho osobu. Vazební soudy při svém rozhodování (a zejména v nyní napadeném rozhodnutí) podle stěžovatele nereflektovaly doktrínu tzv. zesílených vazebních důvodů a délku trvání vazby, která je již 14 měsíců. Jestliže na počátku trestního řízení a rozhodování o důvodnosti vazby bylo argumentováno odborným vyjádřením o požáru v domě č. p. X v Hradci Králové a úředním záznamem z 21. 3. 2014, o tom že byly zajištěny 19. 2. 2014 stopy, svědčící o přítomnosti těkavých látek, používaných při výrobě pervitinu, tak to podle stěžovatele již neodpovídá aktuálním důkazům. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho věci nebyl zajištěn v rámci přípravného řízení žádný procesně způsobilý důkaz o tom, že by v předmětném bytě byly vyráběny drogy.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

6. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Stěžovatelova argumentace směřuje proti nepřiměřené délce vazby s odkazem na argumentaci používanou Ústavním soudem v případě dlouhodobých tzv. útěkových vazeb. Ústavní soud však dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí dostatečně přesvědčivě vysvětluje důvody, které obecné soudy vedly k rozhodnutí o existenci důvodů tzv. předstižné vazby u stěžovatele. Kvalita odůvodnění je dostatečná i pro účely dodržení ústavních kautel spravedlivého procesu, neboť je z rozhodnutí zřejmé, proč bylo vydáno, opírá se o podústavní právní úpravu a odůvodnění je přezkoumatelné a srozumitelné.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru