Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1269/11 #1Usnesení ÚS ze dne 19.05.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánPOLICIE - Obvodní ředitelství policie Praha III, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 9
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkTrestný čin
trestní stíhání/zahájení
stížnost
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.1269.11.1
Datum podání29.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 157 odst.1, § 158 odst.3

40/2009 Sb., § 12 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1269/11 ze dne 19. 5. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: PVA servis, s. r. o., se sídlem Praha 9, Beranových 667, zastoupeného Mgr. Karlem Machánkem, advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 7, proti vyrozumění Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení, ze dne 24. 1. 2011, čj. ORIII-18158-21/ČJ-2010-001392, a rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 4 ZN 214/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včasné ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby bylo Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9 (dále jen "OSZ") a Policii ČR, Obvodní ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") zakázáno pokračovat v porušování základních práv stěžovatele. To vidí stěžovatel v tom, že zmíněné orgány nedostatečně prověřily okolnosti nasvědčující spáchání trestného činu, stěžovatelem oznámeného. Postupem zmíněných orgánů veřejné moci, které odložily trestní oznámení stěžovatele, měla být porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení, zaslal stěžovateli vyrozumění k jeho trestnímu oznámení. V něm uvedl, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 TrŘ. Věc má charakter ryze obchodněprávního sporu o nedořešených vlastnických a uživatelských vztazích dotčených subjektů. Podle § 12 odst. 1 TrZ je trestným činem pouze závažný případ protispolečenského jednání a tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky práva občanského, obchodního či správního a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje konkrétní skutkovou podstatu trestného činu, je namístě uplatnit trestní odpovědnost. V daném případě podmínky pro zahájení trestního stíhání dány nejsou. Věc byla zkoumána i OSZ, kde příslušná státní zástupkyně posoudila podání stěžovatele, označené jako "Stížnost poškozeného proti vyrozumění k trestnímu oznámení", podle § 157 odst. 1 TrŘ se závěrem, že v postupu policejního orgánu nebylo shledáno žádné pochybení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí se závěry šetření policejního orgánu a státního zastupitelství, polemizuje s jejich právními závěry, což doprovází tvrzením, že byly spáchány jím označené trestné činy, takže policejní orgány měly zahájit trestní stíhání, což neučinily.

K této polemice je třeba uvést, že úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod, zakotvených zejména v Ústavě, Listině základních práv a svobod a mezinárodních dokumentech. Úkolem Ústavního soudu tedy není vykonávat přezkumný dohled nad činností orgánů činných v trestním řízení.

Po přezkumu věci Ústavní soud dospěl k závěru, že žádná základní práva stěžovatele ve věci porušena nebyla. Státní moc byla uplatněna v souladu se zákonem, v daném případě s normami trestního práva. Ve věci bylo provedeno šetření v dostatečném rozsahu a na jeho základě byly učiněny právní závěry, které byly náležitě a přesvědčivě odůvodněny. Z nich vyplývá, že jde o záležitost občanskoprávní, resp. obchodněprávní. V detailech lze jen odkázat na logické a ústavně konformní odůvodnění napadených listin. Ústavní soud podotýká, že z ústavněprávních předpisů ani z trestněprávních předpisů nevyplývá žádný právní nárok stěžovatele na zahájení trestního stíhání po podání trestního oznámení. Posouzení, zda jsou splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, je výlučně v pravomoci orgánů státu, činných v trestním řízení.

Vzhledem k tomu, že ve věci nebylo shledáno nic, co by jí dávalo ústavněprávní rozměr, dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru