Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 126/97Usnesení ÚS ze dne 07.05.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstříkpříslušnost
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.126.97
Datum podání15.04.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 75 odst.1

40/1964 Sb., § 126


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 126/97 ze dne 7. 5. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 126/97 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelů ing. M.K. a J.K., obou zastoupených JUDr. P.Č., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 1996, sp. zn. 19 Co 540/96, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 6 C 200/94, ze dne 2. 5. 1996, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníků řízení a vedlejších účastníků J.D., J.H., V.F., L.P. ing. Z.Š., K.Č., P.J., J.B., V.H., V.P., S.T., L.F., B.P., J.Š., J.Č. a B.B., takto:

Návrh se odmítá.

1

I. ÚS 126/97

Odůvodnění:

Navrhovatelé napadli svou včas podanou ústavní stížností rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. 19 Co 540/96, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. 6 C 200/94. Uvedeným rozsudkem soudu prvého stupně byla zamítnuta žaloba navrhovatelů na odstranění stavby deseti řadových garáží na pozemku par. č. 246 v kat. úz. S., obec hl. m. Praha, jakož i vyklizení tohoto pozemku a jeho odevzdání navrhovatelům. Rozhodnutím soudu odvolacího byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen.

V ústavní stížnosti namítají navrhovatelé rozpor rozhodnutí obecných soudů s čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Ve vztahu k čl. 11 Listiny vytýkají navrhovatelé obecným soudům upřednostnění práva vlastníků stavby před právem vlastníka pozemku, jímž jsou navrhovatelé. Pokud se jedná o porušení čl. 36 Listiny spatřují ho navrhovatelé v nesprávném přístupu obecných soudů k procesu dokazování, neboť nebyl proveden navrhovateli nabízený výslech svědkyně V.B. a nebyl připojen stavebně právní spis Obvodního úřadu pro P., byť tento důkaz rovněž navrhovatelé nabízeli. Současně vytýkají navrhovatelé odvolacímu soudu nerespektování ustanovení § 5 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř`), pokud nepoučil navrhovatele o možném postupu podle § 239 odst. 2 o. s. ř. v otázce přípustnosti dovolání.

Navrhovatelé v textu své ústavní stížnosti sami uvádějí, že jejich právní předchůdci požádali odbor výstavby Obvodního úřadu pro P. o vydání rozhodnutí o odstranění stavby, a to vzhledem k tomu, že se jedná o stavbu dočasnou a nyní na pozemku má být zřízena stavba trvalá. Správní rozhodnutí o odstranění stavby sice již bylo skončeno zamítnutím návrhu, leč rozhodnutí správního orgánu je nyní předmětem soudního přezkumu.

2

I. ÚS 126/97

V písemných vyjádřeních k ústavní stížnosti jak Městský soud v Praze, tak Obvodní soud pro P. navrhly její zamítnutí. Shodně uvedly, že čl. 36 Listiny nebyl porušen, neboť navrhovatelé měli dostatek prostoru k návrhu důkazů k podpoře svých tvrzení; v závěru řízení již žádné takové důkazy nenabízeli. Odvolací soud k námitce nerespektování § 5 o. s. ř. uvedl, že námitka navrhovatelů přesahuje rámec tohoto ustanovení, neboť je věcí navrhovatelů samých, zda využijí možnosti nabízené v stanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. či nikoliv.

Jménem všech vedlejších účastníků předložil písemné vyjádření k ústavní stížnosti ing. Z.Š. Z jeho obsahu je zřejmé, že i vedlejší účastníci navrhují zamítnutí ústavní stížnosti, neboť podle jejich názoru není pravdou, že původní majitelé pozemku nikdy nesouhlasili s tím, aby stavba garáží byla stavbou trvalou. Prostě neměli zájem o jiné využití pozemku a proto se nijak nevyjadřovali ke konstrukci objektu garáží. Přenechání pozemku bez úhrady podle dohody z roku 1969 změnili původní majitelé pozemku svou žádostí v roce 1972 o poskytnutí náhrady, která jim byla vyplácena v dohodnuté výši. V roce 1976 vypracovali původní majitelé pozemku "dohodu o přenechání nemovitosti k dočasnému užíváni' dle § 379 občanského zákoníku před novelou. Součástí dohody byla i plná moc dvěma majitelům garáží k podpisu této dohody pro sebe a v zastoupení ostatních osmi majitelů garáží. Z toho je zřejmé, že původní majitelé pozemku i vlastníci garáží dohodli formu zastoupení. Úhrada za užívání pozemku se pak na přání původních majitelů pozemku platila najednou za všechny majitele garáží dohromady. Svá tvrzení doložili vedlejší účastníci přílohami, mezi nimi je i rozhodnutí stavebního úřadu OÚR ObÚ P. ze dne 8. 9. 1995, jímž byla zamítnuta žádost navrhovatelů o odstranění stavby 10 garáží umístěných na pozemku v kat. úz. S.

Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti musí v prvé řadě poukázat na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, a proto může nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled došlo-li k porušení

I. ÚS 126/97

Ústavy, ústavních zákonů, Listiny základních práv a svobod jakož i mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy.

K žádnému takovému porušení však doposud nedošlo, neboť jak poukázali v ústavní stížnosti sami navrhovatelé souběžně s vyvoláním řízení občanskoprávního u obecných soudů podle § 126 občanského zákoníku, požádali obecný soud i o soudní přezkum správní ve věci správního rozhodnutí stavebního úřadu OÚR ObÚ P., jímž byla zamítnuta žádost navrhovatelů o odstranění

stavby 10 garáží na jejich pozemku. Řízení u obecného soudu o správním

přezkumu soudním není dosud skončeno.

Toto konstatování navrhovatelů je pak dokladováno přílohou k vyjádření vedlejších účastníků v podobě rozhodnutí z 8. 9. 1995 stavebního úřadu OÚR ObÚ P.

Je zřejmé, že podstata jak občanskoprávního řízení, tak řízení ohledně soudního přezkumu správního je shodná. V řízení občanskoprávním se navrhovatelé domáhali odstranění stavby deseti garáží ze svého pozemku a vyklizení svého pozemku. V řízení správním se domáhají navrhovatelé odstranění stavby deseti garáží umístěných na jejich pozemku. Pokud dosud nedošlo k skončení řízení ohledně soudního přezkumu správního je nutno považovat ústavní stížnost za předčasnou. Není vyloučeno, že obecný soud v rámci soudního přezkumu správního vyhoví žádosti navrhovatelů o odstranění staveb garáží, čímž by důvod ústavní stížnosti zcela odpadl. V případě, že navrhovatelé v rámci soudního přezkumu správního neuspějí, pak nebude nic bránit tomu, aby se obrátili na ústavní soud s ústavní stížností. Teprve tehdy bude lze posoudit, zda došlo k zásahu do základních práv navrhovatelů garantovaných Listinou a ústavou či nikoliv.

I. ÚS 126/97

Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost navrhovatelů je zjevně neopodstatněnou, a proto ji ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 7. května 1998

Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru