Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1217/11 #1Usnesení ÚS ze dne 17.01.2013

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 1
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstříkadvokát
Pojištění
EcliECLI:CZ:US:2013:1.US.1217.11.1
Datum podání26.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 575

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1217/11 ze dne 17. 1. 2013

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Michala Mrzeny, advokáta, zastoupeného Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou, se sídlem Palackého 15/715, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 123 EC 32/2010, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti, která, po odstranění vytknutých vad, i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 123 EC 32/2010, a to pro rozpor s jeho právem na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem bylo výrokem I rozhodnuto, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci (Generali pojišťovna a. s.) částku 3 450 Kč s úrokem z prodlení. Výrokem II bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že stěžovatel jako advokát uzavřel s žalobcem smlouvu na provozní odpovědnost advokáta, jejíž součástí byly všeobecné pojistné podmínky. Stěžovatel byl na vlastní žádost ke dni 31. 10. 2007 vyškrtnut ze seznamu advokátů, pročež měl za to, že touto skutečností pojistný vztah zaniká, a neuhradil pojistné za období 1. 1. 2008 do 19. 5. 2008, ač byl upomínán. Soud shledal, že podle pojistných podmínek náleží pojistiteli, pokud byl ukončen výkon profese, pojistné do doby, kdy je způsob zániku pojištění prokázán. Pojištěný má zároveň povinnost nahlásit pojistiteli bez zbytečného odkladu změny. Pojistitel není povinen sledovat změny v seznamu advokátů. Za vymezené období částku žalobci přisoudil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti opakovaně odkázal na § 575 občanského zákoníku stran nemožnosti plnění s následkem zániku smluvního vztahu. V postupu obecného soudu spatřuje extrémní nesoulad mezi zjištěným skutkovým stavem a aplikovaným právem. Napadené rozhodnutí má být zatíženo prvkem libovůle. Kromě toho stěžovatel uvedl, že náhrada nákladů řízení neměla být žalobci přiznána, neboť se jedná o subjekt dostatečně finančně a personálně vybaven a náklady na právní zastoupení – v bagatelním sporu – nepovažuje za účelně vynaložené.

II.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Podle Sdělení Ústavního soudu č. 469/2012 Sb. v souladu s obecným principem časové působnosti zákonů upravujících postup v řízení před soudem budou ustanovení zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. účinného od 1. ledna 2013, upravující řízení před Ústavním soudem uplatňována i na řízení zahájená, avšak neskončená do 31. prosince 2012.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že podle článku 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Ačkoliv stěžovatel tvrdil, že ústavní stížnost má ústavněprávní rozměr, nepřipojil přesvědčivou ústavněprávní argumentaci, krom tvrzení zcela obecných. Předložené námitky se pohybují toliko v rovině polemiky s výkladem a aplikací jednoduchého práva obecným soudem. K tomu přistupuje i další aspekt (kterého si je stěžovatel vědom). Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatelů. V dané věci sporná částka 3 450 Kč, s přihlédnutím k aktuálním hospodářským podmínkám a charakteru sporu, není způsobilá zasáhnout sféru základních práv stěžovatele. Extrémní pochybení obecného soudu, které by bylo způsobilé tento fakt změnit, nebylo zjištěno. Konečně stran náhrady nákladů řízení Ústavní soud odkazuje na svou dosavadní judikaturu, z níž nikterak neplyne, že by samotná „bagatelnost“ sporu musela vždy nutně vylučovat přiznání náhrady nákladů řízení žalobci zastoupenému advokátem. Srov. např. kumulativní výčet kritérií v nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru