Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1171/11 #1Usnesení ÚS ze dne 16.06.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Jeseník
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
Náklady řízení
žaloba/na plnění
odměna
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.1171.11.1
Datum podání19.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 420 odst.1

99/1963 Sb., § 80 odst.1 písm.b, § 137 odst.2, § 24


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1171/11 ze dne 16. 6. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. T., zastoupeného Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem se sídlem Liberec, 1. máje 97, proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 28. 4. 2010, čj. 6 EC 34/2009 - 56, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 12. 2010, čj. 69 Co 351/2010 - 96, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včasné ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, z nichž Okresní soud v Jeseníku zamítl jeho žalobu proti žalovanému M. Š. na zaplacení náhrady škody, způsobené mu žalovaným tím, že mu včas nevrátil půjčku, takže se její vrácení musel domáhat soudní cestou. Jedná se o náklady, které stěžovatel vynaložil na odměnu své obecné zmocněnkyně (takto daňové poradkyně), která jej zastupovala v soudním sporu o vrácení půjčky. Podle stěžovatele takto vynaložené prostředky nemohou představovat náklady řízení ve zmíněném soudním sporu o vrácení půjčky, ale jsou škodou, která mu vznikla v souvislosti se zmíněným sporem a kterou takto může požadovat zvlášť. Uvedenými rozsudky obecných soudů tak byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a z připojených rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v Jeseníku zamítl žalobu stěžovatele na náhradu škody proti žalovanému M. Š. a uložil mu povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení. Vyšel ze zjištění, že pravomocným platebním rozkazem, vydaným týmž soudem dne 21. 12. 2007 pod sp. zn. 12 Ro 1185/2007, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit stěžovateli, v řízení zastoupenému Ing. J. R. jako obecnou zmocněnkyní, částku 38.900,- Kč se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně od 21. 12. 2005 do zaplacení, a náklady řízení ve výši 1.560,- Kč. S odvoláním na ustanovení § 420 odst. 1 Obč. zák. dospěl okresní soud k závěru, že žaloba není důvodná. Poukázal na základní předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti fyzické osoby za škodu, kdy existence jednotlivých předpokladů vzniku odpovědnosti musí být prokázána. Stěžovatel neprokázal, že újma mu vzniklá je skutečně bezprostředním následkem protiprávního jednání žalovaného. Pokud stěžovatel, jako způsobenou škodu, požaduje náhradu částky vynaložené na zaplacení soudních poplatků, na výpisy z katastru nemovitostí, na pořízení kopie smluv, jízdné, ztrátu času apod., tyto položky svým charakterem patří mezi náklady řízení. Proto je měl uplatnit již v původním nalézacím a následně vykonávacím řízení.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudek okresního soudu potvrdil. V odůvodnění m.j. uvedl, že rozhodující skutečností je, že Ing. J. R. vystupovala jako obecná zmocněnkyně stěžovatele na základě udělené plné moci v řízení před Okresním soudem v Jeseníku ve věci sp. zn. 12 Ro 1185/2007, které skončilo dne 21. 12. 2007 vydáním platebního rozkazu. Podstata řešené věci tkví v právním posouzení stěžovatelem uplatněného nároku (z titulu náhrady škody) proti žalovanému, jako nákladů, které vynaložil na odměnu za zastupování obecnou zmocněnkyní, která za něj činila úkony k vymožení splnění povinnosti žalovaného, vyplývající ze smlouvy o půjčce. Uzavřel, že v dané věci je podstatné a právně významné, že Ing. J. R. jednala za stěžovatele jako jeho obecný zmocněnec na základě plné moci. Pokud si za úkony provedené za stěžovatele vyúčtovala odměnu, nepatří tato částka do nákladů řízení, a to ani za situace, že je daňovou poradkyní (§ 137 OSŘ). Ing. J. R. jednala za stěžovatele na základě smlouvy příkazní. Úplatnost není pojmovým znakem příkazu, odměna náleží příkazníkovi jen tehdy, byla-li dohodnuta nebo je-li s ohledem na povolání příkazníka obvyklá. Účastníci příkazní smlouvy si sjednali odměnu pro příkazníka, ale s ohledem na vymezení záležitosti, kterou Ing. J. R. pro stěžovatele obstarala, nebyla odměna, vzhledem k jejímu povolání daňové poradkyně, obvyklá. Odvolací soud dále odkázal na správné posouzení otázky příčinné souvislosti okresním soudem, jeho právní závěry zopakoval a v podstatě se s nimi ztotožnil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů v podstatě ve stejném smyslu a rozsahu jako v řízení před těmito soudy, zejména v řízení odvolacím. Tímto pojetím ústavní stížnosti staví stěžovatel Ústavní soud jen do pozice další přezkumné instance, kterou ale není. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody.

Ústavní soud tedy především zkoumal, zda stěžovatelem napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena některá základní práva nebo svobody stěžovatele. Po přezkoumání ústavnosti řízení před obecnými soudy a napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ve věci byl správně zjištěn skutkový stav věci a obecné soudy svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. Podrobně se zabývaly všemi argumenty stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádaly a pokud rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru