Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1168/20 #1Usnesení ÚS ze dne 27.04.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 7
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.1168.20.1
Datum podání20.04.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1168/20 ze dne 27. 4. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 20. 4. 2020 podání, ve kterém stěžovatel uvádí, že předchozí ústavní stížnost podal dne 17. 2. 2020 a že brojí proti neprodloužení lhůty k doplnění podání žaloby ze strany předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 12. 2019. Stěžovatel rovněž uvádí, že si je vědom, že podává ústavní stížnost po lhůtě, učinil tak nicméně v souvislosti s koronavirovou pandemií a z důvodu prokazatelné nemoci vykazující znaky virové infekce; zmeškaná lhůta by mu podle jeho názoru tak měla být prominuta.

Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Podle § 6 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, nelze v řízení podle zákona o Ústavním soudu odmítnout návrh jen proto, že byl podán po uplynutí lhůty stanovené k jeho podání uvedeným zákonem, jestliže jej navrhovatel podal opožděně v důsledku omezení plynoucích z mimořádných opatření při epidemii, která mu znemožňovala nebo podstatně ztěžovala návrh podat. Podle § 6 odst. 2 stejného zákona je návrh třeba podat do 15 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující podání návrhu, a je třeba s ním spojit i odůvodněnou žádost o prominutí zmeškání lhůty; lhůta podle věty první však neskončí dříve než 15 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu.

V nyní posuzovaném případě je stěžovatelovo podání v prvním odstavci (popisujícím předmět stížnosti) totožné s podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 532/20. Návrh stěžovatele v uvedené věci byl usnesením sp. zn. III. ÚS 532/20 ze dne 14. 4. 2020 odmítnut, neboť stěžovatel ani po výzvě Ústavní soudu neodstranil vady návrhu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci není třeba zkoumat, zda byly naplněny podmínky stanovené v § 6 zákona č. 191/2020 Sb., neboť stěžovatelovo podání bylo vadné - nenaplňovalo základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona o Ústavním soudu. Ze stěžovatelova podání zejména nebyla patrná ústavněprávní argumentace pro řízení před Ústavním soudem, stěžovatel nepředložil plnou moc pro zastupování před Ústavním soudem (případně ani doklad - osvědčení ČAK - o tom, že stěžovatel je sám advokát), nebyla předložena kopie rozhodnutí obecného soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje.

Náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatel podal již několik ústavních stížností trpících stejnými vadami a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčených vad, v minulosti opakovaně poučen (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1810/18 ze dne 17. 7. 2018 či usnesení sp. zn. III. ÚS 532/20 ze dne 14. 4. 2020). Ústavní soud tedy nemá pochybnosti o řádném seznámení navrhovatele se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem. Pro neefektivnost dalšího poučování Ústavní soud návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně viz usnesení sp. zn. I. ÚS 1962/19 ze dne 26. 6. 2019).

Nad výše uvedené Ústavní soud dodává, že rozhodnutí nebrání stěžovateli podat v budoucnu návrh znovu v případě, že bude přesvědčen, že podmínky pro prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti podle § 6 zákona č. 191/2020 Sb. dány jsou. Takový návrh však musí naplňovat všechny zákonné požadavky a stěžovatel musí přiloženou žádost o prominutí lhůty pečlivě odůvodnit, tzn. musí uvést konkrétní důvody, proč návrh podal opožděně v důsledku omezení plynoucích z mimořádných opatření při epidemii; pouhý obecný odkaz na existenci virového onemocnění dostatečný není.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2020

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru