Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1160/15 #1Usnesení ÚS ze dne 12.05.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Karviná
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkStavba
vlastnické právo/omezení
věcná břemena/zřízení
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.1160.15.1
Datum podání20.04.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 151n


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1160/15 ze dne 12. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Dzieržengy, zastoupeného Mgr. Janou Šimkovou, advokátkou se sídlem Bohumín - Nový Bohumín, Studentská 1225, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015 č. j. 22 Cdo 809/2014-1085, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2013, č. j. 57 Co 838/2012-1011 a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 2. 2011, č. j. 17 C 284/96-912, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností ze dne 20. 4. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu majetku, zakotveného v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Stěžovatel se dále odvolává i porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny nepřiměřenou délkou soudního řízení.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karviné (jako soudu prvního stupně) byla zřízena pro Českou republiku - Pozemkový fond ČR (nyní Státní pozemkový úřad) a pro společnost FISH INVEST, a.s. věcná břemena k nemovitostem žalobců (stěžovatele a Ireny Bartečkové), kteří se domáhali odstranění jejich staveb. V napadeném rozsudku soud stanovil též výši částek náhrad za věcná břemena. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele s tím, že okresní soud postupoval při stanovení výše náhrady za zřízení věcného břemene v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že na majetek společnosti FISH INVEST, a.s., byl v průběhu dovolacího řízení vyhlášen konkurz s tím, že v rámci insolvenčního řízení bude stěžovateli jakožto tzv. nezajištěnému věřiteli vyplacena částka cca 17 Kč. Stěžovatel má za to, že tento výsledek 22 let trvajícího řízení o odstranění neoprávněné stavby stojící na jeho pozemku, je zcela v rozporu nejen s jeho právem pokojně užívat svůj majetek, ale především s dobrými mravy. Stěžovatel se od samotného počátku soudního sporu snažil o napravení křivd, které mu byly způsobeny předlistopadovým komunistickým režimem, kdy byly bez souhlasu vlastníků na jejich pozemcích vybudovány cizí stavby sloužící především socialistickým organizacím. Stěžovatel akceptuje, že stavby související s úpravou soustavy rybníků nebylo možno vzhledem k jejich charakteru odstranit. Avšak v případě samostatné stavby budovy, kterou FISH INVEST, a.s. dále pronajímal, měly obecné soudy od samotného počátku postupovat zcela odlišně a měly dle názoru stěžovatele nařídit odstranění této stavby. Jen takové rozhodnutí by totiž dle názoru stěžovatele přijatelným způsobem napravilo vzniklou křivdu a bezpráví spočívající nejenom v nemožnosti užívat zastavěnou parcelu, ale i nemovitosti nacházející se v její blízkosti.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

5. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavnímu soudu ve světle výše nastíněných principů nepřísluší role interpreta podústavního práva a zásadně se v tomto ohledu zdržuje zásahů do činnosti obecných soudů. Výjimku z této zásady představují pouze případy, kdy by interpretace trpěla tak výraznými vadami, že by byla způsobilá zasáhnout i do práv na ústavní úrovni, např. pokud by interpretace vykazovala znaky svévole [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 181/14 ze dne 13. 3. 2014, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3006/13 ze dne 12. 3. 2014]. V projednávaném případě však k takové situaci nedošlo. Stěžovatel pouze polemizuje s právními závěry obecných soudů při hodnocení skutkových zjištění a při výkladu podústavního práva a používá ty argumenty, které již byly dostatečně vypořádány v napadených rozhodnutích obecných soudů.

6. Pokud stěžovatel argumentuje, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces příliš dlouhým průběhem soudního řízení, při němž dokonce byl na jeho dlužníka prohlášen konkurz, pak Ústavní soud poukazuje na to, že stěžovatel doposud nevyčerpal všechny prostředky, které mu český právní řád pro tuto situaci poskytuje (odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem), a proto tuto námitku shledává jako nepřípustnou pro nevyčerpání všech prostředků nápravy.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru