Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1126/09 #1Nález ÚS ze dne 07.04.2011K právu na soudní ochranu v souvislosti s udělením pořádkové pokuty

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstříkopatření/pořádkové
Domovní prohlídka
pokuta
lhůta/procesněprávní
advokát/profesní požadavky
Advokacie
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 64/61 SbNU 37
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.1126.09.1
Datum vyhlášení21.04.2011
Datum podání04.05.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 66 odst.2, § 66 odst.3, § 60 odst.1, § 85b odst.3, § 85b odst.5, § 66 odst.1, § 85b odst.4

85/1996 Sb., § 21 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Nelze uložit pořádkovou pokutu za nevyhovění výzvě soudu ke splnění povinnosti, která je sama o sobě nezákonná.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky, České advokátní komory, zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 7. 4. 2011 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 To 91/2008, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že usnesením Městského soudu v Praze byla uložena dle § 66 odst. 1 trestního řádu předsedovi České advokátní komory pořádková pokuta ve výši 30.000,- Kč. Vrchní soud v Praze na základě stížnosti předsedy stěžovatelky usnesení soudu prvního stupně zrušil a znovu rozhodl tak, že se pořádková pokuta ukládá České advokátní komoře, což odůvodnil tím, že výzvu soudu neuposlechla stěžovatelka jako právnická osoba; proto nebylo na místě ukládat pokutu jejímu předsedovi. Stěžovatelka uvedla, že pokud vrchní soud dospěl k závěru, že určitá konkrétní osoba nemůže být adresátem sankce, měl rozhodnutí soudu prvního stupně pouze zrušit. Nebyl oprávněn sám uložit pořádkovou pokutu jiné osobě, která dosud účastníkem řízení o uložení pokuty nebyla. Tímto postupem jí odepřel možnost účasti v řízení v prvním stupni a možnost podání opravného prostředku.

Stěžovatelka považovala za problematické i související postupy dle § 85b trestního řádu. Uvedla, že pořádková pokuta jí byla vrchním soudem uložena za to, že na výzvu předsedkyně senátu městského soudu nepředložila k veřejnému zasedání materiály zajištěné při domovních prohlídkách dne 18. 6. 2008. Výzvu předsedkyně senátu učinila poté, co posoudila návrh Obvodního soudu pro Prahu 8 na rozhodnutí podle § 85b odst. 4 trestního řádu, ze dne 14. 7. 2008, jako návrh podaný v souladu se zákonem.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Po posouzení věci Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud totiž již v nálezu ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. II. ÚS 2894/08 dospěl k závěru, že předmětný návrh na vydání rozhodnutí dle § 85b odst. 4 trestního řádu byl podán po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty, a tedy v rozporu s § 85b odst. 5 trestního řádu. Městský soud tudíž neměl k tomuto návrhu přihlédnout a dále o něm jednat, tedy ani neměl vyzvat Českou advokátní komoru k vydání předmětných materiálů.

Vzhledem k tomu, že uvedený postup městského soudu byl Ústavním soudem označen ve shora citovaném nálezu jako nezákonný a zároveň protiústavní, bylo uložení pokuty předsedkyní senátu městského soudu a posléze i vrchního soudu, za nevydání předmětných materiálů Českou advokátní komorou, rovněž nezákonné a protiústavní. Napadeným usnesením vrchního soudu tak došlo k porušení práva na soudní ochranu stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V podrobnostech Ústavní soud odkázal na již zmíněný nález sp. zn. II. ÚS 2894/08.

Soudcem zpravodajem ve věci byl František Duchoň. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 1126/09 ze dne 7. 4. 2011

N 64/61 SbNU 37

K právu na soudní ochranu v souvislosti s udělením pořádkové pokuty

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 7. dubna 2011 sp. zn. I. ÚS 1126/09 ve věci ústavní stížnosti České advokátní komory, se sídlem Praha 1, Národní tř. 16, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009 sp. zn. 3 To 91/2008, kterým bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty předsedovi České advokátní komory a byla uložena stěžovatelce pořádková pokuta.

Výrok

I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009 sp. zn. 3 To 91/2008 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009 sp. zn. 3 To 91/2008 se proto ruší.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti navrhla zrušení shora označeného usnesení, kterým Vrchní soud v Praze zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008 sp. zn. Nt 603/2008 a sám stěžovatelce uložil podle § 66 odst. 1 trestního řádu (dále též jen "TrŘ") pořádkovou pokutu ve výši 30 000 Kč.

Z textu ústavní stížnosti vyplývá, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008 sp. zn. Nt 603/2008 byla uložena podle § 66 odst. 1 TrŘ předsedovi České advokátní komory, JUDr. V. J., pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč. Vrchní soud v Praze na základě stížnosti JUDr. V. J. usnesení soudu prvního stupně zrušil a znovu rozhodl tak, že se pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč ukládá České advokátní komoře (dále též jen "ČAK"), což odůvodnil tím, že výzvu soudu neuposlechla ČAK jako právnická osoba, proto nebylo namístě ukládat pokutu jejímu předsedovi.

Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že řízení o pořádkové pokutě je řízením zvláštního druhu, neboť je způsobilé postihnout i jiné osoby, než jsou účastníci trestního řízení. Pokud Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že určitá konkrétní osoba nemůže být příjemcem sankce (a v tomto považuje stěžovatelka jeho závěry za správné), měl rozhodnutí soudu prvního stupně pouze zrušit. Nebyl oprávněn sám uložit pořádkovou pokutu jiné osobě, která dosud účastníkem řízení o uložení pokuty nebyla. Tímto postupem jí odepřel možnost účasti v řízení v prvním stupni a možnost podání opravného prostředku.

Dále uvedla, že procesní předpisy zároveň zabezpečují i ochranu práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení a jiných osob řízením dotčených. Poukázala na ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, podle něhož má advokát povinnost mlčenlivosti o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Této povinnosti jej může zprostit výhradně jeho klient. Uvedené ustanovení slouží především k ochraně klientů. Tato ochrana je i účelem § 85b TrŘ, který je výrazem ochrany před tím, aby si orgány činné v trestním řízení mohly opatřovat informace a důkazy prostřednictvím advokátů. Vzhledem k tomu, že při domovních prohlídkách i prohlídkách jiných prostor, v nichž jsou poskytovány právní služby, vždy hrozilo, že se orgán provádějící domovní prohlídku seznámí s obsahem listin, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, musí být při uvedených prohlídkách vždy přítomen zástupce ČAK, který se znalostí věci rozhoduje, do kterých listin jsou orgány provádějící prohlídku oprávněny nahlížet, a do kterých nikoli. Jde pouze o rozlišení toho, na které listiny se povinnost mlčenlivosti vztahuje, a na které ne. Pokud zástupce ČAK odmítl souhlas s nahlížením udělit, lze tento souhlas nahradit rozhodnutím soudu. Ale i v tomto případě se jedná pouze o určení, na které listiny se povinnost mlčenlivosti vztahuje, a na které ne.

Stěžovatelka je přesvědčena, že zmíněným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo porušeno její základní právo podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Z obsahu připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že usnesením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008 sp. zn. Nt 603/2008 byla podle § 66 odst. 1 TrŘ předsedovi České advokátní komory JUDr. V. J. uložena pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč. Z odůvodnění vyplývá, že ve věci obviněného JUDr. J. T. napadl Městskému soudu v Praze návrh Obvodního soudu pro Prahu 8 na rozhodnutí podle § 85b odst. 4 TrŘ. Předsedkyně senátu nařídila ve věci veřejné zasedání na dny 19. až 28. srpna 2008 a vyzvala ČAK, aby k tomuto zasedání předložila materiály zajištěné při domovních prohlídkách dne 18. 6. 2008, při nichž nebyl dán souhlas zástupce ČAK k jejich zpřístupnění. Vzhledem k problémům s označením zmíněných materiálů (šlo o devět zapečetěných balíků, jejichž obsah nebyl ČAK upřesněn) bylo další veřejné zasedání nařízeno na dny druhého až čtvrtého, osmého až jedenáctého prosince 2008. ČAK svým přípisem ze dne 27. 11. 2008 předsedkyni senátu sdělila, že listiny nevydá, protože v mezidobí obhájce obviněného JUDr. J. D. podal ve věci ústavní stížnost z důvodu, že návrh podaný městskému soudu podle § 85b TrŘ je opožděný. Předsedkyně senátu vyzvala dne 27. 11. 2008 předsedu ČAK k předložení předmětných materiálů. ČAK přes výzvu doručenou dne 28. 11. 2008 materiály nepředložila. V tom byl shledán důvod pro uložení pořádkové pokuty předsedovi ČAK.

Po stížnosti JUDr. V. J. Vrchní soud v Praze usnesení Městského soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že pokutu ve výši 30 000 Kč uložil České advokátní komoře. V odůvodnění uvedl, že výzva předsedkyně senátu Městského soudu v Praze adresovaná ČAK je bezesporu výzvou sankcionovanou podle § 66 odst. 1 TrŘ. Postup ČAK označil jako druh svémoci a jsoucí v rozporu s § 85b TrŘ, který stanoví, že soudce návrh na nahrazení souhlasu ČAK buď nepřijme pro vady (a tedy k návrhu nepřihlíží), nebo postupuje podle § 85b odst. 7 TrŘ - návrh ve veřejném zasedání projedná a ČAK uloží, aby mu předložila listiny, kterých se týká nahrazení souhlasu zástupcem ČAK, k seznámení s jejich obsahem. Vrchní soud zdůraznil, že trestní řád zde nepředpokládá jiný procesní postup. Proto je ČAK povinna soudu vyhovět a nepřísluší jí přezkoumávat předchozí postup soudu či svévolně bránit v dalším řízení nevydáním příslušných listin.

Vrchní soud dále uvedl, že nesdílí názor, že ČAK z titulu jejího zvláštního postavení upraveného trestním řádem nemůže podléhat pořádkové pravomoci soudu, stejně jako orgány policie nebo státního zastupitelství. Konstantní judikatura připouští možnost uložit pořádkovou pokutu i právnické osobě. Nezařazení ČAK mezi procesní subjekty podle § 66 odst. 2 a 3 TrŘ proto umožňuje soudu, aby jí sankci uložil. Skutečnost, že ČAK jsou trestním řádem stanoveny práva i povinnosti, tento závěr nevylučuje.

III.

Po prostudování ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že zkoumaná věc svým předmětem velmi úzce souvisí s věcí, v níž Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 28. 8. 2009 pod sp. zn. II. ÚS 2894/08 (N 191/54 SbNU 361). V uvedeném nálezu zakázal Městskému soudu v Praze pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatele JUDr. J. T. zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a přikázal Městskému soudu v Praze, aby přestal bránit ČAK vrátit stěžovateli blíže specifikované materiály odňaté při prohlídkách konaných dne 18. 6. 2008 a blíže specifikované v protokolech o provedení těchto prohlídek.

V odůvodnění uvedeného nálezu Ústavní soud zhodnotil postup Městského soudu v Praze, vyložil ustanovení § 85b TrŘ dopadající na předmětnou věc a konstatoval, že běh lhůty 15 dnů k podání návrhu podle § 85b odst. 3 TrŘ, jímž by nesouhlas ČAK mohl být zvrácen, vyplývá z § 60 odst. 1 TrŘ, podle něhož se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Tato lhůta musí být navrhovatelem dodržena, neboť postup podle § 61 odst. 1 TrŘ, kterým by soud případně lhůtu navrátil, je zde z povahy věci vyloučen. Pokud v dané věci začala lhůta běžet dnem 19. 6. 2008, její konec nastal dne 3. 7. 2008. Z ustanovení § 85b odst. 6 TrŘ lze dovodit, že pouze v této lhůtě šlo podat bezvadný návrh, který by soud mohl projednat.

Pokud byl v projednávané věci Městskému soudu v Praze podán návrh dne 14. 7. 2008, pak na něj nebylo možno pohlížet, vzhledem ke znění § 85b odst. 6 TrŘ, jako na pouhé doplnění předchozích návrhů, ke kterým dříve soud nepřihlédl (a vůbec o nich nerozhodl), ale jako na samostatný návrh, jehož náležitosti a podmínky podání měl zkoumat ke dni jeho podání. Byl-li tento návrh podán opožděně, neměl k němu přihlédnout, o čemž měl bezodkladně informovat ČAK i JUDr. J. T. Opačný výklad dotčeného ustanovení, který zvolil Městský soud v Praze, vybočil z mezí ústavnosti. Městský soud v Praze vyložil uvedené ustanovení nejen v rozporu s jeho účelem, ale i v rozporu s jeho jazykovým výkladem, čímž nepřípustně zasáhl do práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV.

Ve zkoumané věci stěžovatelka navrhla zrušit usnesení Vrchního soudu v Praze, který svým usnesením zrušil usnesení Městského soudu v Praze a sám jí uložil pořádkovou pokutu ve výši 30 000 Kč. Tímto postupem Vrchního soudu tak došlo k porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Toto tvrzení podepřela dvěma hlavními argumenty.

První se týká procesního pochybení vrchního soudu, který měl v daném případě rozhodnutí soudu prvního stupně pouze zrušit a věc mu vrátit k novému rozhodnutí. Nebyl totiž oprávněn sám uložit pořádkovou pokutu ČAK jako jiné osobě, která dosud účastníkem řízení o pokutě nebyla.

Druhý argument se týkal náležitostí návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK soudem. Podle stěžovatelky zde došlo k pochybení ohledně lhůty, neboť ke dvěma návrhům podaným ve lhůtě soud nepřihlédl pro nedostatek náležitostí, ke třetímu, bezvadnému, pak už neměl přihlédnout vůbec proto, že byl podán po uplynutí lhůty uvedené v § 85b odst. 5 TrŘ. Soud však začal vést řízení o tomto opožděném návrhu, který měl posoudit sice jako návrh nový, ale podaný po lhůtě.

Po posouzení všech výše uvedených skutečností Ústavnísoud konstatuje, že ústavní stížnost je důvodná. Stěžovatelka v ní brojí proti uložení pořádkové pokuty Vrchním soudem v Praze za to, že na výzvu předsedkyně senátu Městského soudu v Praze nepředložila k veřejnému zasedání materiály zajištěné při domovních prohlídkách dne 18. 6. 2008. Výzvu předsedkyně senátu učinila poté, co posoudila návrh Obvodního soudu pro Prahu 8 na rozhodnutí podle § 85b odst. 4 TrŘ ze dne 14. 7. 2008 jako návrh podaný v souladu se zákonem.

Výše citovaným nálezem Ústavníhosoudu byl tento poslední návrh shledán návrhem podaným po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty, a tedy v rozporu s § 85b odst. 5 TrŘ. Městský soud v Praze tudíž neměl k tomuto návrhu přihlédnout a dále o něm jednat, tedy ani neměl vyzvat ČAK k vydání předmětných materiálů.

Vzhledem k tomu, že uvedený postup Městskéhosoudu v Praze byl Ústavním soudem označen ve shora citovaném nálezu jako nezákonný a zároveň protiústavní, je uložení pokuty předsedkyní senátu Městského soudu v Praze, a posléze i Vrchního soudu v Praze, za nevydání předmětných materiálů Českou advokátní komorou rovněž nezákonné a protiústavní. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze tak došlo k porušení práva na soudní ochranu stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V podrobnostech Ústavní soud rovněž odkazuje na již zmíněný nález sp. zn. II. ÚS 2894/08.

Na základě uvedených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Rozhodl tak poté, co účastníci řízení projevili souhlas s upuštěním od ústního jednání v této věci v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru