Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 112/97Nález ÚS ze dne 10.03.1998Právo dítěte na styk s rodiči podle čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
Věcný rejstříkrodiče
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 35/10 SbNU 229
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.112.97
Datum podání01.04.1997
Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

104/1991 Sb./Sb.m.s., čl. 9 odst.3

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 27 odst.2, § 50 odst.2

99/1963 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 112/97 ze dne 10. 3. 1998

N 35/10 SbNU 229

Právo dítěte na styk s rodiči podle čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I. ÚS 112/97

ve věci ústavní stížnosti ing. arch. J. S. proti postupu Okresního soudu

v

Českém Krumlově spočívajícímu v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí

o úpravě

styku otce s nezletilou dcerou.

1. Ústavní stížnosti se vyhovuje. 2. Ústavní soud zakazuje Okresnímu

soudu v Českém Krumlově, aby pokračoval v průtazích v řízení o výkon

rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 1989, ve znění rozhodnutí téhož

soudu

ze dne 21. 9. 1990 čj. 14 Nc 242/89-66, jímž byl upraven styk stěžovatele

ing.

arch. J. S. s nezletilou N. S. a přikazuje mu, aby v řízení neprodleně

jednal.

Odůvodnění:

Dne 27. 3. 1997 podal stěžovatel Ústavnímu soudu návrh, aby bylo

Okresnímu soudu v Českém Krumlově zakázáno pokračovat v porušování jeho

základních lidských práv a svobod spočívajícím v odmítání činit potřebná

opatření, aby dítě nemohlo být odděleno od svého rodiče proti jeho vůli.

Stěžovatel se domáhal, aby byl umožněn výkon soudního rozhodnutí ohledně

styku

stěžovatele s jeho dcerou.

Stěžovatel je otcem nezletilé N. S., která byla svěřena do výchovy

matce, když manželství jejich rodičů bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního

soudu

pro Prahu 4 ze dne 24. 4. 1989 sp. zn. 30 C 54/89, který nabyl právní

moci dne

8. 8. 1989. Otci nezletilé je podle něho její matkou fakticky upíráno

právo na

styk s dcerou N., když k návrhu otce byl rozsudkem Obvodního soudu pro

Prahu 4

ze dne 22. 9. 1989, ve znění rozhodnutí téhož soudu ze dne 21. 9. 1990

čj. 14

Nc 242/89-66, upraven styk otce s nezletilou N. tak, že je oprávněn se

s ní

stýkat, a to v roce vždy od soboty od 9.00 hodin do neděle 18.00 hodin,

dále

každoročně 25. prosince vždy v době od 9.00 hodin do 17.00 hodin, v každém

lichém roce o velikonočních svátcích od soboty 9.00 hodin do pondělí

17.00

hodin a každoročně po dobu dvou týdnů, o letních prázdninách tak, že

nezletilou

v uvedené dny a hodiny vyzvedne v místě bydliště matky, kde ji po skončení

styku matce opět vrátí.

Den 17. 11. 1990 podle ústavní stížnosti odmítla její matka JUDr. D.

L.

otci umožňovat styk s dcerou podle výše uvedeného soudnímu rozhodnutí.

Došlo

sice v letech 1991 - 1992 k trestnímu stíhání ing. arch. J. S. po střetu

s

JUDr. D. L. a pohrůžka vazbou pro možnost údajného pokračování v trestné

činnosti zabránila prý fakticky stěžovateli v osobním kontaktu s dítětem.

Stěžovatel však po zproštění obžaloby požadoval opakovaně od Okresního

soudu v

Českém Krumlově, aby využil zákonných možností a umožnil mu realizaci

práva

rodiče na styk s dítětem. Poslední krok byl prý ze strany Okresního soudu

v

Českém Krumlově učiněn dne 21. září 1992, kdy soud vydal výzvu sp. zn.

P

106/91, kterou vyzval matku nezletilé N. podle § 272 odst. 2 občanského

soudního řádu, aby plnila rozhodnutí soudu. Od tohoto data Okresní soud

v České

Krumlově fakticky nezabezpečoval výkon soudnímu rozhodnutí, ač mohl zahájit

řízení ve věcech péče o nezletilé i sám bez návrhu stran. Tím nerespektoval

Úmluvu o právech dítěte, zejména její čl. 3 a čl. 9, a tak nebylo zajištěno,

aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající

se

dítěte, dále aby byla zajištěna dítěti taková ochrana a péče, která je

nezbytná

pro jeho blaho a není brán ohled na práva a povinnosti jednoho z rodičů,

zejména aby dítě nemohlo být v rozporu s právem odděleno od svého rodiče

proti

jeho vůli. Tím bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele, jež jsou

zaručena

mezinárodní smlouvou.

Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti;

podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních

stížnostech prOti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné

moci

do ústavně zaručených práv a svobod, zejména došlo-li k porušení základního

práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo meZinárodní smlouvou

podle

čl. 10 Ústavy.

Ústavní soud si vyžádal stanoviska Okresního úřadu v Českém Krumlově

a

Okresního úřadu v Českém Krumlově.

Z vyjádření Okresního úřadu v Českém Krumlově, referátu sociálních věcí

a zdravotnictví, Ústavní soud zjistil, že tento orgán se zabývá tímto

případem

od r. 1990, kdy mu jej postoupil Okresní úřad pro Prahu 4. Sdělení neobsahuje

žádné nové skutečnosti a konstatuje jen, že pracovnice úřadu se zúčastnily

styku otce s nezletilou (bez údaje kdy a kde a že již v r. 1991 dítě

odmítalo

styk, přičemž nebylo možno posoudit, zda tento postoj zaujalo po vlastní

negativní zkušenosti s otcem, či zda bylo ovlivněno matkou.

Z vyjádření Okresního soudu v Českém Krumlově Ústavní soud zjistil,

že

vzhledem ke změně agendy převzala spis od původního předsedy senátu dne

17. 6

jiná předsedkyně senátu, která uvedla, že ani v období od 21. 9. 1992,

kdy dle

otce byl učiněn poslední krok ke splnění soudního rozhodnutí, nebyl soud

nečinný.

Při posuzování věci Ústavní soud zejména přezkoumal spis P 106/91

Okresního soudu v Českém Krumlově a dospěl k závěru, že ústavní stížnost

je

důvodná. Ani vyjádření tohoto soudu k ústavní stížnosti nemohlo odůvodnit

nečinnost příslušného soudu, zejména v počáteční fázi, když nebylo dodržováno

rozhodnutí soudu z r. 1989 o úpravně styku otce s nezletilou, ani prodlení,

k

nimž v celém případně došlo.

Ze spisu vyšly najevo zejména mimořádné prodlevy v řízení, z nichž

nejmarkantnější bylo rozhodování o návrhu otce ze dne 28. 8. 1990 na

svěření

nezletilé do jeho výchovy. Teprve rozsudkem Okresního soudu v Českém

Krumlově

ze dne 2. 9. 1993 čj. P 106/91-274 bylo rozhodnuto o návrhu otce na svěření

dítěte do jeho výchovy a jeho návrh byl zamítnut. K odvolání otce byl

tento

rozsudek usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.

1. 1994

čj. 5 Co 1942/93-297 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu

řízení, zejména z důvodu potřeby nového znaleckého dokazování. Ve věci

změny

výchovy vzal však otec svůj návrh zpět a řízení bylo dne 3. 6. 1996 zastaveno.

Za tohoto stavu stěžovatel při ústním jednání před Ústavním soudem prohlásil,

že ústavní stížnost směřuje k tomu, aby Okresní soud v Českém Krumlově

nadále

nepokračoval v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí, pokud jde o jeho

styk s

nezletilou N. S.

Ústavní soud shledal především porušení práva stěžovatele podle

ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož

každý

má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů

a v jeho

přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem projednávaným důkazům. V daném

případě se jedná o průtahy v rozhodování o změně výchovného prostředí,

když v

důsledku běhu času se změnil podstatným způsobem vztah nezletilé k otci,

markantně pozorovatelný v závěrech znaleckých posudků.

Pokud se týká námitek otce o umožnění styku s nezletilou, má Ústavní

soud za to. že tato otázka je zásadně odvislá od hodnocení konkrétní

situace na

základě konkrétních důkazů a hodnocení skutečnosti, jak má styk být

uskutečňován v přiměřené míře. Pokud však jde o neumožnění styku s nezletilou

na základě nečinnosti obecného soudu, musí Ústavní soud konstatovat,

že tím

byla porušena Úmluva o právech dítěte přinejmenším v jejím čl. 9 odst.

3,

kterým je Česká (Československá) republika vázána ode dne ý. 1. 1991.

Ustanovení této Úmluvy má přednost před zákonem podle čl. 10 Ústavy a

tak také

musí být v praxi obecnýchsoudů aplikováno.

Z uvedených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnost vyhověl.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru