Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 112/03Usnesení ÚS ze dne 11.12.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkObnova řízení
Pojištění
EcliECLI:CZ:US:2003:1.US.112.03
Datum podání21.02.2003
Napadený akt

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

582/1991 Sb., § 104ch


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 112/03 ze dne 11. 12. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. D., zastoupeného JUDr. R. B., proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení se sídlem Praha, Křížová 25, o zamítnutí žádosti o prominutí penále, ze dne 6. 12. 2002, čj. Sekr.Ze 426/02 - 1003, rozhodnutí ČSSZ 28/2002, a sdělení České správy sociálního zabezpečení - organizační složky Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 31. 1. 2003, čj. Sekr. 5/03 - 1003,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 2. 2003, se Ing. J. D. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze a sdělení České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ") - organizační složky Městské správy sociálního zabezpečení Brno (dále jen "MSSZ") pro (ústavněprávně neodůvodněné) porušení jeho základních práv, která nijak blíže nespecifikoval.

Stěžovatel tvrdil, že k zásahu do jeho práv jako občana došlo tím, že napadená rozhodnutí ČSSZ se nezabývala novou skutečností, kterou uváděl ve své žádosti o prominutí penále ze dne 2. 12. 2002. Touto novou skutečností mělo být rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 12. 11. 2002, kterým mu byla povolena obnova řízení ve věci neoprávněného zvýšení daně z příjmu, což podle jeho názoru značně zkreslilo výpočet dlužného penále, které nemělo být za rok 1994 vůbec vyčísleno. Dalším podáním ze dne 6. 1. 2003 a ze dne 20. 1. 2003 se snažil MSSZ Brno upozornit na tyto závažné skutečnosti, ale MSSZ Brno sdělením ze dne 31. 1. 2003 potvrdila, že se těmito skutečnostmi nezabývala.

Napadeným rozhodnutím ČSSZ v Praze ze dne 6. 12. 2002 byla zamítnuta žádost stěžovatele ze dne 12. 11. 2002, doplněná podáním ze dne 2. 12. 2002, o prominutí penále ze záloh na pojistné a doplatků pojistného stěžovatele jako osoby samostatně výdělečně činné. Sdělením MSSZ ze dne 31. 1. 2003 byl stěžovatel vyrozuměn o vyřízení jeho podání ze dne 6. 1. 2003 a ze dne 20. 1. 2003.

V souladu s ustanovením § 42 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, si Ústavní soud vyžádal vyjádření České správy sociálního zabezpečení, která nejprve konstatovala, že stěžovatel vykonává samostatně výdělečnou činnost od 3. 12. 1992 dosud. Do 31. 3. 2000 byl veden podle místa trvalého bydliště na OSSZ Hradec Králové. Ta platebním výměrem ze dne 21. 10. 1998, čj. PV/232/98/OSVČ, rozhodla o stanovení výše dlužného pojistného a penále. Po změně trvalého bydliště je stěžovatel veden na MSSZ Brno.

Současně poukázala na předchozí žádosti stěžovatele o prominutí penále (např. ze dne 29. 10. 1998, ze dne 4. 10. 1999, ze dne 3. 1. 2000). Dále uvedla, že žádost stěžovatele ze dne 12. 11. 2002, doplněná podáním doručeným MSSZ Brno dne 2. 12. 2002, byla projednána dne 5. 12. 2002 a následujícího dne, tj. 6. 12. 2002, bylo vydáno zamítavé rozhodnutí. MSSZ Brno při projednávání žádosti stěžovatele o prominutí penále dne 5. 12. 2002 vycházela ze skutkového stavu, který jí byl znám. Zabývala se současnou situací stěžovatele a jeho rodiny a dospěla k závěru, že tento stav nebyl příčinou dluhu na pojistném a následného vyčíslení penále (podstatná část penále vznikla za rok 1994 a rok 1995).

K tvrzení stěžovatele, že MSSZ Brno při svém jednání o jeho žádosti o prominutí penále nevzala v úvahu novou skutečnost, tj. že rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 12. 11. 2002 mu byla povolena obnova řízení ve věci daně z příjmu za rok 1994, konstatovala, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Skutečnost tvrzená stěžovatelem byla totiž uvedena až v dalším podání žádosti o prominutí penále ze dne 2. 1. 2003, které bylo na MSSZ doručeno dne 6. 1. 2003. Další žádost ze dne 17. 12. 2002 nemohla být považována za novou žádost o prominutí penále, neboť po doručení zamítavého rozhodnutí může být nová žádost podána nejdříve po uplynutí 60 dnů a nemůže obsahovat stejné důvody jako předchozí žádost. Při opakování již odmítnutých důvodů je taková žádost bez posouzení odmítnuta [§ 104ch odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 582/1991 Sb.")]. Sdělením ze dne 31. 1. 2003 byl stěžovatel vyrozuměn, že skutečnosti, které budou zjištěny v povolené obnově řízení ze strany Finančního ředitelství v Brně, mohou být zohledněny až po ukončení tohoto řízení. Pokud by měly vliv na rozhodnutí ve věci pojistného, lze formou obnovy řízení věc znovu posoudit. V tomto směru tvrzení stěžovatele, že není možná obnova řízení ve věci prominutí penále, odpovídá skutečnosti pouze obsahově, neboť podle již citovaného ustanovení § 104ch odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. stačí podat novou žádost, která bude oproti předchozí zamítnuté žádosti o prominutí penále obsahovat nové skutečnosti.

V závěru svého vyjádření ČSSZ konstatovala, že stěžovatel neuplatnil v průběhu řízení o pojistném a penále svá procesní práva, např. podáním případného odvolání nebo opravného prostředku proti shora citovanému platebnímu výměru OSSZ Hradec Králové, kterým bylo dlužné pojistné a penále stanoveno.

Po prostudování shromážděných listinných podkladů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zamítnutím jeho žádosti o prominutí penále podle ustanovení § 104ch odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. přesto, že na prominutí penále není právní nárok.

Podle uvedeného ustanovení § 104ch odst. 1, 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí (...) může zcela nebo částečně prominout z důvodu odstranění tvrdosti penále. K provádění tohoto oprávnění ministerstvo zmocnilo ČSSZ a OSSZ vyhláškou č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení. Z této vyhlášky vyplývá, že ČSSZ a OSSZ "(...) mohou z důvodu odstranění tvrdosti zcela nebo částečně prominout penále (...)". Je proto plně v pravomoci ministerstva, resp. jednotlivých správ sociálního zabezpečení, zda žádosti o prominutí penále vyhoví nebo ji zamítnou. Prominutí penále tedy není právně vynutitelné.

Pokud je napadené rozhodnutí o prominutí penále vyloučeno ze soudního přezkumu (§ 104e zákona č. 582/1991 Sb.), a to z toho důvodu, že neexistuje-li veřejné subjektivní právo, není zde nic, na čem by mohl být stěžovatel krácen, tím spíše nepřichází v úvahu ústavní stížnost s tvrzením o zásahu do veřejných ústavně zaručených základních práv a svobod (arg. a minori ad maius). Jestliže v daném případě správní orgán nevyhověl žádosti stěžovatele o prominutí penále podle § 104ch odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., neporušil tím zákon, natož aby tím zasáhl do sféry ústavních práv stěžovatele.

Rovněž nelze opomenout fakt, že stěžovatel má možnost, po ukončení povolené obnovy řízení ze strany Finančního ředitelství v Brně, podat podle § 104ch odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. novou žádost o prominutí penále a v ní uplatnit skutečnosti zjištěné v povolené obnově řízení. V tomto směru nelze souhlasit s tvrzením stěžovatele, že dlužné penále za rok 1994 nemělo být předepisováno a MSSZ Brno se těmito skutečnostmi měla zabývat. MSSZ Brno ve svém sdělení ze dne 31. 1. 2003 oprávněně konstatovala, že skutečnosti, zjištěné v povolené obnově řízení ze strany Finančního ředitelství v Brně, mohou být, ve vztahu k vyměřenému dlužnému pojistnému a penále, zohledněny až po ukončení tohoto řízení.

Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Avšak naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil a stěžovatel jejich existenci v ústavní stížnosti ani netvrdil.

V daném případě se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. V návaznosti na výše uvedené Ústavnísoud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků řízení a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2003JUDr. František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru