Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 111/96Nález ÚS ze dne 25.06.1997K překážce věci rozsouzené v restituční věci

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na sou... více
Věcný rejstříksprávní rozhodnutí
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 83/8 SbNU 275
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.111.96
Datum podání18.04.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 96 odst.1

2/1993 Sb., čl. 11, čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb.

99/1963 Sb., § 159 odst.3, § 103, § 104 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 111/96 ze dne 25. 6. 1997

N 83/8 SbNU 275

K překážce věci rozsouzené v restituční věci

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky

R. B. proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.

zn. 10 Ca 401/95, ze dne 13. 9. 1995, a 10 Ca 663/95 ze dne 20.

3. 1996 a rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém

Krumlově ze dne 8. 11. 1995, čj. 26792/95, ve věci vydání

nemovitosti podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických

vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, takto:

Ústavní stížnosti se vyhovujea rozsudek Krajského

soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 663/95, ze dne 20. 3.

1996, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 9. 1995, sp.

zn. 10 Ca 401/95, jakož i rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového

úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č. j. 26792/95

se zrušují.

Odůvodnění:

I.

Svou ústavní stížností navrhovatelka napadá rozsudek

Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 1996, sp. zn.

10 Ca 663/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu, sp. zn. 10 Ca

401/95, ze dne 13. 9. 1995 a rozhodnutím Okresního

úřadu-pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995,

č. j. 26792/95. Ústavní stížnost byla podána dne 17. 4. 1996,

soudní rozhodnutí ze dne 20. 3. 1996 nabylo právní moci dne 2. 4.

1996.

Napadeným rozhodnutím krajského soudu ze dne 20. 3. 1996, sp.

zn. 10 Ca 663/95, bylo v rámci soudního přezkumu správního

k odvolání stěžovatelky potvrzeno správní rozhodnutí Okresního

úřadu, pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č.

j. 26792/95. Tímto rozhodnutím v rámci řízení podle zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému

zemědělskému majetku, (dále jen "zákon o půdě"), bylo rozhodnuto,

že stěžovatelka není vlastníkem nemovitostí v k. ú. K., a to

parcely č. 176 se zast. plochou o výměře 414 m2 a parcely č. 98 se

zast. plochou o výměře 398 m2 s domem čp. 220.

Uvedeným rozhodnutím procesně předcházela řada rozhodnutí

obecných soudů, jakož i orgánů správních. Počátkem této

rozhodovací peripetie byl návrh stěžovatelky na vydání nemovitostí

podle zákona o půdě. Okresní úřad-pozemkový úřad v Českém Krumlově

rozhodnutím z 31. 12. 1992, č. j. PÚ 6282/92, určil, že

navrhovatelka není vlastníkem domu se stavební parcelou a že se

nemovitosti nevydávají. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodl

Krajský soud v Českých Budějovicích v rámci soudního přezkumu

správního dne 10. 5. 1993, pod sp. zn. 10 Ca 71/93 tak, že správní

rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí. Následovalo

správní rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového úřadu v Českém

Krumlově ze dne 13. 7. 1993, č. j. PÚ 11748/93, jímž bylo zjištěno

ve správním řízení, že navrhovatelka je vlastníkem nemovitostí.

V důsledku odvolání Restaurací K., s. p. v likvidaci, proběhlo

odvolací řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.

zn. 10 Ca 368/93, které skončilo dne 28. 3. 1994 usnesením

o zastavení řízení. Důvodem výroku obecného soudu o zastavení

řízení byla skutečnost, že Restaurace K., s. p. v likvidaci,

v době zahájení řízení se ukázaly být neexistujícím subjektem,

neboť k 16. 7. 1993 byly vymazány z obchodního rejstříku, a to

rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7.

1993, sp. zn. Rg A VIII 34/7. S odkazem na §§ 103 a 104 odst. 1 o.

s. ř. proto odvolací soud rozhodl v rámci soudního přezkumu

správního o zastavení řízení.

Ačkoli již 13. 7. 1993 vydané rozhodnutí Okresního

úřadu-pozemkového úřadu v Českém Krumlově nebylo zrušeno, vydal

správní orgán (Okresní úřad-pozemkový úřad v Českém Krumlově)

opětovně správní rozhodnutí v téže věci a to 7. 12. 1994, č. j. PÚ

21482/94, jímž znovu rozhodl, že navrhovatelka je vlastníkem

nemovitostí, jejichž vydání se domáhala. K odvolání České

republiky - Okresního úřadu v Českém Krumlově, který jako

zakladatel podniku Restaurace K. po likvidaci tohoto podniku

převzal jeho pohledávky i restituční neskončené případy, rozhodl

v odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. 2.

1995 pod sp. zn. 10 Ca 44/95 tak, že toto správní rozhodnutí

zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění citovaného

odvolacího rozhodnutí obecného soudu je zřejmé, že důvodem zrušení

byla existence duplicitních rozhodnutí vedle sebe. Konkrétně se

jednalo o rozhodnutí z 13. 7. 1993, které nebylo zrušeno žádným

z právních prostředků upravených správním řádem či občanským

soudním řádem. Vedle něho pak stálo rozhodnutí ze 7. 12. 1994,

které shodným způsobem, tedy ve prospěch navrhovatelky, řešilo jí

uplatněný restituční nárok.

Nato následovalo rozhodnutí Krajského soudu v Českých

Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95, z 13. 9. 1995, jímž bylo

zrušeno správní rozhodnutí z 13. 7. 1993. Odvolací řízení bylo, po

opakovaném procesu doručování, vyvoláno právním nástupcem

Restaurací K., a to ČR - Okresním úřadem v Českém Krumlově.

Okresní úřad v Českém Krumlově napadl tím rozhodnutí Okresního

úřadu, pozemkového úřadu v Českém Krumlově z 13. 7. 1993, kterým

bylo zjištěno, že vlastníkem sporných nemovitostí je stěžovatelka.

Výsledkem bylo zrušovací rozhodnutí Krajského soudu v Českých

Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95, ze 13. 9. 1995, kterým se věc

vrátila správnímu orgánu k novému rozhodnutí. Nové správní

rozhodnutí, z 8. 11. 1995, tentokráte pro navrhovatelku negativní,

bylo potvrzeno po odvolání stěžovatelky ke krajskému soudu

rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 20. 3.

1996, sp. zn. 10 Ca 663/95.

Navrhovatelka tvrdí ve své ústavní stížnosti, že jí napadená

rozhodnutí obecných soudů a správního orgánu jsou v rozporu s čl.

96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"), že těmito rozhodnutími bylo

porušeno právo na rovné postavení před soudem. Dále tvrdí, že

porušeno bylo právo na ústní soudní jednání ve smyslu čl. 96 odst.

2 Ústavy a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1

Listiny. Porušen byl též čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2

Listiny, umožňující uplatňování státní moci jen v případech

a mezích stanovených zákonem. Navrhovatelka vytýká i porušení čl.

11 Listiny, tedy práva vlastnit majetek a být vyvlastněn pouze ve

veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu.

Předmětem ústavní stížnosti je výhradně procesní postup

Krajského soudu v Českých Budějovicích, který údajně několikrát

porušil občanský soudní řád, v důsledku toho nezákonně zrušil již

pravomocné rozhodnutí a poté znovu projednával věc již jednou

rozhodnutou. Tímto nezákonným postupem odňal navrhovatelce již

jednou pravomocně přiznané vlastnické právo. Navrhovatelčiny výtky

směřují zejména proti odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu

v Českých Budějovicích z 22. 2. 1995, sp. zn. 10 Ca 44/95, jímž

byl dán podnět k novému doručování správního rozhodnutí ze dne

13. 7. 1993. Navrhovatelka přitom v otázce doručení tohoto

správního rozhodnutí dovozuje, že bylo doručeno řádně. V důsledku

opakovaného doručování právnímu nástupci Restaurací K., Okresnímu

úřadu v Českém Krumlově, finančnímu referátu, pak následovala

řízení, v nichž podle názoru navrhovatelky figuruje na straně

navrhovatele i odpůrce týž subjekt, totiž Okresní úřad v Českém

Krumlově. Poukazuje dále i na to, že opravný prostředek v důsledku

tohoto procesního sledu, podaný Okresním úřadem v Českém Krumlově,

měl být odmítnut pro opožděnost.

Ve věci nedostatečnosti výroku správního rozhodnutí z 13. 7.

1993, který se týkal pouze parcel a nepojal do výroku i dům,

navrhovatelka poukazuje na možnost nápravy podle § 47 odst. 6

správního řádu. Tyto vady podle navrhovatelky nemohou způsobit

neplatnost tohoto rozhodnutí.

Ze všech těchto důvodů tedy navrhovatelka požaduje zrušení

rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3.

1996, sp. zn. 10 Ca 663/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu,

sp. zn. 10 Ca 401/95, ze dne 13. 9. 1995. Současně se zmiňuje

o možnosti zrušení §§ 250f, 250j odst. 4 a 250s o. s. ř., toto

zrušení však přímo nenavrhuje.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl Krajský soud

v Českých Budějovicích k rozhodnutí z 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca

401/95, že ve vztahu k tomuto rozhodnutí byla ústavní stížnost

podána opožděně. K rozhodnutí sp. zn. 10 Ca 663/95, ze dne 20. 3.

1996, pak navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť tímto

rozhodnutím nebylo rozhodováno o restituční věci stěžovatelky již

dříve pravomocně rozhodnuté.

Okresní úřad v Českém Krumlově v písemném vyjádření k ústavní

stížnosti považuje tuto za nedůvodnou. V otázce postavení

Okresního úřadu - pozemkového úřadu a finančního referátu

Okresního úřadu v Českém Krumlově zastává názor, že jde o vzájemně

odlišné osoby ve smyslu ustanovení § 12 zák. č. 284/1991 Sb.

Pozemkový fond České republiky, územní pracoviště Český

Krumlov, v písemném vyjádření k ústavní stížnosti pouze uvedl, že

bude respektovat pravomocné rozhodnutí Okresního úřadu

- pozemkového úřadu v Českém Krumlově.

V písemném stanovisku k obsahu podaných vyjádření zdůraznila

stěžovatelka základní argumentaci své ústavní stížnosti a závěrem

poukázala na řízení před Ústavním soudem ve věci IV. ÚS 274/95,

které se týkalo rozhodnutí ze dne 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca

401/95. V tomto řízení byla její tehdejší ústavní stížnost

posouzena jako předčasná.

II.

Právní podstata ústavní stížnosti spočívá v posouzení otázky

procesního postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích

v restituční věci stěžovatelky. Ústavní soud České republiky poté,

co se seznámil s obsahem spisů Krajského soudu v Českých

Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95 a 10 Ca 663/95, jakož i obsahem

správního spisu Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém

Krumlově ve věci uplatněného restitučního nároku stěžovatelky dle

ustanovení § 9 zákona o půdě, dospěl k těmto závěrům:

Z procesního sledu v restituční věci podle zákona o půdě,

týkající se navrhovatelky, je zřejmé, že tato věc byla pravomocně

skončena v rámci řízení o odvolacím prostředku, které proběhlo

u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 CA

368/93. Usnesením ze dne 28. 3. 1994 zde obecný soud zastavil

řízení, vyvolané podle hlavy třetí páté části o. s. ř., neboť

dovodil, že odvolatel (Restaurace K., s. p. v likvidaci) není

aktivně legitimován k podání opravného prostředku. Důvod závěru

obecného soudu, že opravný prostředek podal neexistující subjekt,

pramenil z předložení usnesení Okresního soudu v Českých

Budějovicích z 16. 7. 1993, sp. zn. Rg A VIII 34/7. Podle tohoto

usnesení soud vyhověl žádosti likvidátora a vymazal z obchodního

rejstříku Restaurace K., státní podnik "v likvidaci". Den zápisu

je 16. 7. 1993 a proti tomuto usnesení bylo právo odvolání

přípustné. Tímto rozhodnutím obecného soudu byl vyřešen opravný

prostředek proti správnímu rozhodnutí ze dne 13. 7. 1993, č.j PÚ

11748/93, Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém Krumlově.

Důsledkem bylo nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu ze

dne 13. 7. 1993, jímž bylo vyhověno restitučnímu nároku

stěžovatelky.

Další procesní kroky v této věci jsou již v rozporu s čl. 36

odst. 1 Listiny, tedy v rozporu s právem na spravedlivý proces.

Těmito dalšími rozhodnutími byla porušena i zásada rovného

postavení účastníků v soudním řízení ve smyslu čl. 96 odst. 1

Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny.

Rozhodnutím správního orgánu z 13. 7. 1993, které nabylo

právní moci 28. 3. 1993, bylo zjištěno, že stěžovatelka je

vlastnicí nemovitostí v k. ú. K.. Skutečnost, že ve výroku

správního rozhodnutí je uveden pouze pozemek, zatímco odůvodnění

uvádí i dům, jehož restituce se navrhovatelka rovněž domáhala,

nemá vliv na platnost tohoto správního rozhodnutí. Zřejmá

nesprávnost v písemném vyhotovení rozhodnutí je zhojitelná

správním orgánem kdykoliv i bez návrhu formou opravy ve smyslu

ustanovení § 47 odst. 6 správního řádu (zák. č. 71/1967 Sb.).

V takovém případě je nutno považovat veškerá navazující rozhodnutí

v restituční věci stěžovatelky za odporující i čl. 11 Listiny.

Je nepochopitelné, proč správní orgán vydal rozhodnutí dne

7. 12. 1994, č. j. PÚ 21482/94, jímž rozhodl, že navrhovatelka je

vlastníkem nemovitostí v k. ú. K. (včetně domu), když o této

otázce již bylo pravomocně rozhodnuto 13. 7. 1993. To by mělo své

opodstatnění pouze za předpokladu, že by toto rozhodnutí bylo lze

chápat jako rozhodnutí vydané ve smyslu ustanovení § 47 odst. 6

správního řádu. Pochybení při vydání tohoto správního rozhodnutí

dovodil i obecný soud v rozhodnutí z 22. 2. 1995, sp. zn. 10 Ca

44/95, proto je jako duplicitní zrušil. Ve výroku tohoto

rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích je však podivné,

že věc byla vrácena k dalšímu řízení správnímu orgánu, jakoby měl

ve věci pravomocně již rozsouzené rozhodovat správní orgán. Obecný

soud v tomto směru při rozhodování o opravném prostředku proti

rozhodnutí správního orgánu ze 7. 12. 1994 otevřel znovu věc

pravomocně rozsouzenou, a to věc ohledně správního rozhodnutí

z 13. 7. 1993, jíž se odvolání netýkalo. Právě tento okamžik byl

rozhodujícím pro následný sled procesních kroků, které již zcela

jednoznačně odporovaly čl. 36 Listiny i zásadě rovnosti účastníků

v civilním řízení, jakož i článku 11 Listiny.

Výsledkem rozhodnutí obecného soudu ze dne 13. 9. 1995, sp.

zn. 10 Ca 401/95, je zrušení pravomocného rozhodnutí správního

orgánu z 13. 7. 1993 po dvou letech. Ústavní stížnosti za těchto

okolností nelze vytýkat pozdní podání vůči tomuto rozhodnutí

obecného soudu, neboť je nutné akceptovat závěr rozhodnutí

Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 274/95. Tímto rozhodnutím byla

tehdy navrhovatelkou podaná ústavní stížnost považována za

předčasnou, avšak nyní ve spojení s výsledným rozhodnutím ze dne

20. 3. 1996 tvoří jeden logický celek. Součástí tohoto celku je

i správní rozhodnutí ze dne 8. 11. 1995, jímž bylo rozhodnuto, že

stěžovatelka není vlastníkem nemovitostí k nimž uplatnila

restituční nárok.

Ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů

a správního orgánu nerespektovala ustanovení § 159 odst.

3 o. s. ř., tj. překážku věci rozsouzené. Jakmile bylo o věci

pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu.

Z nečinnosti Okresního úřadu v Českém Krumlově, který jako

zakladatel původní osoby povinné k vydání nemovitostí, tj.

Restaurací K., převzal její závazky i dosud neskončené restituční

případy, což je patrno z obsahu závěrečné zprávy o likvidaci

Restaurací K., s. p., nelze vyvozovat požadavek, aby následky této

nečinnosti nesla stěžovatelka. Z odůvodnění usnesení Krajského

soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 368/93, ze dne 28. 3.

1994, je zřejmé, že doklad o výmazu osoby povinné z obchodního

rejstříku předložil právě Okresní úřad v Českém Krumlově, takže

věděl o této skutečnosti a věděl také, že on sám je právním

nástupcem Restaurací K. a měl v tomto smyslu také jednat.

Z uvedených důvodů pokládá Ústavní soud ústavní stížnost za

důvodnou. Proto nezbylo Ústavnímu soudu než rozsudek Krajského

soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. 10 Ca

663/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 9. 1995, sp.

zn. 10 Ca 401/95, a rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového

úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č. j. 26792/95,

zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 25. června 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru