Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 11/04Usnesení ÚS ze dne 26.01.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
právo na soudní a jinou právní o... více
Věcný rejstříkTrestný čin
důkaz/volné hodnocení
In dubio pro reo
EcliECLI:CZ:US:2004:1.US.11.04
Datum podání07.01.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 171, § 14

141/1961 Sb., § 2 odst.6

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 40 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 11/04 ze dne 26. 1. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. K., zastoupeného Mgr. M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 5 To 265/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 2. 2002, čj. 2 T 234/2001 - 47,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajského soudu v Brně byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 2. 2002, čj. 2 T 234/2001 - 47, kterým byl obviněný B. K. (dále jen "stěžovatel") uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona (dále jen "TrZ") a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců nepodmíněně, se zařazením do věznice s dozorem. Stěžovateli byl současně uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří roků.

Obecné soudy vyšly ze zjištění, že stěžovatel dne 26. 4. 2001, v době kolem 01.45 hod., v Blansku, na ulici Nádražní, řídil vlastní osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda 120L, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. 3 T 117/99, který nabyl právní moci dne 14. 10. 1999, uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let, tj. do 14. 10. 2001.

Ústavní stížností, podanou u Ústavního soudu dne 7. 1. 2004, napadl stěžovatel shora uvedená rozhodnutí soudů obou stupňů a navrhl je zrušit. Podle jeho názoru předmětná rozhodnutí porušila čl. 8 odst. 2, čl. 36, čl. 39, a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR.

Předtím než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, kdy návrh splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může se jím zabývat také věcně.

Stěžovatel mj. uvádí, že proti napadenému usnesení Krajského soudu v Brně a rozsudku Okresního soudu v Blansku podal dne 16. 6. 2003 podnět k podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 odst. 1, 2 trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Z uvedeného stěžovatel vyvozuje, že vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv, a za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje a od něhož zjevně odvozuje i počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti, považuje sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 2. 10. 2003, čj. 757/2003 - OOD - SPZ, které neshledalo důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch stěžovatele.

Jedna z procesních podmínek pro podání ústavní stížnosti je zakotvena v § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Zákonná lhůta 60 dnů je lhůtou procesně právní, a její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit, neboť se jedná o lhůtu kogentní.

Podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona není opravným prostředkem, ale pouze informací směřující k subjektu, který je k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněn. Tento subjekt však není povinen podnět akceptovat, tzn., že záleží na posouzení ministra spravedlnosti, zda jsou v konkrétním případě splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch, případně v neprospěch pachatele. Z uvedeného je patrno, že stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který může podat u Nejvyššího soudu ČR pouze ministr spravedlnosti v případě, že pravomocným rozhodnutím soudu byl porušen zákon nebo toto rozhodnutí bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení (§ 266 TrŘ).

Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, stížnost pro porušení zákona, jako mimořádný opravný prostředek (§ 266 a násl. TrŘ), není prostředkem na ochranu práva ve smyslu § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti. (viz. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 9/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, usn. č. 11). Za prostředek k ochraně práva nutno považovat pouze procesní postup, vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu. Z hlediska trestního práva procesního je možno podnět ke stížnosti pro porušení zákona považovat pouze za informaci subjektu oprávněnému k jejímu podání. Ten však nezakládá zákonem stanovené důsledky, tzn. že nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele bylo v projednávaném případě odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně dne 24. 7. 2002, sp. zn. 5 To 265/2002, a které stěžovatel napadl projednávanou ústavní stížností. Od data doručení tohoto rozhodnutí stěžovateli a jeho obhájci, ke kterému došlo podle kopie dodejky shodně dne 23. 8. 2002, je tedy nutno počítat šedesátidenní lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Jelikož projednávaná ústavní stížnost byla podána k Ústavnímu soudu až dne 7. 1. 2004 (viz razítko na přední straně ústavní stížnosti), jedná se o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2004

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru