Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1070/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - VS Praha
SOUD - KS Praha
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
odůvodnění
poplatek/osvobození
poplatek/soudní
žaloba/na plnění
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.1070.15.1
Datum podání10.04.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 138


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1070/15 ze dne 19. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Bc. Zdeňka Kopeckého, zastoupeného JUDr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Křížkovy schody 67, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015 č. j. 23 Cdo 3137/2014-166, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2014 č. j. 3 Cmo 277/2013-148 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013 č. j. 46 Cm 290/2009-136, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2014 č. j. 3 Cmo 277/2013-148 bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013 č. j. 46 Cm 290/2009-136, kterým stěžovateli (žalobci) nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku z podání žaloby na zaplacení částky 30 000 000 Kč s příslušenstvím v rozsahu poloviny soudního poplatku v částce 500 000 Kč.

3. Soudní poplatek za podání žaloby o náhradu škody činil 1 000 000 Kč a stěžovatel byl usnesením krajského soudu ze dne 2. 2. 2011, které bylo vrchním soudem v usnesení ze dne 31. 5. 2011 potvrzeno, osvobozen od zaplacení poloviny soudního poplatku. Stěžovatel pak podal novou žádost o osvobození od soudního poplatku v rozsahu další poloviny, tj. do částky zbylých 500 000 Kč. Žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu byla obecnými soudy zamítnuta, neboť nebylo usuzováno na zvlášť závažný důvod pro takový postup. Nezaplacením soudního poplatku v neosvobozeném rozsahu (co do poloviny zákonné částky) byl založen titul pro zastavení soudního řízení.

4. Dovolání stěžovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015 č. j. 23 Cdo 3137/2014-166 odmítnuto.

II.

Obsah ústavní stížnosti

5. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nesprávným právním posouzením otázky osvobození stěžovatele od soudního poplatku. V předmětné věci byl dán důvod k osvobození od soudního poplatku z podání žaloby v celém rozsahu pro majetkové poměry stěžovatele. Stěžovatel namítal, že zamítnutím žádosti o osvobození od další poloviny soudního poplatku došlo k odmítnutí spravedlnosti, které ani nebylo řádně odůvodněno. Byla proto porušena mj. zásada rovnosti občanů před zákonem. I Nejvyšší soud se odmítnutím dovolání pro vady dopustil pochybení.

6. Stěžovatel uvedl, že žalobu na náhradu škody ve výši 30 000 000 Kč podal z titulu závažného protiprávního jednání žalovaných, pro které byl znehodnocen obchodní podíl stěžovatele v obchodní společnosti a poškozeno jméno stěžovatele, což bylo důvodem zhoršení stěžovatelových majetkových poměrů. Neosvobozením od soudního poplatku v plném rozsahu byla stěžovateli odepřena spravedlnost, protože ač dostatečně prokázal, že není schopen zaplatit soudní poplatek, nemá možnost se po žalovaných domoci náhrady škody, tj. nápravy majetkového stavu. Stěžovatel obecným soudům doložil, že není nadán zdanitelnými příjmy, nepobírá sociální dávky, a nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele jsou zatíženy vysokým zástavním právem pro bankovní půjčky.

7. Stěžovatelem bylo dále poznamenáno, že obecné soudy postupovaly v rozporu se zákonem, pokud změnu majetkových poměrů stěžovatele zkoumaly až od právní moci původního osvobození od zaplacení soudního poplatku do částky jedné poloviny, které nabylo právní moci dne 8. 8. 2012, a nikoli podle naposledy předloženého formuláře o majetkovém stavu ze dne 3. 4. 2010.

III.

Právní posouzení

8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

9. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.

10. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr, že v řešeném případě není dáno právo stěžovatele na osvobození od soudního poplatku v celém rozsahu, nevybočuje z ústavních kautel. Soudy řádně vyložily, proč nevyhodnotily žádost stěžovatele o osvobození od další poloviny soudního poplatku jako důvodnou.

11. Ústavní soud v rámci judikatury mnohokrát konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro osvobození od soudního poplatku podle ustanovení § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), spadá vzhledem k ústavně zaručenému principu nezávislosti soudců ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy do rozhodovací kompetence obecných soudů. Ústavní soud není zpravidla nadán pravomocí přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti nároku na osvobození od soudního poplatku dospěl (viz např. usnesení ze dne 31. 8. 2015 sp. zn. II. ÚS 1216/15). Výjimkou by byl pouze excesivní postup obecného soudu s výrazným zásahem do základních práv stěžovatele. V posuzovaném případě však Ústavní soud pochybení obecných soudů s ústavní rovinou nezjistil.

12. O osvobození od soudního poplatku lze podle § 138 odst. 1 o. s. ř. rozhodnout za kumulativního naplnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování anebo bránění práva. Obecnými soudy byl pro předmětnou věc odůvodněn právní názor, že poměry stěžovatele nejsou natolik zásadní, aby zakládaly zvlášť závažný důvod pro osvobození od soudního poplatku v celém rozsahu, jež je výjimečným postupem.

13. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením otázky osvobození od soudního poplatku a hodnocením stěžovatelových poměrů nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení ústavně zaručených práv.

14. Výklad práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od další poloviny soudního poplatku bylo odůvodněno dostatečně, a z ústavního pohledu nikoli excesivně.

15. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru