Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 107/98Usnesení ÚS ze dne 22.03.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.107.98
Datum podání10.03.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 13


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 107/98 ze dne 22. 3. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 107/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. F. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti zásahu do práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména, chráněného dle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své stížnosti napadá stěžovatel okolnost, že na základě rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. 1 Co 160/97, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 1997, sp. zn. 24 C 59/94, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 29. 1. 1998, zn. 38/97-17, nebyla poskytnuta ochrana jeho právu tak, jak vyplývá z ustanovení § 2 trestního řádu, z ustanovení § 11 občanského zákoníku, § 132 občanského soudního řádu a z čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

1

I. ÚS 107/98

K porušení citovaného práva mělo dojít dle názoru stěžovatele tím, že byla nesprávně interpretována povaha "posudku" ze dne 16. 3. 1994, který byl zaslán Obecním úřadem v Novém Poddvorově Policii České republiky, Okresnímu úřadu vyšetřování v Hodoníně, pro účely zahájeného trestního řízení proti stěžovateli.

Stěžovatel se domáhal svého práva na ochranu osobnosti podáním návrhu u Krajského soudu v Brně. Požadoval, aby se mu odpůrce - V. S., který předmětný "posudek" pro potřebu Obecního úřadu v Novém Poddvorově vyhotovil, omluvil, a to písemnými omluvnými dopisy, adresovanými starostovi obce Nový Poddvorov J. M., npor. J. K., vyšetřovateli Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Hodoníně, JUDr. V. H., státní zástupkyni Okresního zastupitelství v Hodoníně a Mgr. J. S., předsedovi trestního senátu Okresního soudu v Hodoníně. Dopisy měly obsahovat následující omluvu: ,,...odpůrce V. S., Nový Poddvorov č. 9, odvolává výroky uvedené v posudku ze dne 16. 3. 1994, adresovaném Policii ČR v Hodoníně, že J. K. je člověk, který má neustálé rozpory s ostatními občany, jež jsou veřejně známy a doloženy, že je to např. vleklé soudní řízení se sousedy a další rozpory s různými institucemi a úřady, že mezi spoluobčany není oblíben díky své pověsti známého pisatele anonymů ...".

Krajský soud v Brně návrh stěžovatele rozsudkem, č. j. 24 C 59/94-54, ze dne 7. 2. 1997, zamítl pro nedostatek pasivní legitimace na straně odpůrce.

Stěžovatel se odvolal do rozsudku Krajského soudu v Brně k Vrchnímu soudu v Olomouci, který vyslovil ve svém rozsudku, č. j. 1 Co 160/97-79, ze dne 6. 1. 1998, shodný právní názor a rozsudek krajského soudu potvrdil.

Okresní státní zastupitelství v Hodoníně zamítlo svým usnesením, zn. 38/97-17, ze dne 29. 1. 1998, stížnost stěžovatele pro podezření z trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 trestního zákona a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona,

I. ÚS 107/98

kterých se měli dopustit V. S. a J. M. (starosta obce Nový Poddvorov) tím, že se podíleli na zpracování a odsouhlasení "posudku" na stěžovatele. Zamítnutí stížnosti bylo ze strany státního zastupitelství odůvodněno skutečností, že na základě provedeného důkazního šetření nebylo prokázáno, že by bud' J. M. nebo V. S. vykonávali svoji pravomoc způsobem odporujícím zákonu ve zřejmém úmyslu způsobit jinému škodu, a tudíž nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka uvedených trestných činů. Z těchto důkazů nevyplynulo, že by údaje uvedené v "posudku", byly způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost stěžovatele u spoluobčanů, nebot' byly určeny pouze pro účely trestního řízení, kdy v konečné fázi k nim Okresní soud v Hodoníně mohl přihlédnout, a to jen při stanovení výše trestu, nikoli pokud jde o hodnocení viny, eventuálně při stanovení náhrady škody.

Ze zaslaných spisových materiálů je zřejmé, že stěžovatel nesprávně označil jako odpůrce V. S., který nebyl v uvedeném sporu pasivně legitimován. V. S. citovaný přípis, označený jako "posudek", podepsal jako člen zastupitelstva a současně jako předseda komise pro veřejný pořádek a jednal na základě pokynů, resp. pověření, udělenými starostou obce J. M. "Posudek" byl projednán a schválen obecním zastupitelstvem. Z listinných důkazů vyplývá, že jej odpůrce nezpracovával jako fyzická osoba a zároveň nebylo prokázáno, že by jednal z vlastního popudu.

Ústavní soud se rovněž zabýval otázkou, zda správné označení účastníka soudního řízení by mělo podstatný vliv na výsledek předmětného sporu. Jak vyplývá z výše citovaných listinných důkazů, nebylo zjištěno, že by údaje uvedené v "posudku" byly způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost stěžovatele u spoluobčanů. Přesto by byly soudy povinny se touto okolností zabývat a samostatně ji hodnotit ve vazbě na správně označeného účastníka řízení. Tuto možnost však stěžovatel nevyužil, přičemž nelze soudům vytýkat, že v hmotném právu nepoučily stěžovatele, resp. žalobce, koho by měl žalovat, neboť by se v daném případě jednalo o rozpor se zásadou rovnosti účastníků řízení.

I. ÚS 107/98

Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: , Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 22. března 1998

prof.JUDr. Vladimír Klokočka

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru