Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 107/95Nález ÚS ze dne 04.03.1997K platnosti právních předpisů a ukládání povinností na základě zákona

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajHoleček Miloš
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkdaň/daňová povinnost
akt/normativní
PoznámkaK primární a sekundární normotvorbě a nepřípustnosti terciární normotvorby
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 23/7 SbNU 149
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.107.95
Datum podání23.05.1995
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 79 odst.3

2/1993 Sb., čl. 4 odst.1, čl. 2 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

21/1971 Sb., § 14, § 35 odst.3

4/1962 Sb.


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 107/95 ze dne 4. 3. 1997

N 23/7 SbNU 149

K platnosti právních předpisů a ukládání povinností na základě zákona

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 4. března 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti Z. d. S. proti rozsudku

Krajského soudu v Brně ze 6.3.1995 sp.zn. 29 Ca 140/94,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze 6. března 1995 č.j. 29 Ca

140/94-31 se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal dne 23.5.1995 ústavní stížnost proti

uvedenému rozsudku, který nabyl právní moci dne 28.3.1995, jímž

byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství

v Brně ze 14.3.1994 č.j. Fř-4008/92-262/II potvrzujícímu

rozhodnutí Finančního úřadu Brno-venkov z 21.9.1992

č.j.1961/92-262 Švh.

Těmito rozhodnutími správních orgánů byla stěžovateli

dodatečně vyměřena daň ze zisku a daň z objemu mezd a odměn za rok

1990 včetně penále ve výši 873 400 Kčs podle zákona č. 172/1988

Sb., o zemědělské dani.

Stěžovatel namítá, že rozsudkem Krajského soudu v Brně byl

porušen čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod, podle nichž nikdo nesmí být nucen činit, co zákon

neukládá a povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona

a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

V rozporu s těmito ústavními zásadami byla stěžovateli uložena

daňová povinnost podle nepublikované směrnice Federálního

ministerstva zemědělství a výživy z 11.12.1989 č.j. FM 4-1230/89,

která dala zcela jiný smysl účtu 374 upravenému v Účtové osnově

a směrnici k účtové osnově pro hospodářské organizace, vydané

Federálním ministerstvem financí dne 15.9.1989 pod č.j. V/13

000/1989. Uvedenou směrnici Federálního ministerstva zemědělství

a výživy nelze považovat za "opatření", které má na mysli zákon č.

131/1989 Sb., o Sbírce zákonů, nehledě na to, že tento zákon

v projednávané věci nebylo možno aplikovat z toho důvodu, že

směrnice Federálního ministerstva zemědělství a výživy byla vydána

dříve než nabyl účinnosti. Stěžovatel se proto domáhá zrušení

napadeného rozsudku. Krajský soud v Brně jako účastník řízení

uvedl, že základem pro právní posouzení věci byl tehdy platný

zákon č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických

informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb. Tvrzení stěžovatele, že

napadené rozhodnutí porušilo jeho základní práva a svobody,

považuje za nedůvodné a navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti,

pokud návrh nebude odmítnut pro zjevnou neopodstatněnost.

Finanční ředitelství v Brně jako vedlejší účastník řízení

uvedlo, že podle ustanovení § 35 zákona č. 21/1971 Sb. a § 14

zákona č. 128/1989 Sb. vydalo Federální ministerstvo financí

Účtovou osnovu a směrnici k účtové osnově pro hospodářské

organizace, která dává ústředním orgánům možnost tuto směrnici

rozpracovat. Federální ministerstvo zemědělství a výživy potom

zpracovalo znění platné pro zemědělské organizace, přičemž takto:

vydanou účtovou osnovou nebyly daňovým subjektům stanoveny nové

povinnosti, ale byl pouze vymezen obsah již existujících

povinností. Z těchto důvodů navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.

Ze soudního a správního spisu Ústavní soud zjistil, že

platebním výměrem Finančního úřadu Brno-venkov z 21.9.1992 byla

stěžovateli dodatečně vyměřena daň ze zisku a daň z objemu mezd

a odměn a penále za rok 1990 ve výši 873 400 Kčs podle zákona č.

172/1988 Sb., o zemědělské dani. Podkladem pro vydání tohoto

platebního výměru byla zpráva o výsledku finanční kontroly za roky

1989, 1990 a 1991, provedené u stěžovatele podle § 6 a § 12 zákona

č. 531/1990 Sb. Odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru

Finanční ředitelství v Brně nevyhovělo a rozhodnutí správního

orgánu I. stupně potvrdilo. Krajský soud v Brně, který rozhodoval

o žalobě proti uvedeným rozhodnutím správních orgánů, žalobu

stěžovatele zamítl s odůvodněním, že k vydání účtové osnovy bylo

Federální ministerstvo financí zmocněno ustanovením § 35 odst. 3

zákona č. 21/1971 Sb., ve znění zákona č. 128/1989 Sb. Na základě

tohoto zmocnění vydalo Federální ministerstvo financí Účtovou

osnovu a směrnici k účtové osnově, jejíž speciální úprava byla

přijata pro zemědělské organizace vydáním Účtové osnovy a směrnice

k účtové osnově pro hospodářské organizace, ve znění platném pro

zemědělské organizace. Touto speciální úpravou se rozumí

rozpracování, nikoli samostatné vydání Účtové osnovy a směrnice

k účtové osnově pro hospodářské organizace, jež sama s touto

speciální úpravou a jejím rozpracováním počítá. Vyplývá z ní

totiž, že ústřední orgány mohou, vyžadují-li to specifické

podmínky organizací v jejich působnosti, rozpracovat směrnici

k účtové osnově při dodržení všech základních ustanovení

a uplatněných přístupů k zachycování účetních případů v této

směrnici. Také rozpracovanou účtovou osnovu lze podle názoru

Krajského soudu v Brně považovat za soustavu závazných pravidel,

podle nichž organizace účtovaly na základě skutečností, jež jsou

předmětem účetnictví. Účtová osnova a směrnice k účtové osnově pro

hospodářské organizace, ve znění platném pro zemědělské

organizace, je proto normativním aktem.

Pokud jde o otázku, která má pro projednávanou věc

rozhodující význam, totiž zda Účtová osnova a směrnice k účtové

osnově pro hospodářské organizace, ve znění platném pro zemědělské

organizace, vydaná Federálním ministerstvem zemědělství a výživy

dne 11. 12. 1989 pod čj. FM 4-1230/1989, je normativním aktem

(právním předpisem), vychází Ústavní soud z názoru, že nikoli ve

všech případech, kdy ústavněprávní normy odkazují na zákon, je

vyloučena bližší úprava nižšími normativními akty. Je tomu tak

pouze tehdy, kdy ústavní zákon takovou úpravu vyhrazuje výslovně

jen zákonu (např. čl. 4 odst. 3, čl. 8 odst. 2,3,5,6, čl. 39

Listiny základních práv a svobod, čl. 104 odst. 1 Ústavy České

republiky), nikoli však v případě čl. 4 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na

základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv

a svobod. Normativní akty nižší právní síly než zákon mohou tedy

na základě zákona a v jeho mezích vydávat ministerstva a jiné

správní úřady, jsou-li k tomu zákonem zmocněny (čl. 79 odst. 3

Ústavy České republiky). Tohoto zákonného zmocnění se dostalo

Federálnímu ministerstvu financí, jež bylo oprávněno podle

ustanovení § 14 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě

sociálně ekonomických informací, ve znění pozdějších předpisů,

metodicky řídit informační soustavy příslušných organizací a podle

ustanovení § 35 odst. 3 vydávat v dohodě s Federálním statistickým

úřadem příslušné prováděcí předpisy. Účtovou osnovu a směrnici

k účtové osnově pro hospodářské organizace vydalo Federální

ministerstvo financí dne 15.9.1989 pod č.j. V/13 000/1989 a v její

části I uvedlo, že ústřední orgány mohou rozpracovat tuto směrnici

k účtové osnově za podmínek jež jsou v ní uvedeny. Federální

ministerstvo zemědělství a výživy zpracovalo metodiku informační

soustavy platnou pro zemědělské organizace v Účtové osnově

a směrnici k účtové osnově ze dne 11. 12. 1989 čj. FM

4-1230/1989. Jakkoli však citovaná Účtová osnova Federálního

ministerstva financí připouští možnost svého rozpracování jinými

ústředními orgány a jakkoli je tato možnost dovolena

i v ustanovení § 16 odst. 2 písm. b) zákona č. 21/1971 Sb., ve

znění pozdějších předpisů, má Ústavní soud za to, že citovaná

účtová osnova Federálního ministerstva zemědělství a výživy

postrádá povahu sekundární právní normy. Sám pojem rozpracování

totiž naznačuje, že obsah takto stanovené účtové osnovy se již

plně nekryje se sekundárním normativním aktem a posunuje ji do

terciární roviny. Právní řád České republiky však terciární tvorbu

práva nepřipouští, což znamená, že účtovou osnovu Federálního

ministerstva zemědělství a výživy za normativní akt považovat

nelze. Neudržitelnost opačného stanoviska, které zastává Krajský

soud v Brně, je zřejmá i ve světle stěžovatelovy námitky, že

Účtová osnova Federálního ministerstva zemědělství a výživy dala

zcela jiný smysl účtu 374, neboť změnila jeho obsah a že jen

z tohoto důvodu došlo k dodatečnému vyměření daně a penále.

V tomto smyslu poukazuje Ústavní soud na svá dřívější rozhodnutí

IV. ÚS 106/95 a III. ÚS 105/95, která řešila obdobné případy.

Současně Ústavní soud konstatuje, že podmínkou platnosti obecně

závazných předpisů je jejich řádné vyhlášení způsobem stanoveným

zákonem (srov. zák. opatření č. 4/1962 Sb. ve znění zák. č.

164/1968, který platil v inkriminované době), což se v případě

daných směrnic nestalo.

Ústavní soud, má za to, že napadeným rozhodnutím bylo

porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 4

odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Proto Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl a napadené

rozhodnutí zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. března 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru