Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 105/03Usnesení ÚS ze dne 26.03.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
Věcný rejstříkTrestný čin
Zavinění
EcliECLI:CZ:US:2003:1.US.105.03
Datum podání17.02.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

120/1976 Sb., čl. 14 odst.3 písm.e

140/1961 Sb., § 250

141/1961 Sb., § 202 odst.2

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 40 odst.3

209/1992 Sb., čl. 6 odst.3 písm.d


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 105/03 ze dne 26. 3. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 105/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti J. K., právně zastoupeného JUDr. K. Š., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 3 To 360/2002, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 12 T 4/2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 2. 2003. Stěžovatel v ní tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho procesní práva, zejména právo na obhajobu a spravedlivý proces dle čl. 36 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V ústavní stížnosti se rovněž zmínil, že současně s ústavní stížností podává dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Před samotným projednáním ústavní stížnosti se musel Ústavní soud především zabývat otázkou její přípustnosti. Dle ust. § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V daném případě bylo rozhodnutí odvolacího soudu vyhlášeno dne 6. 2. 2002, a tedy po účinnosti novely trestního řádu účinné od 1. 1. 2002, která zavedla nový mimořádný opravný prostředek, a to dovolání (§ 265a trestního řádu). O tomto právu byl stěžovatel řádně krajským soudem poučen.

Ústavní soud v otázce vztahu dovolání a ústavní stížnosti odkazuje na sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle kterého v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o opravném prostředku (v případě, že jej sám zákon nevylučuje), a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a Ústavní soud byl proto nucen posoudit ústavní stížnost jako nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 26. března 2003

Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru