Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1047/11 #1Usnesení ÚS ze dne 18.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.1047.11.1
Datum podání11.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 99/1963 Sb.; Občanský soudní řád; § 202/2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 202 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1047/11 ze dne 18. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 18. dubna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r.o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2011 č. j. 116 EC 218/2009-65, spojené s návrhem na zrušení ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. 4. 2011 a doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 4. 2011 se stěžovatelka domáhala zrušení výroku IV. v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti stěžovatelka brojila proti uplatnění tzv. moderačního práva soudem dle ust. § 150 o. s. ř., neboť jí měla být přiznána alespoň částečná náhrada nákladů řízení, když byla v převážné části úspěšná. Dle tvrzení stěžovatelky ji dále obecný soud před vynesením rozhodnutí ve věci nepoučil o svém záměru aplikovat při svém rozhodování o náhradě nákladů řízení ust. § 150 o. s. ř., čímž jí znemožnil se k této otázce vyjádřit Zároveň stěžovatelka navrhla zrušení ust. § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění.

Z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce částku 686,36 Kč s příslušným úrokem z prodlení z této částky a zároveň zastavil řízení ohledně části nároku na úhradu jistiny a žalobu v části, jíž se stěžovatelka domáhala příslušných úroků z částky 321,61 Kč, zamítl. Při rozhodování o nákladech řízení okresní soud zohlednil okolnosti případu, kdy na straně žalovaného došlo k realizaci úhrady pohledávky již před podáním žaloby, a proto aplikoval ust. § 150 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2000 Kč [§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ve znění do 30. 6. 2009], je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatelky (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, in Sb.n.u., sv. 34, usn. 43, str. 421, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz, a obdobně i rozhodnutí ve věcech IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01 a další). V usnesení ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09 či v usnesení ze dne 13. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 2552/09 vyslovil Ústavní soud s ohledem na účinnost zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, závěr o nutnosti reflektovat zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (novelizováno ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., kdy horní hranice tzv. bagatelních věcí byla zákonodárcem zvýšena na 10 000 Kč) při posuzování oprávněnosti stěžovatelky k podání ústavní stížnosti. V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, je ta osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Jak dříve uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09).

Za extrémní rozhodnutí ve shora uvedeném smyslu nelze podle přesvědčení Ústavního soudu napadený rozsudek považovat přesto, že soud o záměru aplikovat ust. 150 o. s. ř. stěžovatelku neinformoval. Nicméně vzhledem ke všem okolnostem napadeného případu [tj. s ohledem na to, že žalovaný již dříve částečně předmětnou pohledávku uhradil, a to téměř před třemi lety před podáním stěžovatelčiny žaloby, uplatněné navíc téměř po čtyřech letech od vzniku povinnosti zaplatit dlužné jízdné a přirážku k němu. V důsledku této dřívější úhrady stěžovatelka částečně vzala svou žalobu zpět. Tím spíše (argument a fortiori) jde o bagatelní věc, stěží schopnou představovat zásah do základních práv], dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené rozhodnutí je i přes jistou stručnost z hlediska ústavnosti přijatelné a rozhodně nelze vytýkaný problém přesunout do ústavně právní roviny. V opačném případě by se ochrana poskytovaná Ústavním soudu mohla stát jen formální, bez podstatného významu, a to jak z obecného hlediska, tak z hlediska přímo dotčeného subjektu. Je totiž třeba vidět, že soud na jím zjištěný skutkový stav aplikoval přiléhavě, nikoliv libovolně zvolenou právní normu. Nebyla-li shledána v činnosti soudu libovůle, není dán prostor pro zásah Ústavního soudu, a to s přihlédnutím k bagatelnosti částky.

Ústavní soud dodává, že v případě bagatelních částek musí přisvědčit názoru, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Z druhé strany částka 10 000 Kč není absolutní a jedinou mezní hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatelky k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy posuzovat individuálně v kontextu intenzity zásahu, resp. v kontextu extrémnosti napadeného rozhodnutí (srov. usnesení ze dne 8. 3. 2010 sp. zn. II. ÚS 597/10).

Proto Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu). Rovněž pak musel odmítnout návrh na zrušení předmětného ustanovení o. s. ř., který stěžovatel s ústavní stížností spojil a který ve vztahu k ní má toliko akcesorickou povahu a sleduje tedy její osud (podobně viz usnesení 4. 5. 2008 sp. zn. I. ÚS 1023/08 a usnesení ze dne 4. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 3177/09).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2011

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru