Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 1046/12 #1Usnesení ÚS ze dne 03.04.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
advokátní tarif
žaloba/na plnění
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.1046.12.1
Datum podání19.03.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

177/1996 Sb.

484/2000 Sb.

99/1963 Sb., § 151 odst.2, § 80 písm.b


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 1046/12 ze dne 3. 4. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. dubna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera o ústavní stížnosti společnosti Turon, s. r. o., se sídlem v Brně, Hlinky 64, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 72 C 898/2011 ze dne 17. ledna 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel svou ústavní stížností napadá výše označený rozsudek, jímž soud vyhověl jeho žalobě o zaplacení částky 1.022,- Kč s příslušenstvím (představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu), na náhradě nákladů řízení, na nichž bylo požadováno 8.880,- Kč, mu však přiznal pouze částku 5.280,- Kč. Tímto rozsudkem se cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 1 zákona č. 1/1993 Sb., v čl. 2 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V důvodech ústavní stížnosti uvádí, že nesouhlasí s výrokem o nákladech řízení, považuje jej za rozhodnutí nejen porušující jeho práva, ale i za značně nestandardní, neboť nevychází z vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, nýbrž z vyhlášky č. 177/1996 Sb. Od 1. 1. 2001 soudy rozhodovaly pouze podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., přesto v předmětné věci soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž dle jeho přesvědčení nemůže být pro určení výše nákladů určující samotná "snadnost" sporu, když nelze objektivně zjistit, který případ je snadný a který ne. Dále vyslovil přesvědčení, že předmětným rozhodnutím byl zcela potlačen princip naplnění legitimního očekávání. Modifikace ustanovení ohledně nákladů řízení ze strany soudů "směrem k žalobcům" je podle něj jasně v rozporu s myšlenkou zásady spravedlivého procesu a rozdílným postupem soudů je narušena právní jistota, přičemž v uvedeném spatřuje porušení práv výše označených. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Obecný soud se danou věcí řádně zabýval, přičemž o nákladech řízení rozhodl v souladu se zákonnou úpravou (§ 142 odst. 1 a § 151 odst. 2 o. s. ř.). Jeho rozhodnutí nepokládá Ústavní soud za nepředvídatelné z důvodů, které již uvedl ve svých rozhodnutích vydaných ve srovnatelných věcech sp. zn. IV. ÚS 3259/11, III. ÚS 3563/11, IV. ÚS 3490/11 a IV. ÚS 2777/11. Napadené rozhodnutí podle Ústavního soudu neobsahuje prvky libovůle, neboť aplikace vyhlášky č. 177/1996 Sb. a nepřiznání nákladů řízení stěžovateli v plné jím požadované výši, odůvodněné množstvím obsahově stejných stěžovatelem podaných žalob (a v podstatě tak tedy i jejich neúčelností ve smyslu aplikovaného ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.), je soudem, byť stručně, zdůvodněno. Závěr vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení v plné výši považuje Ústavní soud za akceptovatelný a do ústavně zaručených práv stěžovatele nezasahující, přičemž zároveň odkazuje na své úvahy a závěry, týkající se rozhodování Ústavního soudu o nákladech řízení, zejména pak v bagatelních věcech, uvedené v již zmiňovaném rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. prosince 2011.

Z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru