Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Nao 86/2007 - 17Usnesení NSS ze dne 06.12.2007

Způsob rozhodnutíjiný výsledek
Účastníci řízeníČeská správa sociálního zabezpečení
VěcDůchodové pojištění - invalidní důchod

přidejte vlastní popisek

Nao 86/2007 - 17

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: I. V., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 8. 2007, č. j. X, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 16 Cad 240/2007, o návrhu na vyloučení samosoudkyně Krajského soudu v Plzni z projednávání a rozhodování této věci

takto:

Samosoudkyně Krajského soudu v Plzni JUDr. Alena Hocká není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 16 Cad 240/2007.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Plzni žalobu ze dne 1. 10. 2007 proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 8. 2007, č. j. X, o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod. Dne 26. 10. 2007 bylo krajskému soudu doručeno podání žalobkyně, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno: „Žádám předsedu senátu o výměnu samosoudkyně Aleny Hocké, která u běžných občanů Plzeň - sever budí hrůzu, není nestranná ani spravedlivá, svým jednáním potlačuje základní lidská práva zaručená Českou Ústavou čl. 36.“

Následně byla žalobkyně krajským soudem vyzvána ke sdělení, zda tím míní námitku podjatosti, a pokud ano, aby sdělila důvody; bylo citováno ust. § 8 odst. 1 a 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Na tuto výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 19. 11. 2007, v němž uvedla: „Prosím o výměnu samosoudkyně z důvodu nedůvěry a pověsti, která se rozkřikla mezi lidmi; dozvěděla jsem se od lidí, že paní samosoudkyně není spravedlivá a nadržuje sociální správě; tímto Vás žádám o výměnu, prostě nemám k ní důvěru.“

Krajský soud v Plzni věc dne 3. 12. 2007 předložil Nejvyššímu správnímu soudu podle § 8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., k jejímu rozhodnutí. Samosoudkyně JUDr. Alena Hocká k námitce podjatosti uvedla, že vůči žalobkyni není v žádném případě podjatá. Žalobkyni vůbec nezná, ani si není vědoma, že by rozhodovala v jakékoliv věci, která by se jmenované týkala. Dále uvedla: „Mohu proto jednoznačně prohlásit,

č. j. Nao 86/2007 - 18

že k projednávané věci ani k účastníkům předmětného řízení nemám žádný vztah, tudíž se necítím být ve věci žádným způsobem podjatá. Rozhoduji vždy v souladu s příslušnými zákonnými normami bez ohledu na to, zda jsou či nejsou účastníci s rozhodnutím spokojeni.“

Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 8 odst. 3 téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího správního soudu, rozhodne jeho jiný senát.

Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).

Z návrhu na vyloučení samosoudkyně Krajského soudu v Plzni, podaného žalobkyní dne 19. 11. 2007, vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje tvrzenou nedůvěrou a pověstí soudkyně, která se rozkřikla mezi lidmi. Žalobkyně bez bližšího upřesnění namítala, že se dozvěděla od lidí, že paní samosoudkyně není spravedlivá a nadržuje sociální správě. Jak plyne ze shora uvedeného ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s., věty třetí, důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci nejsou nedoložené skutečnosti, které se údajně povídají mezi lidmi. V dané věci navíc údajná pověst samosoudkyně, jak ji prezentovala sama žalobkyně, nic nevypovídá o poměru samosoudkyně k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, pro který by byl dán důvod pochybovat o její nepodjatosti

V posuzované věci tak Nejvyšší správní soud důvodnost námitky podjatosti označené samosoudkyně neshledal. Žalobkyně v podstatě jen brojí proti tomu, že v její věci

č. j. Nao 86/2007 - 19

má rozhodovat samosoudkyně, s jejímiž rozhodnutími zřejmě nebyli spokojeni jiní účastníci řízení v jiných věcech, s tím, že tito účastníci nabyli dojmu, že samosoudkyně „nadržuje sociální správě“.

Vzhledem k tomu, že důvod uplatňovaný žalobkyní tj. vyloučení samosoudkyně pro její údajnou pověst mezi lidmi, není důvodem způsobilým vyvolat pochybnosti o nepodjatosti samosoudkyně, která v dané věci má rozhodovat, a dále vzhledem k tomu, že sama tato samosoudkyně se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena, neshledal čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu návrh žalobkyně na vyloučení samosoudkyně z projednávání a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše jmenovaná samosoudkyně není z projednávání a rozhodování věci, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 16 Cad 240/2007, vyloučena.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2007

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru