Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Nao 1/2013 - 27Usnesení NSS ze dne 23.01.2013

Způsob rozhodnutínepodjatý soudce
VěcCla

přidejte vlastní popisek

Nao 1/2013 - 27

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Z. M., zastoupený Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem se sídlem Havlišova 15, 612 00 Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2012, č. j. 31 Af 137/2011 – 33, o námitce podjatosti vznesené ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 Afs 89/2012 vůči soudci Mgr. Radovanu Havelcovi,

takto:

Soudce Nejvyššího správního soudu Mgr. Radovan Havelec není vyloučen z projednávání a rozhodování právní věci vedené pod sp. zn. 2 Afs 89/2012.

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 17. 10. 2012 zamítl Krajský soud v Praze celkem 29 žalob, jimiž se žalobce domáhal zrušení stejného počtu rozhodnutí Celního ředitelství Brno (s účinností od 1. 1. 2013 přešla jeho působnost na Generální ředitelství cel). Napadenými rozhodnutími celní ředitelství zamítlo žalobcova odvolání proti platebním výměrům Celního úřadu Břeclav, kterými bylo žalobci vyměřeno clo, spotřební daň a daň z přidané hodnoty z dovezeného zboží – benzín automobilový 95 Eurosuper. Proti rozhodnutí krajského soudu podal žalobce kasační stížnost, která byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena k rozhodnutí dne 12. 12. 2012.

[2] Dne 18. 12. 2012 zaslal Nejvyšší správní soud žalobci poučení o složení senátu, který bude zmíněnou kasační stížnost posuzovat. Na to žalobce v podání doručeném zdejšímu soudu dne 27. 12. 2012 vznesl námitku podjatosti vůči soudci Mgr. Radovanu Havelcovi. Tvrzenou podjatost spatřuje žalobce v tom, že jmenovaný soudce dříve působil na správním úseku Krajského soudu v Brně v senátu s předsedkyní JUDr. Jaroslavou Skoumalovou. Ta přitom předsedala senátu, který rozhodl výše zmiňovaným rozsudkem o žalobách žalobce. Žalobce má obavy z toho, aby Nejvyšší správní soud nepřešel v kasační stížnosti namítaná pochybení bez věnování náležité pozornosti z důvodu soudcovské solidarity nebo pod dojmem pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 39 T 10/2005, který žalobce neuznává. Žalobce se svým postupem snaží eliminovat veškeré v úvahu přicházející vlivy na rozhodování. Dodává, že v dané věci jde o daňovou povinnost stanovenou v rozporu s právními předpisy, jejíž úhrada je zcela nereálná. Uvádí též, že krajský soud v této věci rozhodl povrchně, neboť ve srovnání s jinými případy rozhodl v krátké lhůtě. Žalobce vede u Krajského soudu v Brně celou řadu sporů, nicméně k porušování jeho práv dochází téměř výlučně ve věcech přidělených senátu 31 Af s předsedkyní JUDr. Jaroslavou Skoumalovou.

[3] Soudce Nejvyššího správního soudu Mgr. Radovan Havelec ve svém vyjádření ze dne 31. 12. 2012 uvedl, že k projednávané věci, účastníkům a zástupcům nemá žádný poměr a nejsou mu známy žádné skutečnosti, jež by mohly vyvolat obavy o objektivitě jeho rozhodování. Na rozhodování v této věci se v minulosti žádným způsobem nepodílel. Důvody uváděné žalobcem jsou zcela liché a nespadají pod zákonné důvody pro vyloučení soudce. Fakt, že několik let působil v senátu Krajského soudu v Brně s výše jmenovanou předsedkyní, nemůže, dle jeho názoru, sám o sobě zavdávat jakékoliv pochybnosti o objektivitě jeho rozhodování.

[4] Věc byla poté postoupena jinému senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti (§ 8 odst. 3 s. ř. s. in fine).

[5] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení soudce Mgr. Radovana Havelce z projednávání a rozhodování dané věci, a to z následujících důvodů

[6] Podle ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce přitom nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[7] Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů není dán. Mgr. Havelec se rovněž nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci u žalovaného správního orgánu ani v předchozím soudním řízení. „Předchozí soudní řízení“ je přitom třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv soudní řízení, jehož byl žalobce účastníkem, resp. které by se týkalo stejného předmětu) nýbrž instančně: vyloučen by tak byl soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu. O tento případ se tu však nejedná.

[8] Žalobcem nadnesená námitka kolegiality, resp. soudcovské solidarity, mezi soudci dvou soudních instancí pod zákonné důvody podjatosti nespadá. Samotný fakt, že se takoví soudci znají a případně spolu již dříve spolupracovali na rozhodování jiných věcí, proto nemůže k závěru o podjatosti soudce vyšší instance vést. Opačný výklad by de facto znamenal, že již samotný pracovně kolegiální vztah mezi soudci vede k porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky vyplývajících především z § 79 a 80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), tj. zejména rozhodovat nestranně a spravedlivě, vystupovat nezaujatě a bez předsudků.

[9] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že dřívější působení soudce Nejvyššího správního soudu ve specializovaném senátu krajského soudu rozhodujícího ve věcech správního soudnictví nezakládá samo o sobě důvod pro vyloučení tohoto soudce z projednávání a rozhodování kasačních stížností ve věcech, v nichž jednali a rozhodovali jeho někdejší kolegové na krajském soudu.

[10] Je tudíž zřejmé, že pro vznik pochybností o podjatosti soudce Nejvyššího správního soudu z důvodu jeho vztahu k soudci nižší instance by musely přistoupit další okolnosti, jež by ve svém důsledku naplňovaly zákonné důvody pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci. O takovou situaci by se mohlo jednat například tehdy, byl-li by soudce krajského soudu rozhodující věci ve správním soudnictví účastníkem řízení o kasační stížnosti a současně by jeho vztahy se soudcem Nejvyššího správního soudu překračovaly běžný pracovně kolegiální rámec (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2009, č. j. 3 Ads 15/2009 – 38). O takový případ však v projednávané věci nejde a žalobce ani netvrdí žádné jiné relevantní okolnosti, které by svědčily o podjatosti soudce Mgr. Havelce ve spojitosti s jeho vztahem k soudcům krajského soudu či JUDr. Skoumalové. Samotná existence tohoto vztahu, jak výše uvedeno, důvodem pro vyloučení Mgr. Havelce není.

[11] Pokud jde o další žalobcem vznášené výtky, týkají se postupu krajského soudu a jeho rozhodování v této věci a jiných věcech žalobce. Jestliže rozhodování soudce (rozuměj zde Mgr. Havelce) v jiných věcech nemůže vést podle § 8 odst. 1 s. ř. s. k jeho vyloučení, tím spíše nemůže být vyloučen z důvodu postupu a rozhodování soudců nižší instance v takových věcech, na něž nemůže mít jakýkoliv vliv. Zpochybňovat rozhodnutí krajského soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti vůči soudci Nejvyššího správního soudu.

[12] Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2013

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru