Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Nad 66/2013 - 17Usnesení NSS ze dne 28.11.2013

Způsob rozhodnutípříslušný soud
VěcPrávo na informace

přidejte vlastní popisek

Nad 66/2013 - 17

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, v řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 120/2013, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému soudu,

takto:

Soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 120/2013.

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 120/2013 se přikazuje Krajskému soudu v Praze.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 16. 5. 2013 žalobce napadl nečinnost Městského soudu v Praze, který doposud nerozhodl o jeho „odvolání“ ze dne 21. 2. 2013, a navrhl, aby bylo tomuto soudu přikázáno poskytnout žalobci požadované údaje.

V přípise ze dne 1. 11. 2013, č. j. 8 A 120/2013 – 15, navrhl Městský soud v Praze, aby Nejvyšší správní soud přikázal věc ve smyslu § 9 odst. 1 s. ř. s. jinému krajskému soudu, a to s odůvodněním, že o důvodnosti žaloby by měli rozhodovat soudci (správního úseku) tohoto soudu, což může zavdat důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. V tomto smyslu se ostatně vyjádřil i sám žalobce ve svém podání ze dne 9. 9. 2013, v němž „namítá objektivní zaujatost všech soudců MěS v Praze“.

Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

V dané věci bylo třeba v prvé řadě posoudit, zda jsou dány objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o podání, kterým je zpochybňován postup soudu, u něhož sami působí. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70, www.nssoud.cz, v němž zaujal názor, že u soudců, kteří rozhodovali o rozhodnutí místopředsedy soudu, u něhož sami působí, lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. Tento závěr lze přitom aplikovat i v dané věci.

Nejvyšší správní soud dále poukazuje na usnesení ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 2, v němž vyslovil, že „je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. (…)

Nejvyšší správní soud se také plně ztotožňuje s právními názory, které ve svých rozhodnutích vyjádřil Ústavní soud [např. nález ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. II ÚS 218/97, (www.judikatura.cz) nebo ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. IV ÚS 466/97, Sb. n. u. US Svazek č. 10 Nález č. 38 str. 251] o rozdělení a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní, ale současně poukazuje na to, že tyto závěry je nutno při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06 [č. 397/2006 Sb.]. V něm Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“.“

Předmětem přezkumu na základě podané žaloby je tvrzená nečinnost Městského soudu v Praze. Za dané situace je tak třeba akcentovat objektivní pohled vyslovený v citovaných rozhodnutích, totiž že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že všichni soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Městského soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 A 120/2013. Není tedy možné sestavit specializovaný senát, který by ve věci rozhodl.

Nejvyšší správní soud proto postupoval podle § 9 odst. 1 s. ř. s., ve kterém je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. Citované ustanovení upravuje pravomoc Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.

Vzhledem k tomu, že pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů správního úseku Městského soudu v Praze nelze sestavit senát, který by o věci rozhodl, jsou z tohoto důvodu splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o postoupení věci k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. Jedná se o soud lokálně nejbližší místně příslušnému soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2013

JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru