Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Konf 8/2017 - 24Usnesení NSS ze dne 04.07.2017

Způsob rozhodnutípříslušný soud
Účastníci řízeníO2 Czech Republic a.s.
Český telekomunikační úřad
Obvodní soud pro Prahu 9
VěcTelekomunikace, spoje, pošta
Prejudikatura

Konf 38/2009 - 12

Konf 3/2003 - 18

Konf 99/2009 - 7

Konf 11/2012 - 14


přidejte vlastní popisek

Anotace

Navrhovatel (správní orgán) tvrdí, že vznikl záporný kompetenční spor mezi ním, tj. správním orgánem – Českým telekomunikačním úřadem, a Obvodním soudem pro Prahu 9. Základem sporu je otázka, kdo je příslušný rozhodnout o zaplacení částky 5 040 Kč s příslušenstvím představující poplatek za službu třetích stran (zde „Audiotex“/ „Czech on Line“). Spor je závislý na posouzení, zda je splněna věcná podmínka stanovená v § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, pro to, aby ve věci rozhodoval Český telekomunikační úřad.


Konf 8/2017 - 24

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 9, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 105 EC 380/2011, o zaplacení 5 040 Kč s příslušenstvím: žalobkyně O2 Czech Republic a. s., IČ 60193336, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, a žalovaného J. H.,

takto:

I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 105 EC 380/2011, o zaplacení 5 040 Kč s příslušenstvím, je soud.

II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 11. 2012, čj. 105 EC 380/2011 - 38, se zrušuje.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným 25. 1. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých kompetenčních sporech“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 9 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 105 EC 380/2011 o zaplacení 5 040 Kč s příslušenstvím.

Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:

Žalobkyně poskytovala žalovanému telekomunikační služby v síti Telefónica O2 na základě žádosti žalovaného ze 17. 8. 2007 (dále jen „žádost“). Vzájemná práva a povinnosti smluvních stran se řídily žádostí, Všeobecnými podmínkami poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím mobilních a pevných bezdrátových sítí žalobkyně účinných od 1. 3. 2007 (dále jen „Všeobecné podmínky“) a ceníkem žalobkyně.

Žalovaný byl v době poskytování služeb účastníkem mobilní telefonní stanice č. X. Žalobkyně mu umožnila, aby si v souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek od třetích subjektů objednal prostřednictvím sítě žalobkyně služby třetích stran. Zákazníci si tyto služby dle čl. 15.3 Všeobecných podmínek objednávají odesláním SMS, příp. MMS, nebo spojením hovoru na číslo uvedené v nabídce třetí strany. Podle čl. 15.1 Všeobecných podmínek se žalovaný zavázal uhradit jejich cenu výhradně prostřednictvím žalobkyně. Ceny za služby třetích stran od jednotlivých poskytovatelů, resp. od prostředníků, jsou za dané zúčtovací období uvedeny v samostatné části pravidelného vyúčtování za služby, odděleně od služeb elektronických komunikacích.

Jelikož žalovaný nezaplatil za poskytnuté služby, obrátila se žalobkyně na soud. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu z 15. 12. 2011, podaným u Obvodního soudu pro Prahu 9, se domáhala, aby obvodní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit 5 040 Kč s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 21. 11. 2012, čj. 105 EC 380/2011 - 38, řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), soudní poplatek bude vrácen žalobkyni (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Obvodní soud vycházel z § 7 o. s. ř. a § 129 odst. 1

zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a dospěl k závěru, že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český telekomunikační úřad.

Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem obvodního soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 - 9, a ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010 - 10, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není splněna věcná podmínka. Podle navrhovatele ze Všeobecných podmínek vyplývá, že k poskytování služeb sice docházelo v síti žalobkyně, ale sama je neposkytovala; šlo o služby Audiotex od Czech on Line. Tyto služby nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, ale službami, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací.

Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale obvodní soud.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

Podle § 1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním kompetenčním sporem ten, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Obvodní soud pro Prahu 9 i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.

Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).

Zvláštní senát v usnesení čj. Konf 38/2009 - 12 vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.

Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele se naplní, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku § 2 písm. a) citovaného zákona („účastníkem [se rozumí] každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku § 2 písm. b) téhož zákona („uživatelem [se rozumí] každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).

Druhou nezbytnou podmínkou je pak věcný předpoklad, tedy povaha sporu; tato podmínka je dle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích splněna tehdy, „pokud se spor týká povinnosti uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.“

Z výpisů z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje charakteristiku účastníka podle § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.

Spornou je povaha sporu mezi těmito osobami, a to, pokud jde o pohledávku žalobkyně, která vychází z poskytnutí služeb Audiotex v celkové částce 5 040 Kč. Navrhovatel namítl, že o takovém předmětu sporu není oprávněn rozhodovat, neboť poskytnutá služba není službou elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích.

Podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po síti elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovanými službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.“

Z uvedené definice služeb elektronických komunikací je zřejmé, že touto službou nelze rozumět každou službu, která bude zpřístupněna účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací. Do této kategorie nespadají služby, jejichž užívání, respektive přístup k jejich obsahu, osoba vykonávající komunikační činnost sice zprostředkuje svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.

V posuzované věci je mezi navrhovatelem a obecným soudem sporný žalobkyní uplatněný nárok v rozsahu odpovídajícímu vyúčtování za poskytnuté služby Audiotex.

Povahou takovýchto služeb se zvláštní senát v minulosti opakovaně zabýval (viz např. usnesení čj. Konf 99/2009 - 7, čj. Konf 11/2012 - 14 a čj. Konf 4/2014 - 47). Konstatoval, že podstatou těchto služeb jsou SMS, MMS či hovory, s jejichž pomocí operátor umožňuje zákazníkům zaplatit skrze mobilní telefon cenu za zboží nebo služby. Služby tedy neposkytuje telekomunikační operátor, ale jeho smluvní partneři; vyúčtovanou službu Audiotex tak neposkytla žalobkyně, ale prostřednictvím své sítě elektronických komunikací pouze umožnila žalovanému užívat služby třetích stran.

Předmětné služby poskytnuté žalovanému, označované též jako služby třetích stran, nejsou službami dle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Spor o zaplacení ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích. Tento závěr je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele. Vzhledem k charakteru služby nemohou být ve sporu žalobkyně a žalovaného splněny podmínky stanovené větou první, případně též větou druhou § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.

V posuzované věci poskytnuté služby nejsou službami elektronických komunikací; pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť dle § 7 odst. 1 o. s. ř. „[v] občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“

Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, ze dne 21. 11. 2012, čj. 105 EC 380/2011 - 38.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona o některých kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Obvodní soud pro Prahu 9 bude tedy dále pokračovat v řízení o zaplacení částky 5 040 Kč s příslušenstvím.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. července 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda zvláštního senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru