Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Konf 12/2008 - 9Usnesení NSS ze dne 03.06.2008

Způsob rozhodnutípříslušný soud
Účastníci řízeníStatutární město Ústí nad Labem, Úřad městského obvodu Ústí nad Labem - město
Okresní soud v Ústí nad Labem
VěcOstatní

přidejte vlastní popisek

Konf 12/2008 - 9

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr. Petr Příhoda, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr. Marie Žišková o návrhu Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem, Velká Hradební 8A, Ústí nad Labem, na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi tímto úřadem a Okresním soudem v Ústí nad Labem, za další účasti 1) V. V. I., a 2) I. A. I., ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 C 414/2007,

takto:

I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 C 414/2007 o návrhu na rozvod manželství je soud.

II. Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2007, čj. 22 C 414/2007 - 31, se zrušuje.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 19. března 2008 navrhl Úřad městského obvodu Ústí nad Labem – město, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o pravomoc podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Okresním soudem v Ústí nad Labem, ve věci sp. zn. 22 C 414/2007, postoupené Okresním soudem v Ústí nad Labem navrhovateli.

Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:

Dne 7. 8. 2007 podali V. V. I. (jakožto navrhovatel), občan Ruské federace, návrh na rozvod manželství s odpůrkyní I. I., rovněž občanskou Ruské federace.

Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 5. 12. 2007, čj. 22 C 414/2007 - 31, řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem – město. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že oba účastníci řízení byli v době podání návrhu na rozvod manželství občany Ruské federace a rozvod manželství se tudíž s ohledem na čl. 26 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (publikované ve Sbírce zákonů pod č. 95/1983) řídí ruským právem. Podle čl. 19 odst. 1 zákona Ruské federace ze dne 29. 12. 1995 – rodinného zákoníku Ruské federace, v případě vzájemného souhlasu obou manželů o zrušení manželství rozvodem, kteří nemají společné nezletilé děti, zrušení manželství provádí orgány registrace aktů občanského stavu. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení mají jedno společné dítě, které je již zletilé, nepřísluší rozhodnutí o rozvodu soudům, nýbrž orgánům registrace aktů občanského stavu – tedy v České republice orgánům pověřeným vedením matriky.

Úřad městského obvodu Ústí nad Labem – město podal zvláštnímu senátu v úvodu zmíněný návrh s tím, že popírá svou pravomoc vydat rozhodnutí v této věci, neboť nemá ve věcech rozvodu dánu pravomoc a není v těchto věcech ani věcně příslušný, a navrhuje, aby zvláštní senát rozhodl, která ze stran je příslušná vydat rozhodnutí ve věci rozvodu občanů Ruské federace.

Zvláštní senát o předloženém sporu uvážil následovně:

Podle čl. 26 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (dále jen „Smlouva o právní pomoci“) se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu, v daném případě tudíž právním řádem Ruské federace, která je právním nástupcem Svazu sovětských socialistických republik. Okresní soud zjistil, že oba účastníci řízení jsou občany Ruské federace (viz č. l. 4 a 5 spisu okresního soudu). Dvoustranné smlouvy o právních stycích, resp. právní pomoci, jsou významným pramenem mezinárodního práva soukromého, které zpravidla obsahují kolizní normy k provedení výběru práva pro soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem. Dle § 5 odst. 2 zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní republiky, Česká republika převzala práva a závazky, které pro ČSFR vyplývaly z mezinárodních smluv ke dni jejího zániku, s výjimkou závazků ČSFR spojených s územím, na které se vztahovala svrchovanost ČSFR, ale nevztahuje se na ně svrchovanost ČR. Ustanovení § 2 zákona č. 97/1963, o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že se ustanovení tohoto zákona použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. V předložené věci je tudíž nutno se zabývat posouzením výběru rozhodného práva a otázkou rozsahu jeho použití.

Podle čl. 1 odst. 1 a 2 Smlouvy o právní pomoci občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako vlastní občané. Občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na soudy, prokuratury a státní notářství (dále jen "justiční orgány") a na jiné orgány druhé smluvní strany činné ve věcech občanských, pracovních, rodinných a trestních, mohou před nimi vystupovat, podávat žádosti a návrhy a činit jiné procesní úkony za stejných podmínek, jako občané druhé smluvní strany.

Podle čl. 27 odst. 1 cit. smlouvy je k rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 1 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také orgánů této smluvní strany.

K pojmu pravomoci v mezinárodním právu procesním je nutno uvést, že „pojmem pravomoci soudů se zabývá teorie občanského práva procesního. Touto pravomocí se rozumí souhrn oprávnění, která zákon přiznává soudům jako orgánům státu. Do této pravomoci patří také provádění řízení a rozhodování v soukromoprávních věcech (...). Stanovením rozsahu této pravomoci vymezuje ji také ve vztahu k pravomoci jiných tuzemských orgánů (zejména orgánů státní správy). Normy mezinárodního práva procesního vymezují tuto pravomoc ve vztahu k cizině. Odpovídají tak v konkrétních případech na otázku, zda určitá věc, která není čistě vnitrostátní povahy a má určitý vztah k cizímu státu (jde o vztah s mezinárodním prvkem), ještě spadá do pravomoci tuzemských soudů, či zda tyto orgány nejsou oprávněny konat řízení o této věci. Má-li se tuzemský soud zabývat určitým případem obsahujícím mezinárodní prvek (zejména protože došel návrh na zahájení řízení), musí nejdříve vyřešit otázku, zda vůbec jsou české orgány oprávněny jednat ve věci. S ohledem na mezinárodní prvek to zde znamená přezkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů podle ustanovení ZMPS. Jde o podmínku řízení, k níž je nutno přihlížet kdykoliv za řízení (§ 103 o. s. ř.), tzn. z důvodů procesněekonomických ihned po zahájení řízení. Teprve po kladném vyřešení této otázky a otázky příslušnosti konkrétního orgánu se přikročí k určení práva rozhodného pro věcné řešení případu na základě kolizní normy, pokud věc nespadá do předmětu úpravy přímých norem.“ [viz Zdeněk Kučera, Mezinárodní právo soukromé, Doplněk, Brno 2004, str. 379]

Vzhledem k tomu, že oba účastníci řízení o rozvod manželství mají bydliště na území České republiky, je v řízení o rozvod manželství občanů Ruské federace dána i pravomoc orgánů České republiky (čl. 27 odst. 1 smlouvy o právní pomoci).

Jde-li o kolizní normu obsaženou v čl. 26 odst. 1 cit. smlouvy, vztahuje se tato na otázky rozvodu manželství, přičemž určuje, který právní řád se pro jeho řešení použije. V řízení před českými orgány je tak nutno pro otázky rozvodu manželství občanů Ruské federace nutné použít ruské právo. Citovanou smlouvou se však nezakládá pravomoc jiných orgánů k rozhodování o otázkách rozvodu manželství, ta je v případě České republiky svěřena výhradně obecným soudům (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Kolizní úprava v citované smlouvě tedy přináší odpovědi na otázky, kterým právním řádem se konkrétní občanskoprávní vztah s mezinárodním prvkem řídí a zda tyto věci vůbec spadají do pravomoci zdejších orgánů. Dospěje-li soud k závěru, že předmětná věc spadá do pravomoci orgánů České republiky, byť s tím, že je nutné aplikovat cizí právo, toto cizí právo již dále nemění pravomoc a věcnou příslušnost domácích orgánů.

Jinak řečeno, podle čl. 27 odst. 1 cit. smlouvy je v daném případě dána také pravomoc českých orgánů. Smluvní strany zvolily obecný termín „pravomoc orgánů“. O tom, který z orgánů je věcně příslušný k rozhodnutí v dané věci je nutné použít právních norem lex fori. Pouze takový výklad je v souladu s veřejným pořádkem, na nějž pamatuje ustanovení § 36 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Proto zvláštní senát rozhodl, že věc týkající se rozvodu manželství občanů Ruské federace projedná a rozhodne soud.

Podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně s rozhodnutím sporu zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2007, čj. 22 C 414/2007 - 31.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. června 2008

JUDr. Karel Podolka

předseda zvláštního senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru