Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Afs 278/2019 - 42Usnesení NSS ze dne 26.05.2021

Způsob rozhodnutíodmítnuto
Účastníci řízeníPematex s.r.o.
Generální ředitelství cel
VěcCla

přidejte vlastní popisek

8 Afs 278/2019-42

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Pematex s.r.o., se sídlem Kraslická 11, Svatava, zastoupená JUDr. Janou Naxerovou advokátkou se sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2019, čj. 2464/2019-900000-311, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2019, čj. 57 Af 7/2019-59,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Jany Naxerové, advokátky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Celní úřad pro Karlovarský kraj (dále „celní úřad“) dodatečným platebním výměrem ze dne 23. 11. 2017, čj. 44473-15/2017-540000-51, žalobkyni podle čl. 201 nařízení Rady (EHS) č. 2913/1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, na základě prováděcího nařízení Rady (EU) č. 924/2012, kterým se mění nařízení (ES) č. 91/2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „nařízení č. 91/2009“), vyměřil konečné antidumpingové clo ve výši 622 180 Kč. Při provedené kontrole zjistil, že v celním prohlášení byl uveden špatný zbožový kód a dle zjištění Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) dovážené ocelové výrobky (turbošrouby sloužící k připevňování okenních a dveřních rámů k okolnímu zdivu) nepochází z Tchaj-wanu, jak bylo deklarováno, ale z Čínské lidové republiky. Dovezené zboží proto podléhalo vedle dovozního cla také antidumpingovému clu se sazbou 74,1 %. Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí celního úřadu.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou. Namítala, že se nedopustila ničeho protiprávního, pouze od vývozců z Tchaj-wanu dostala klamavé informace o původu zboží. Celní dluh zanikl v důsledku prekluze, protože nebyly splněny podmínky pro aplikaci speciální prekluzivní lhůty dle § 265 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona (účinného do 28. 7. 2016). Jednání žalobkyně nenaplňovalo znaky trestného činu a celní orgány si tuto otázku ani nemohly posoudit jako předběžnou, protože k rozhodování o trestných činech jsou oprávněny pouze soudy. Dovolávala se ochrany legitimního očekávání plynoucího z toho, že jednala v dobré víře, postupovala v souladu se zákonem a vycházela z údajů o zemi původu uvedených vývozci v obchodních a dopravních dokladech. Nemohla rozumně zjistit, zda některé zboží bylo vyrobeno v Číně, když dodavatelé sídlili na Tchaj-wanu, prokazatelně vyráběli spojovací prostředky, účastnili se renomovaných veletrhů v Evropě, nabízeli a označovali své zboží jako zboží původem z Tchaj-wanu, odesílali je z něj a nezavdali jakýkoliv důvod k pochybnostem o jeho původu. Celní orgány měly informace o skutečném původu zboží, ale postupovaly liknavě a evropské dovozce nevarovaly. Nezákonnost správních rozhodnutí spočívá také v tom, že vychází z unijní právní úpravy antidumpingového cla platné v době propuštění zboží do volného oběhu, která byla ale následně zrušena pro rozpor s mezinárodními dohodami.

[3] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Uvedl, že orgánem oprávněným posoudit si trestněprávní povahu určitého jednání z hlediska prekluzivní lhůty, je dle judikatury Soudního dvora EU celní orgán. Nevyžaduje se, aby bylo trestní stíhání orgány činnými v trestním řízení zahájeno, ani aby skončilo odsouzením. Právní kvalifikace ze strany správních orgánů nepředstavuje určení, že k protiprávnímu jednání podle trestního práva skutečně došlo. Význam nemá ani to, zda se trestněprávního jednání měla dopustit žalobkyně nebo odlišná osoba (dodavatelé). Důvodná nebyla ani druhá námitka, protože žalobkyně nepostupovala v souladu s celními předpisy, jak tvrdila. Bylo prokázáno, že deklarovala jiný původ zboží, než jaký ve skutečnosti byl. Skutečnost, že vycházela z údajů uvedených vývozci, není právně významná. Vedle toho navíc uvedla i chybný údaj o druhu daného zboží, čímž ztížila možnost posoudit jeho zatížení antidumpingovým clem podle jeho původu. Nebylo ani zjištěno žádné pochybení celních orgánů spočívající v aktivním jednání, které by způsobilo nevybrání cla. Co se týče jejich pasivity, ta nebrání dodatečnému zaúčtování cla a žalobkyně ani neuvedla, v čem konkrétně pasivita celních orgánů měla spočívat, resp. jak a proč měly pasivní orgány podle ní jednat. Jednali-li nesprávně dovozci žalobkyně, musí to jít k její tíži, nikoliv k tíži státu, protože je to žalobkyně, kdo může ovlivnit osobu svého dodavatele a může v rámci svých smluvních vztahů přijmout opatření nezbytná k tomu, aby se zabezpečila proti rizikům spojeným s dodatečným výběrem cla. Při dostatečné odborné pečlivosti mohla žalobkyně chybu zjistit, kdyby učinila vhodná opatření. Pouhá akceptace celního prohlášení u zboží, které bylo následně kontrolováno, nemohla založit legitimní očekávání. Antidumpingové clo sice bylo zrušeno, ale pouze pro futuro a povinnost uhradit clo vyměřené před jeho zrušením zůstala nedotčena.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[4] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost. Namítá, že se krajský soud ani správní orgány dostatečně nezabývaly důvody pro liberaci. Stěžovatelka poté, co se seznámila se zprávami OLAF, přijala opatření k vyloučení rizik spojených s dovozem ze třetích zemí. Stěžovatelka má zákonnou povinnost vytvářet přiměřený zisk při hospodářsky udržitelném podnikání. Má proto nastavené marže ve výši odpovídající běžným tržním podmínkám. Pokud by výši antidumpingového cla zahrnula do svých cenových kalkulací, nebyla by schopná z důvodu vysoké ceny zboží prodat. Může přijmout opatření v rozsahu stálého průběžného sledování zpráv OLAF, prověřování dodavatelů na základě informací z veřejných zdrojů a od místních orgánů státní správy a následně ukončit spolupráci s nedůvěryhodnými či podezřelými obchodními partnery. Těmito opatřeními vznikají další náklady, které se promítají do koncové ceny zboží.

[5] Nařízení č. 91/2009, ve znění následných prováděcích nařízení, stanovovalo zásadu doměření antidumpingového cla do stanovené výše s tím, že aplikaci tohoto nařízení nechává na národních orgánech. Správní orgány zcela opomíjí účel zavádění antidumpingových opatření a mechanicky a bez jakékoli relevantní analýzy doměřují clo v plné výši určené nařízeními, a to i v rozporu se zásadou, že zásah státu nad rámec základních předvídatelných zákonných povinností nesmí být nepřiměřený a likvidační. Ve věci stěžovatelky lze těžko hovořit o předvídatelnosti doměření antidumpingového cla založeného podvodným jednáním na straně dodavatele bez zapříčinění stěžovatelky.

[6] Stěžovatelka napadá i chybějící posouzení přiměřenosti antidumpingového cla. Tzv. antidumpingová opatření mají chránit vnitřní trh daného státu či EU v rámci zásad poctivého obchodního styku a rovného postavení subjektů v rámci hospodářské soutěže. Mají tedy např. zabránit zvýhodnění dovozců zboží původem z Asie. Stát tedy nemůže mechanicky bez časového a místního hlediska stanovovat jednotnou výši antidumpingového cla, a tuto nechat skoro sedm let ve stejné výši. Během let 2009 až 2016 se měnil trh se spojovacím materiálem včetně výše marží a nákupních cen.

[7] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že kasační stížnost neobsahuje žádné konkrétní námitky proti napadenému rozsudku. Stěžovatelka uvedla pouze několik obecných tvrzení, která s argumentací použitou ve správním řízení a v řízení před krajským soudem přímo nesouvisí a byla poprvé uplatněna až v kasační stížnosti. Tvrzené důvody nekorespondují s důvody kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. S ohledem na předmět řízení není zřejmé, jakou liberaci má stěžovatelka na mysli. Možností nezaúčtovat doměřované antidumpingové clo se žalovaný zabýval a neshledal pro takový postup důvody. Stěžovatelka ani neuvádí, jaká opatření přijala a jaký význam by tato ex post přijatá opatření měla mít. Námitky proti postupu celních orgánů při dodatečném vyměření antidumpingového cla jsou zcela nové, nedůvodné a založené na nesprávném, zkresleném a účelovém výkladu právních předpisů EU. Nařízení stanovuje valorickou sazbu cla, od které se celní orgány nemohou nijak odchýlit a nejsou oprávněny při propouštění zboží zatíženého antidumpingovým clem do navrženého celního režimu ani zkoumat, zda v tom kterém konkrétním případě má zboží dumpingovou cenu. Představa stěžovatelky, že by celní orgány u každého dovozu prováděly analýzu, zkoumaly konkrétní okolnosti, podmínky na trhu či možnosti dovozce a vyměřovaly antidumpingové clo v přiměřené výši, je mylná. Antidumpingová cla jsou závazná a přímo použitelná ve všech členských státech EU. Celní orgány proto nemohou výši cla či jeho sazbu stanovit odchylně s ohledem na časová a místní hlediska (viz rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2018, čj. 4 Afs 127/2017-59, ze dne 7. 3. 2019, čj. 10 Afs 186/2017-64, a ze dne 7. 8. 2019, čj. 4 Afs 152/2019-68).

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[8] Kasační stížnost není přípustná

[9] Stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti formálně důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s., aniž by zdůvodnila, jak jsou dané důvody v posuzované věci konkrétně naplněny. Na první pohled je zjevné, že např. důvod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. na posuzovanou věc vůbec nedopadá, protože se týká toliko kasačních stížností proti usnesení, kterým krajský soud odmítl žalobu nebo zastavil řízení, což není případ projednávané věci. Soud nicméně tvrzené důvody kasační stížnosti posuzuje podle jejich obsahu, a nikoliv podle formálního označení (srov. usnesení NSS ze dne 18. 3. 2004, čj. 1 As 7/2004-47). Tento nedostatek by tak sám o sobě projednání kasační stížnosti nebránil.

[10] Podstatné je, že uplatněnou argumentaci nelze ani z hlediska jejího obsahu považovat za přípustné kasační námitky ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. Je nutno zdůraznit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.). Z toho plyne, že aby byla kasační stížnost věcně projednatelná, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu (srov. např. usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS).

[11] Jak ve svém vyjádření přiléhavě upozornil žalovaný, stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila argumentaci, která nijak nesměřuje proti závěrům krajského soudu, neboť ani nebyla předmětem řízení o žalobě, jakkoli je z povahy věci zřejmé, že v řízení před krajským soudem uplatněna být mohla. Žalobní argumentace se týkala tří věcných okruhů – prekluze, ochrany legitimního očekávání a postupu dle nesprávného právního předpisu (zrušeného nařízení). Krajský soud se přitom v napadeném rozsudku žalobními námitkami stěžovatelky dostatečně zabýval. Nepřevzal pouze mechanicky odůvodnění žalovaného, ale náležitě na rozsáhlé žalobní námitky reagoval a je zřejmé, proč je nepovažoval za důvodné.

[12] Argumentace uplatněná v kasační stížnosti se ale ani rámcově těchto otázek, jimiž se krajský soud zabýval v napadeném rozsudku, nedotýká. Stěžovatelka se totiž nově zaměřila na ekonomické dopady antidumpingového cla a případná preventivní opatření při jejím podnikání a přiměřenost postupu celních orgánů. Z kasační stížnosti tak není vůbec zřejmé, které závěry napadeného rozsudku a z jakých důvodů považuje stěžovatelka za nesprávné, resp. kasační stížnost fakticky míří výlučně proti postupu či rozhodovacím důvodům žalovaného. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že v kasační stížnosti sice stěžovatelka zcela obecně uvedla, že se krajský soud nedostatečně zabýval „aplikací liberace na jednání žalobce“ s tím, že přijala „opatření k vyloučení rizik spojených s dovozem zboží ze třetích zemí“, nijak je však konkretizovala. Takové obecné tvrzení nemůže představovat projednatelnou kasační námitku, která by mohla být způsobilá zpochybnit závěr krajského soudu, podle kterého taková opatření stěžovatelka nepřijala. Kasační argumentaci je proto nutno považovat za nepřípustnou, neboť se opírá o důvody, které stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohla (viz § 104 odst. 4 s. ř. s.). Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační stížnost odmítnout pro její nepřípustnost.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[14] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka na účet soudu složila částku 5 000 Kč, Nejvyšší správní soud současně rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.

[15] Ve smyslu § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vrací ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo o vrácení rozhodnuto.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. května 2021

Milan Podhrázký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru