Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 A 25/2001Usnesení NSS ze dne 13.05.2004Změna zařazení do sítě škol Řízení před soudem: postoupení opravného prostředku příslušnému správnímu orgánu

Způsob rozhodnutíodmítnuto
Účastníci řízeníSoukromá střední zahradnická škola managementu a obchodu, s. r. o.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
VěcŠkolství a věda
Publikováno331/2004 Sb. NSS

přidejte vlastní popisek

7 A 25/2001 – 59

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: S. s. z., s. r. o., zastoupena Mgr. Gabrielou Hamákovou, advokátkou, se sídlem Chelčického 280, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, 118 12 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2000, č. j. 32 293/2000 – 21,

takto:

I. Žaloba se odmítá a věc se postupuje žalovanému k vyřízení opravného

prostředku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 27. 12. 2000, č. j. 32 293/2000 – 21, zamítlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy žádost F. š., s. r. o., se sídlem Č. 7, H., ze dne 24. 11. 2000, o udělení souhlasu se zavedením nového studijního oboru „floristika“ na S. š., s. r. o., a s tím související změnu zařazení této školy v síti škol, předškolních a školských zařízení a změnu jejího názvu. Zakladatelem školy byla obchodní společnost F. š., s. r. o.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy odůvodnilo své rozhodnutí tím, že nebyly ze strany žadatelky splněny podmínky stanovené v § 13b odst. 1 písm. i) zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, v tehdy účinném znění, zejména nebyly předloženy schválené učební dokumenty odůvodňující zařazení nového oboru do sítě škol. V odůvodnění rozhodnutí se dále konstatuje, že název školy rovněž nemohl být změněn, neboť by nebyl v souladu s § 6 vyhlášky č. 353/1991 Sb., o soukromých školách, neboť v názvu soukromé školy má být vyjádřeno označení druhu a typu školy, popř. označení, které charakterizuje obsah výchovně vzdělávací práce školy. Napadené rozhodnutí obsahuje poučení, podle kterého se proti němu nelze odvolat.

Proti rozhodnutí podala Soukromá střední zahradnická škola managementu a obchodu, s. r. o., žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. Domáhá se v ní zrušení rozhodnutí a toho, aby jí žalovaný nahradil náklady soudního řízení. V žalobě namítá nezákonnost rozhodnutí žalovaného a nedostatečné zjištění a zhodnocení skutkového stavu.

V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla z Vrchního soudu v Praze podle § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy, vnichž byla přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito soudy. V předmětné věci bylo přede dnem 1. 1. 2003 zahájeno řízení u Vrchního soudu v Praze a byla dána věcná příslušnost tohoto soudu, neboť obsahem žaloby byl návrh na přezkoumání rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, pro které byly podle § 246 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2002, věcně příslušné vrchní soudy. Jde-li o věci správního soudnictví, pak se podle § 130 odst. 1 s. ř. s. řízení podle části páté hlavy druhé o. s. ř. účinného přede dnem nabytí účinnosti s. ř. s., v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. (tedy podle ustanovení o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu).

Nejvyšší správní soud po posouzení podmínek soudního řízení dospěl k závěru, že žaloba není přípustná.

Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s., i přesto, že rozhodnutí bylo adresováno právnímu subjektu F. š., s. r. o., neboť v žalobě tvrdí, že ona sama byla tímto rozhodnutím přímo zkrácena na svých právech.

Žaloba ve správním soudnictví je mimo jiné nepřípustná podle § 68 písm. a) s. ř. s. tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem v daném případě je zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění účinném k 27. 12. 2000 (tj. ke dni, kdy ministerstvo ve věci rozhodovalo). Řízení o zařazení škol do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení (dál jen „síť“), resp. změny v zařazení či vyřazení ze sítě, včetně opravného prostředku proti prvostupňovému rozhodnutí orgánu státní správy upravuje § 13a a násl. tohoto zákona. Ustanovení § 22 zákona stanoví, že obecné předpisy o správním řízení se nevztahují na soukromé školy. Možnost podat opravný prostředek proti rozhodnutí o zařazení do sítě upravuje § 13b odst. 7 a 8 zákona. Tato ustanovení platí i pro případ, kdy se rozhoduje v důsledku změn v údajích, které zřizovatel uvedl v žádosti o zařazení do sítě. Podle § 13b odst. 9 tohoto zákona, totiž dojde-li ke změnám v údajích zaevidovaných v síti, je zřizovatel povinen oznámit to orgánu státní správy, který zařazuje do sítě, a doložit příslušné doklady. Tento orgán pak rozhodne podle § 13b odst. 3 zákona, podle něhož je kromě jiného povinen v rozhodnutí poučit žalobce o možnosti podání odvolání.

Podle 46 odst. 5 s. ř. s. podal-li navrhovatel návrh v soudním řízení správním proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas. Včasnost se přitom posuzuje vzhledem ke lhůtě pro podání návrhu k soudu, nikoli správnímu orgánu.

V daném případě šlo o rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, proti kterému lze podle § 13b odst. 8 zákona č. 564/1990 Sb. do 15 dnů od doručení rozhodnutí podat rozklad, o němž rozhodne vedoucí ústředního orgánu státní správy na základě návrhu jím ustavené komise. Napadené rozhodnutí však obsahovalo vadné poučení, podle něhož se proti tomuto rozhodnutí nelze odvolat. Poučení o odvolání zahrnuje i případné poučení o rozkladu, neboť o rozkladu se rozhoduje též v odvolacím řízení v širším slova smyslu (srv. rubriku části čtvrté oddílu prvního správního řádu). Z tohoto poučení vycházela i žalobkyně. Žalobkyni bylo doručeno rozhodnutí žalovaného dne 10. 1. 2001. Podle § 250b občanského soudního řádu v tehdy platném znění mohla podat žalobu do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu.

Jelikož byla žaloba doručena soudu dne 2. 3. 2001, byl návrh podán u soudu včas. Podle § 46 odst. 5 věta druhá s. ř. s. tedy platí, že rozklad byl podán včas.

Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo než žalobu odmítnout podle § 46 odst. 5 s. ř. s. a věc postoupit žalovanému k vyřízení opravného prostředku (rozkladu).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. května 2004

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru