Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Azs 147/2005Rozsudek NSS ze dne 28.11.2005

Způsob rozhodnutízamítnuto
Účastníci řízeníMinisterstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky
VěcAzyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

přidejte vlastní popisek

6 Azs 147/2005 - 53

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: P. D. S., zastoupen JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Hybernská 9, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2004, č. j. 48 Az 128/2004 - 16,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátce JUDr. Ireně Slavíkové, se určuje odměna za zastupování ve výši 1279 Kč. Odměna bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svojí kasační stížností brojí proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 48 Az 128/2004 - 16 ze dne 30. 7. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 1318/LE - B01 - B02 - 2003 ze dne 19. 12. 2003, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že v jeho případě byly dány důvody pro udělení tzv. humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Ze země původu stěžovatel

č. j. 6 Azs 147/2005 - 54

odcházel proto, že tam nenalezl pracovní ani společenské uplatnění. Ani krajský soud, ani správní orgán se dle stěžovatele otázkou humanitárního azylu nezabývaly. Z tohoto důvodu stěžovatel navrhuje, aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na nesplnění podmínek pro udělení tzv. humanitárního azylu a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel ve správním řízení poukazoval konstantně na to, že zemi svého původu opustil z ekonomických důvodů. Nebyl tam schopen získat jiné než jen příležitostné zaměstnání, za které dostával nízkou mzdu. Známí stěžovatele, kteří v České republice žili, stěžovateli sdělili, že zde je situace lepší, a stěžovatel se tedy rozhodl do České republiky přicestovat. Se státními orgány v zemi původu stěžovatel problémy neměl, nepoukazoval, že by z jejich strany byla vůči němu vyvíjena jakákoli represe, chtěl jen získat zaměstnání a měl za to, že se mu to může podařit v České republice. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že ekonomické potíže stěžovatele, na které poukazuje, nebyly zapříčiněny jeho rasou, náboženským vyznáním, národností, příslušností k určité sociální skupině či zastáváním určitých politických názorů, ale vyplynuly z celkově špatné hospodářské situace v zemi původu. Důvody, které stěžovatel uvedl, jsou odlišné od těch, pro které lze udělit azyl. Tím jsou naplněny podmínky § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu a žádost stěžovatele je tak nedůvodná. V tomto směru vydal žalovaný dne 19. 12. 2003 své rozhodnutí. Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že toto rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou, v níž namítal procesní vady v řízení před žalovaným, konkrétně porušení povinnosti zabývat se věcí odpovědně a svědomitě, porušení povinnosti zjistit přesně a úplně skutkový stav věci, přitom uváděl, jaká je situace v zemi jeho původu a jaká rizika mu hrozí pro případ jeho návratu. Dále namítal, že rozhodnutí žalovaného nesplňuje formální náležitosti rozhodnutí, neboť není podepsáno oprávněnou osobou, a že jeho odůvodnění stěžovatele nepřesvědčilo o správnosti. Kromě toho stěžovatel namítal, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu a že měla být vyslovena překážka vycestování podle § 91 zákona o azylu. Krajský soud stěžovatelovu žalobu zamítl, jeho rozsudek přitom stěžovatel napadl kasační stížností.

Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud přípustnou. Pokud by stěžovatel namítal toliko skutečnost, že žalovaný se dostatečně nevypořádal s otázkou tzv. humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, pak by kasační stížnost nebyla přípustná, neboť tuto skutečnost stěžovatel nenamítal v žalobě ke krajskému soudu, ač mu v tom nic nebránilo, ale poprvé by takovou námitku uplatnil až nyní v kasační stížnosti. Nepřípustnost by se tak opírala o § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nepřípustnost kasační stížnosti tedy za této situace Nejvyšší správní soud konstatuje výlučně vůči té její části, v níž stěžovatel brojí proti postupu žalovaného. Touto částí se tedy nemohl zabývat. Jelikož však z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že obdobnou námitku stěžovatel uplatňuje i proti nyní napadenému rozsudku krajského soudu, tj. namítá, že podmínku pro udělení tzv. humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu splňuje a krajský soud tuto otázku posoudil nesprávně, v této části kasační stížnosti nepřípustnost podle § 104 odst. 4 s. ř. s. v úvahu nepřichází, neboť jde o námitku směřující proti způsobu, jakým otázku splnění podmínek humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu posoudil krajský soud; nemohl ji tedy logicky uplatnit již v řízení před krajským soudem. V této části je tedy kasační stížnost přípustná a touto námitkou se tak Nejvyšší správní soud zabýval.

č. j. 6 Azs 147/2005 - 55

Kasační stížnost důvodná není.

Namítá-li stěžovatel, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku splnění podmínek pro udělení tzv. humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, pak Nejvyšší správní soud uvádí, že touto otázkou se krajský soud vůbec nezabýval. Z důvodu Nejvyššímu správnímu soudu nikoli zřetelného sice krajský soud ve druhém odstavci na straně 3 napadeného rozsudku popisuje dikci § 14 zákona o azylu, jakoukoli implikaci do dalšího textu rozsudku a do úvah krajského soudu ohledně důvodnosti stěžovatelovy žaloby však již dovodit nelze. Chybí-li v rozsudku krajského soudu úvaha ohledně splnění podmínek pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu, zbývá zodpovědět otázku, zda tato úvaha v něm uvedena být měla. Tu Nejvyšší správní soud dospívá k závěru, že důvody k tomu, aby se krajský soud splněním podmínek § 14 zákona o azylu musel zabývat, dány nebyly. Pokud totiž podle § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. přezkoumává soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu jeho napadené výroky v mezích žalobních bodů a pokud žádný ze žalobních bodů, jimiž stěžovatel rozsah přezkumné činnosti soudu determinoval, ke splnění podmínek podávaných z § 14 zákona o azylu nesměřoval, neboť stěžovatel v žalobě namítal procesní vady v řízení před žalovaným (porušení povinnosti zabývat se věcí odpovědně a svědomitě a porušení povinnosti zjistit přesně a úplně skutkový stav věci), uváděl, jaká je situace v zemi jeho původu a jaká rizika mu hrozí pro případ jeho návratu, namítal, že rozhodnutí žalovaného nesplňuje formální náležitosti rozhodnutí, neboť není podepsáno oprávněnou osobou, že jeho odůvodnění stěžovatele nepřesvědčilo o správnosti, aniž by tyto námitky byť i nepřímo podával v souvislosti s tzv. humanitárním azylem, a dále namítal, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu a že měla být vyslovena překážka vycestování podle § 91 zákona o azylu, pak krajský soud nepochybil, pokud se důvody pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu nezabýval. Nemůže být tedy důvodnou stěžovatelova námitka, že tuto otázku posoudil nesprávně.

Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší správní soud za nezbytné doplnit, že v případě důvodné aplikace § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu by se krajský soud otázkou splnění § 14 zákona o azylu neměl zabývat ani tehdy, pokud by tato otázka byla předmětem některého ze žalobních bodů. Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelova tvrzení učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody podle § 12 zákona o azylu, toliko bylo shledáno, že stěžovatel neuvedl ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohl být vystaven pronásledování, jak má na mysli § 12 zákona o azylu, a že jeho žádost byla opřena toliko o ekonomické důvody, což je závěr pro aplikaci § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z § 14 zákona o azylu. Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodu předvídaného v § 14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na § 16 odst. 1 písm. a) zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto by krajský soud nepochybil, pokud by se jimi věcně nezabýval i přes jejich namítnutí.

Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly

č. j. 6 Azs 147/2005 - 56

a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka JUDr. Irena Slavíková. Soud jí proto určil odměnu za zastupování ve výši 1279 Kč za jeden úkon právní pomoci společně s jedním režijním paušálem spočívající v převzetí věci a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, zvýšený o částku odpovídající DPH, neboť ustanovená advokátka prokázala, že je jejím plátcem. Pokud byla požadována i odměna za nahlédnutí do spisu, které se uskutečnilo dne 15. 3. 2005, tu Nejvyšší správní soud uvážil, že kasační stížnost nebyla po tomto nahlédnutí nijak doplňována a že nahlédnutí do spisu se ani nijak neprojevilo v dalším postupu ustanovené advokátky. Nejvyšší správní soud nadto neshledal ani jinou skutečnost, jež by odůvodňovala přiznání odměny za úkon spočívající ve studiu spisu, jak ustanovená advokátka požadovala, a odměnu za tento úkon jí nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru