Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 As 401/2020 - 34Rozsudek NSS ze dne 25.03.2021

Způsob rozhodnutízrušeno a vráceno
Účastníci řízeníOdvolací finanční ředitelství
VěcProcesní
Prejudikatura

7 Azs 343/2004

1 As 63/2008 - 34

2 As 153/2015 - 27


přidejte vlastní popisek

6 As 401/2020 - 34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně: M. N., zastoupená JUDr. Janou Svatoňovou, advokátkou, sídlem Na Pankráci 1062/58, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2020, č. j. 21475/20/5100-41456-711929, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, č. j. 17 Af 30/2020 - 50,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, č. j. 17 Af 30/2020 - 50, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Žalobou podanou dne 4. 8. 2020 k Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 20. 11. 2018, č. j. 8571724/18/2003-00540-111597. Tímto rozhodnutím správce daně zřídil k zajištění daně neuhrazené R. N. v celkové výši 1 405 766 Kč zástavní právo k nemovitému majetku spadajícímu do společného jmění manželů R. N. a žalobkyně. Na základě výzvy městského soudu k zaplacení soudního poplatku žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků. Žádost odůvodnila tím, že by pro ni zaplacení soudního poplatku znamenalo značnou újmu spočívající v ohrožení jejích základních životních potřeb a výživy. Žalobkyně uvedla, že její příjmy tvoří mzda a odměna z dohody o provedení práce pro zaměstnavatele – Montessori Praha o.p.s. v průměrné výši 21 000 Kč měsíčně. Dále poukázala na skutečnost, že hradí nájem ve výši 15 000 Kč měsíčně a zároveň má vyživovací povinnost ke třem nezletilým synům. K podané žádosti připojila vyplněné prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech ze dne 21. 10. 2019, dodatek č. 3 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 31. 3. 2020 a výplatní pásky za měsíce leden až duben 2020.

[2] K výzvě městského soudu žalobkyně předložila aktuální prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech ze dne 19. 10. 2020, včetně potvrzení zaměstnavatele o příjmech ze dne 22. 10. 2020. Z předložených podkladů vyplynulo, že žalobkyně má čistý měsíční příjem ve výši 22 507 Kč, a to z pracovního poměru (21 857 Kč) a z dohod o provedení práce (650 Kč) u zaměstnavatele – Montessori Praha o.p.s. Dále doplnila, že má tři bytové jednotky v exekuci v důsledku veřejnoprávních dluhů bývalého manžela. K závazkům sdělila, že má vyživovací povinnost ke třem synům v celkové výši 1 500 Kč a dluh vůči VZP ve výši 66 000 Kč, u kterého činí výše měsíční splátky 2 000 Kč. Dále má dluh vůči paní Č. ve výši 70 000 Kč a paní P. ve výši 50 000 Kč. Další měsíční výdaje žalobkyně představuje částka 1 500 Kč za právníka a nájemné ve výši 17 500 Kč. Žalobkyně připomněla, že jí bývalý manžel dosud nezaplatil výživné na manželku za období měsíců květen 2018 až leden 2020.

[3] Městský soud v záhlaví označeným usnesením žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Tvrzenou majetkovou situaci žalobkyně shledal nevěrohodnou. Městský soud z předloženého formuláře zjistil, že čistá výše měsíčních příjmů žalobkyně činí 22 507 Kč, přičemž pravidelné měsíční výdaje žalobkyně činí 22 500 Kč. Rozdíl mezi měsíčními příjmy a výdaji žalobkyně tak dle předloženého prohlášení činí 7 Kč. Tato částka nepostačuje k pokrytí základních životních potřeb žalobkyně (např. strava, ošacení, hygienické pomůcky a jiné každodenní potřeby), která nepochybně musí nějakým způsobem tyto náklady na základní životní potřeby hradit. Jakým způsobem tak činí, ovšem není městskému soudu s ohledem na shora popsané skutečnosti zřejmé. Městský soud proto uzavřel, že žalobkyně řádně a věrohodně své majetkové poměry nevysvětlila a nedoložila.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti v záhlaví označenému usnesení městského soudu kasační stížnost, v níž namítala, že městský soud bez znalosti situace vycházel při posouzení její žádosti z pouhého rozdílu mezi čistými měsíčními příjmy a měsíčními výdaji. Stěžovatelka měla za to, že majetkové poměry osvětlila dostatečně. Pokud měl městský soud pochybnosti o věrohodnosti jejích tvrzení (aniž by tyto pochybnosti blíže odůvodnil), měl stěžovatelku vyzvat a vyžádat doplnění žádosti. Pokud tak neučinil, je nutno jeho postup hodnotit jako nepřezkoumatelný.

[5] Žalovaný práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Stran naplnění podmínek řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud předně uvádí, že s ohledem na charakter napadeného procesního usnesení krajského soudu netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Jak uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS: „Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností.“

[7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná. [8] Podle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.

[9] Z citovaného ustanovení zákona vyplývá, že osvobození lze přiznat účastníkovi, který doloží, že nemá dostatečné prostředky. „Povinnost doložit, že navrhovatel nemá dostatečné prostředky, je jednoznačně na něm samotném a soud zde nepostupuje z úřední povinnosti“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Jak v této souvislosti uvedl též rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 - 95, č. 2163/2011 Sb. NSS, bod [20]: „Důkazní břemeno prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník řízení. (…) Skutečnosti rozhodné pro osvobození účastník může uvést přímo v žádosti; neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve. Zpravidla se tak děje výzvou k vyplnění Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech. (…) Soud také zpravidla z tohoto prohlášení vychází, neboť je natolik komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách pro osvobození od soudních poplatků. Doplnění údajů k výzvě soudu není vyloučeno zejména tam, kde jsou zjevně neúplné, např. v situaci, kdy podle prohlášení nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není jasné, z čeho uhrazuje své životní potřeby.

[10] Přestože však soud nezjišťuje z úřední povinnosti majetkové poměry účastníka a důkazní břemeno o tom, že jsou v konkrétním případě naplněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, nese navrhovatel, nemůže při posuzování žádosti zůstat zcela pasivní (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2012, č. j. 8 As 64/2012 - 12). Odkázat lze rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2008, č. j. 1 As 63/2008 - 34, dle kterého povinnost doložit nedostatek prostředků je sice na účastníkovi řízení, a nikoli na soudu, avšak pokud z předložených důkazů není možné náležitě posoudit majetkové a sociální poměry žadatele a ověřit jeho tvrzení, je soud povinen žadatele poučit o tom, jakým způsobem může svá tvrzení doplnit a prokázat, aby v řízení neutrpěl újmu.

[11] V případě stěžovatelčina případu jsou rozhodné též závěry vyslovené v rozsudku ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 - 27, v němž Nejvyšší správní soud dovodil, že „tvrdí-li účastník řízení před správním soudem pro účely rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků, že nemá dostatečné prostředky, avšak existují-li pochyby o pravdivosti účastníkova tvrzení, je na soudu, aby si, pokud možno v součinnosti s účastníkem, dalším šetřením učinil co možná nejpřesnější obraz o tom, jaké jsou skutečné majetkové poměry účastníka“.

[12] V nyní souzené věci dle Nejvyššího správního soudu takové pochybnosti vyvstaly, a s ohledem na shora citovanou judikaturu tedy nebylo na místě žádost o osvobození od soudních poplatků pro nevěrohodnost předložených údajů bez dalšího zamítnout (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2020, č. j. 10 As 315/2020 - 43, ze dne 11. 3. 2020, č. j. 10 As 27/2020 - 11, či ze dne 19. 1. 2017, č. j. 1 As 318/2016 - 13). Měl-li městský soud pochybnosti o tvrzeních stěžovatelky s ohledem na zjištěný rozdíl mezi jejími měsíčními příjmy a výdaji, který nemohl pokrýt ani stěžovatelčiny základní životní potřeby, bylo třeba tyto pochybnosti odstranit a stěžovatelku k doplnění a doložení skutečností vyzvat.

[13] Z informací, které stěžovatelka soudu poskytla a které se na první pohled nejeví jako klamavé či lživé, ale spíše jako neúplné, je zřejmé, že se v posuzovaném období mohla nacházet v tíživé sociální situaci. Městský soud vycházel při posuzování stěžovatelčiny žádosti z údajů, které vyplnila ve formuláři, a přestože je nepovažoval za dostatečné, neposkytl stěžovatelce prostor k tomu, aby nejasnosti odstranila a vysvětlila. Pokud by tak městský soud v daném případě učinil, mohla stěžovatelka podrobněji rozvést a soudu ozřejmit a doložit (podobně jako to učinila v kasační stížnosti), že se na úhradě části nájemného podílí její spolubydlící, kterou si stěžovatelka byla nucena s ohledem na nepříznivou osobní a finanční situaci najít. Za takové situace by pak městský soud stěží mohl vyslovit závěr o nevěrohodnosti stěžovatelčiných tvrzení.

IV. Závěr a náklady řízení

[14] Na základě výše uvedených skutečností tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto ve smyslu § 110 odst. 1 věta první s. ř. s. zrušil napadené usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je městský soud ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku.

[15] V novém řízení městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. března 2021

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru