Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Ads 129/2007 - 1Rozsudek NSS ze dne 06.12.2007

Způsob rozhodnutízamítnuto
Účastníci řízeníMagistrát hlavního města Prahy
VěcSociální ochrana - Sociální pomoc
Prejudikatura

4 As 21/2004


přidejte vlastní popisek

6 Ads 129/2007 - 98

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: V. K., zastoupena Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor sociální péče a zdravotnictví, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2006, č. j. MHMP 139305/2006, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2007, č. j. 1 Cad 74/2006 - 56,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, Mgr. Dagmar Dřímalové, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1600 Kč; tato odměna je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) se včas podanou žalobou domáhala přezkoumání výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 č. j. ODP/NEZ/245/2006/FOL ze dne 10. 3. 2006, jímž byla stěžovatelce snížena opakovaná peněžitá dávka sociální péče. Z obsahu rozsáhlé žaloby je zřejmé, že stěžovatelka brojila proti nedostatečným skutkovým zjištěním žalovaného, resp. proti nedostatku důvodů pro rozhodnutí, tudíž považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Dne 28. 11. 2006 pak stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce - advokáta, neboť je bez právního vzdělání a je zcela nemajetná ve stavu hmotné nouze.

č. j. 6 Ads 129/2007 - 99

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2007, č. j. 1 Cad 74/2006 - 56, návrh na ustanovení zástupce stěžovatelky zamítl. V odůvodnění poukázal na ustanovení § 35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož může předseda senátu navrhovateli (žalobci), u kterého jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit zástupce, jímž může být advokát. K ustanovení zástupce tedy může dojít při současném splnění dvou podmínek, a to jde-li o účastníka, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a současně je to potřeba k ochraně jeho práv. Městský soud v Praze konstatoval, že v případě stěžovatelky není splněna podmínka druhá. Podle Městského soudu v Praze totiž stěžovatelka formulováním žaloby prokázala, že je schopna adekvátním způsobem uplatňovat svá práva. Usnesení krajského soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 8. 3. 2007.

Toto usnesení stěžovatelka dne 22. 3. 2007 napadla kasační stížností, v níž poukazuje na to, že se Městský soud v Praze nedostatečně vypořádal s otázkou, zda ustanovení advokáta vyžaduje její potřeba ochrany práv. Stěžovatelka poukazuje na to, že mezi základní práva a svobody podle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod náleží právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací a občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje. Stěžovatelka poukazuje na to, že se tak v jejím případě neděje, je tedy nasnadě, že se brání porušování svého základního práva, pročež je podmínka potřebnosti právního zastoupení pro ochranu práv naplněna. S ohledem na ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stěžovatelka považuje též za své právo, aby byla zastoupena od počátku řízení. Dále stěžovatelka odmítá i argument soudu, že je z její žaloby zřejmé, že dokáže svá práva dostatečně hájit sama. Stěžovatelka namítá, že z žaloby není vůbec zřejmé, že ji koncipovala sama, naopak uvádí, že s ohledem na své vzdělání by nebyla sepsání takového textu bez cizí pomoci schopna.

Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastnicí řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost podala včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.). Z kasační stížnosti je možné dovodit, že stěžovatelka uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), tedy napadá usnesení krajského soudu pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelka namítá nezákonnost napadeného usnesení, kterou spatřuje v tom, že jí krajský soud měl ustanovit zástupce, neboť podle svého mínění splňuje podmínky pro jeho ustanovení.

Jak již bylo uvedeno, podle ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. (v době rozhodování Městského soudu v Praze ustanovení § 35 odst. 7 s. ř. s.), může předseda senátu navrhovateli (žalobci), u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. V projednávané věci krajský soud dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka druhá. Sporným tedy je, zda stěžovatelka potřebuje zástupce k ochraně svých zájmů.

Stěžovatelka poukazuje na to, že v jejím případě jde ve věci samé o posuzování otázky, která se dotýká jejího základního práva na přiměřené hmotné zabezpečení v případě

č. j. 6 Ads 129/2007 - 100

nemožnosti vykonávat výdělečnou činnost, je tedy zřejmé, že v řízení jde o ochranu jejího základního práva, podmínka potřeby ochrany práv účastníka ve smyslu cit. ustanovení § 35 odst. 8 je tedy splněna. S takovou argumentací se Nejvyšší správní soud nemůže ztotožnit. Ostatně se již dříve obdobnou argumentací v jiném případě stěžovatelky zabýval (věc sp. zn. 6 Ads 84/2006), přičemž neshledává důvodu, proč by se měl od dříve zaujatého názoru odchýlit. Proto Nejvyšší správní soud opětovně konstatuje, že potřebou ochrany práv ve smyslu ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. není míněno to, že se účastník v soudním řízení domáhá nějakého práva. Potřeba ve smyslu citovaného ustanovení (potřeba být zastupován k hájení vlastních zájmů) musí vyplývat z objektivních okolností nasvědčujících tomu, že účastník v soudním řízení není schopen sám využít procesních nástrojů k ochraně svého práva, jehož se v řízení domáhá. Nejde tedy o zjišťování skutečnosti, že se účastník nějakého práva domáhá, ale o zjišťování skutečnosti, jak se ho domáhá.

Pokud stěžovatelka dále argumentuje tím, že ze žaloby rozhodně nevyplývá, že by ji koncipovala sama, Nejvyšší správní soud podotýká, že tato skutečnost ještě neznamená, že by byla naplněna podmínka potřeby ochrany jejích práv advokátním zastoupením. Ze žaloby, kterou stěžovatelka podala, je nade vší pochybnost zjevné, že jde o velmi kvalifikované podání, které obsahuje všechny předepsané náležitosti žaloby a je schopno meritorního projednání. Stále platí, že svým rozsahem (v tomto případě jednadvacet stran normovaného strojopisu), svou formální, ale i obsahovou úrovní převyšuje podání, která účastníci i s právním vzděláním směřují soudům. Již tento fakt implikuje závěr, že stěžovatelka k hájení svých práv před soudem zastoupení advokáta nepotřebuje, neboť schopnost formulovat žalobní návrh patří k oněm prima facie objektivním okolnostem, které dovolují usuzovat na schopnost účinně hájit svá práva před soudem ve smyslu § 35 odst. 8 s. ř. s. Je přitom nerozhodné, zda svá podání soudu koncipuje sama, či s dopomocí. Rozhodné je, že v době rozhodování Městského soudu v Praze potřebu právního zastoupením advokátem, jak sdílí i Nejvyšší správní soud, neměla.

Co se týče postupu Městského soudu v Praze při zjišťování podmínek podle ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s., Nejvyšší správní soud konstatuje, že tento postup vyplývá ze samotného znění normy. Městský soud v Praze se soustředil na zjištění obou skutkových předpokladů, které mu norma zjišťovat ukládá. Spatřovat v takovém postupu pochybení podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze. Už vůbec pak není zřejmé, proč by měl tento postup (zjištění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a posléze potřebnosti zastoupení k hájení práv), jak naznačuje stěžovatelka, osvědčovat její potřebu zastoupení advokátem.

Kasační stížnost stěžovatelky tedy neshledal Nejvyšší správní soud za této situace důvodnou, a proto mu nezbylo, než dle § 110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítnout.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení úspěšná, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží. Ty by náležely podle § 60 odst. 1 s. ř. s. žalovanému. Žalovanému v tomto stadiu řízení však jednak žádné náklady nevznikly, jednak, i kdyby bývaly vznikly, podle ustanovení § 60 odst. 2 by je nebylo možné žalované přiznat.

Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 1 Cad 74/2006 - 72 ze dne 23. 3. 2007 ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Dagmar Dřímalová. Ustanovená zástupkyně přípisem ze dne 19. 10. 2007 Nejvyššímu správnímu soudu sdělila, že ve věci učinila čtyři úkony, a to převzetí věci, konzultaci se stěžovatelkou, studium spisu a doplnění kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud konstatuje, že ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, je možné

č. j. 6 Ads 129/2007 - 101

považovat v převzetí zastoupení spolu s první poradou se stěžovatelkou ve věci a doplnění kasační stížnosti za dva úkony právní služby ve smyslu zmíněných ustanovení. Pokud jde o úkon spočívající v prostudování spisu, advokátní tarif v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) předpokládá, že prostudování spisu je samostatným úkonem právní služby pouze v řízení trestním, v dané věci proto za něj nelze odměnu přiznat. Za dva úkony právní služby spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu pak Nejvyšší správní soud ustanovené zástupkyni stěžovatelky při zohlednění ustanovení § 7 ve spojení s § 9 odst. 2 advokátního tarifu přiznal celkem 1600 Kč. Pro vyplacení odměny stanovil přiměřenou lhůtu.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2007

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru