Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ads 90/2019 - 38Rozsudek NSS ze dne 19.06.2020

Způsob rozhodnutízamítnuto
Účastníci řízeníMinisterstvo práce a sociálních věcí
VěcZaměstnanost
Prejudikatura

4 Ads 13/2003

5 As 155/2015 - 35


přidejte vlastní popisek

5 Ads 90/2019 - 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: D. J., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 3. 2019, č. j. 72 Ad 57/2018 – 50,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 9. 2018, č. j. MPSV – 2018/161245-421/1, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) ze dne 22. 6. 2018, č. j. OLA – 4445/2018 – CO, kterým byla žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen ,,zákon o zaměstnanosti‘‘), uložena povinnost vrátit na účet úřadu práce podporu v nezaměstnanosti v částce 32 116 Kč za období od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018.

[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen ,,krajský soud‘‘), který rozsudkem ze dne 4. 3. 2019, č. j. 72 Ad 57/2018 – 50, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

[3] Krajský soud dospěl k závěru, že absence posouzení v posudku o invaliditě, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, byla vadou řízení, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle konstantní judikatury musí být posudek o invaliditě především úplný a přesvědčivý, v souzené věci však posudek o invaliditě ze dne 3. 5. 2018 neobsahuje žádnou informaci o tom, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmí;nek její pracovní schopnost přitom zůstala z 30 % zachována. Interní pokyn České správy sociálního zabezpečení (o tom, že v případě schopnosti výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek nebude tato informace v posudku o invaliditě uváděna) není obecně znám, nevěděla o něm podle správního a soudního spisu a podle informace zmocněnce při soudním jednání ani žalobkyně – podle něj se o pokynu dozvěděla až z rozhodnutí žalovaného o odvolání. Věcně tedy žalobkyně nebyla řádně poučena.

[4] Krajský soud zdůraznil, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou – medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soudy ani úřad práce ani žalovaný si proto nemohou učinit úsudek o této otázce sami. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudkoví lékaři vypořádali se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnili. V případě neúplného posudku je třeba vyžádat jeho doplnění, k tomu krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2009, č. j. 4 Ads 84/2009 - 44 nebo nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16. Se zřetelem k uvedenému dospěl soud k závěru, že posouzení zdravotního stavu žalobkyně a jeho dopadu na její pracovní schopnost, uvedeného v posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, nelze dosud považovat za zcela úplné a přesvědčivé, protože zde chybí povinná náležitost posudku podle § 39 odst. 4 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění‘‘) a podle § 7 písm. f) bod 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Závěr úřadu práce o nezařazení žalobkyně do evidence uchazečů o zaměstnání byl bez výslovného vyjádření posudkového lékaře předčasný a krajský soud v dalším řízení žalovanému uložil, aby vyžádal od lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení v Olomouci doplnění posudku o chybějící náležitost.

[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Krajskému soudu vytýká nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)].

[6] Stěžovatel se ztotožňuje s krajským soudem, že spornou otázkou v souzené věci bylo, zda chybějící posouzení, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek v posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, bylo vadou řízení, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Nesouhlasí však se závěrem, že absence tohoto posouzení takovou vadou řízení byla, a to z následujících důvodů. Předně, stěžovatel je přesvědčen, že posudek o invaliditě ze dne 3. 5. 2018 naplňuje požadavky stanovené jak § 39 odst. 4 písm. f) zákona o důchodovém pojištění, tak v § 7 písm. f) bodu 6. vyhlášky o posuzování invalidity, když neuvedením této informace o schopnosti výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek je nepochybně zřejmé, že pojištěnec takovéto výdělečné činnosti schopen není. Taková osoba pak ani nemůže být dle § 25 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání, a pokud jí bude zpětně přiznán invalidní důchod, je povinna vracet podporu v nezaměstnanosti vyplacenou v souběhu s dobou, za kterou náležel invalidní důchod [§ 56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti]. V tomto ohledu považuje stěžovatel za ne zcela přiléhavý odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. Ads 13/2003 – 54.

[7] Stěžovatel dále poukazuje na sdělení Generálního ředitelství Úřadu práce ČR, podle něhož Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) s účinností od 19. 10. 2015 změnila znění výroku posudku o invaliditě pro osoby ve třetím stupni invalidity tak, že od tohoto data již nebudou nově vydávané posudky obsahovat větu „nadále není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek‘‘. Změna praxe byla učiněna z důvodu nesrozumitelnosti a zavádějícího znění pro pojištěnce a zaměstnavatele, když negativní výrok byl jimi vykládán tak, že daná osoba nesmí pracovat vůbec. Z tohoto důvodu proto od uvedeného data posudky o invaliditě pojištěnců, kteří jsou při uznání invalidity třetího stupně schopni pracovat za zcela mimořádných podmínek, obsahují pouze výrok pozitivní; nadále je uváděna procentní míra ztráty pracovní schopnosti.

[8] Bez ohledu na skutečnost, že praxe ČSSZ nebyla žalobkyni známa, byla tato dne 14. 5. 2018, při předložení posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, výslovně upozorněna, že bude-li úřadem práce dodatečně zjištěno, že jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a současně nebude-li schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, bude povinna podporu v nezaměstnanosti vrátit. Totožné upozornění bylo obsaženo i v části II. bodě 14. Základního poučení uchazeče o zaměstnání ze dne 1. 1. 2016, které bylo žalobkyni předáno dne 14. 12. 2017, při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání. Stěžovatel k tomu uvádí, že lze jen stěží po úřadu práce požadovat, aby při podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti předjímal všechny skutečnosti, které v budoucnu mohou nastat a které mohou mít vliv na podporu v nezaměstnanosti a o všech takových možných následcích podrobně a rozsáhle uchazeče o zaměstnání poučoval.

[9] Nadto stěžovatel apeluje na na účel a smysl § 56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti, stanovícího nemožnost souběhu pobírání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně a podpory v nezaměstnanosti. Dle spisové materie není sporu o tom, že žalobkyni byla v době od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018 vyplácena podpora v nezaměstnanosti ve výši 32 116 Kč. Posudkem o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, č. j. LPS/2018/41-NROLM-CSSZ byla žalobkyně vyrozuměna o tom, že je nadále invalidní ve třetím stupni dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, což má oporu i v rozhodnutí ČSSZ Praha ze dne 30. 5. 2018, č. j. R-30.5.2018-427/616 127 6539, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ČSSZ ze dne 8. 12. 2017, č. j.: R-8.12.2017-427/616 127 6539, o snížení výše invalidního důchodu. Stěžovatel je přesvědčen, že dne 3. 5. 2018 a 30. 5. 2018 bylo konstatováno, že žalobkyně je invalidní ve třetím stupni, a to nepřetržitě ode dne 22. 11. 2016. Stěžovatel má za to, že invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně tak žalobkyni příslušel i za dobu, kdy pobírala podporu v nezaměstnanosti, tedy v době od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018.

[10] K poznámce soudu, že pracovní schopnost žalobkyně zůstala z 30 % zachována a ani přesto nebylo vysloveno, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, stěžovatel uvádí, že schopnost využití zachované pracovní schopnosti je dle § 7 písm. f) bodu 5. vyhlášky o posuzování invalidity nutno posuzovat u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, tedy u pojištěnců s invaliditou prvního a druhého stupně. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na obsah posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, v němž je vysloveno, že „při somatizační poruše s opakovanými dekompenzacemi a hospitalizacemi není schopna se uplatnit na trhu práce‘‘. Stěžovatel tudíž uzavírá, že posudek je úplný a odůvodněný a posouzení zdravotního stavu žalobkyně bylo učiněno přesvědčivě a úplně. Navrhuje proto, aby kasační soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[11] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že s odůvodněním krajského soudu zcela souhlasí a námitky stěžovatele ohledně aktuálního zdravotního stavu žalobkyně považuje za zcela nepatřičné až spekulativní. Kasační stížnost proto žalobkyně považuje za nedůvodnou a z toho důvodu ji navrhuje zamítnout. Pouze nad rámec, z procesní opatrnosti, žalobkyně připomíná, že neúplný posudek o invaliditě není jen záležitostí žalobkyně a dotčených orgánů veřejné správy, ale s ohledem na svůj charakter se zcela nepochybně dotýká i blíže neurčeného okruhu pojištěnců, o jejichž důchodových nárocích v kritickém období orgány sociálního zabezpečení obdobně rozhodovaly. K tomu žalobkyně připomíná principy právního státu a dobré správy, jak mj. vyplývají z judikatury Ústavního soudu. To v praxi znamená, že pojištěnec v případě nesouhlasu s obsahem posudku o invaliditě jej může namítat v řízení o důchodové dávce nebo ve správní žalobě. Tato možnost byla žalobkyni a nejen jí upřena.

[12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a z důvodů uvedených v kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[13] Stěžovatel především vytýká krajskému soudu nesprávné posouzení právní otázky týkající se náležitostí posudku o invaliditě žalobkyně. Zdůrazňuje zákaz souběhu pobírání podpory v nezaměstnanosti a invalidního důchodu ve třetím stupni podle zákona o zaměstnanosti a chybějící posouzení toho, zda je žalobkyně schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, a zda tak představuje výjimku ze zákazu souběhu pobírání obou finančních částek, stěžovatel nepovažuje za vadu řízení.

[14] Ze spisu vyplynulo, že posudkem o invaliditě ze dne 24. 11. 2016, č. j. LPS/2016/6563-OC-CSSZ, byla žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s poklesem pracovní schopnosti o 70 % uznána invalidní ve třetím stupni.

[15] Posudkem o invaliditě ze dne 14. 11. 2017, č. j. LPS/2017/5944-OC-CSSZ byla žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s poklesem pracovní schopnosti o 45 % uznána invalidní v prvním stupni; následovalo rozhodnutí ČSSZ ze dne 8. 12. 2017, č. j. R-8.12.2017 – 427/616 127 6539, kterým se výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně snížila na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

[16] Dne 14. 12. 2017 podala žalobkyně žádost o zprostředkování zaměstnání a žádost o podporu v nezaměstnanosti u úřadu prác;e dne 6. 1. 2018 podala námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 8. 12. 2017. Úřad práce rozhodnutím ze dne 22. 1. 2018 pod č. j. OLA-783/2018-CO, žalobkyni podporu v nezaměstnanosti přiznal.

[17] Revizním posudkem o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, č. j. LPS/2018/41-NR-OLM-CSSZ byla žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s poklesem pracovní schopnosti o 70% uznána invalidní ve třetím stupni. Následovalo rozhodnutí ČSSZ ze dne 30. 5. 2018, které zrušilo napadené rozhodnutí ČSSZ ze dne 8. 12. 2017.

[18] Žalobkyně se dne 14. 5. 2018 dostavila na úřad práce po ukončení dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání po hospitalizaci, současně předložila revizní posudek. Dne 6. 6. 2018 žalobkyně úřadu práce doložila rozhodnutí ČSSZ ze dne 30. 5. 2018.

[19] Rozhodnutím úřadu práce ze dne 22. 6. 2018, č. j. OLA – 4445/2018 – CO, byla žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti, uložena povinnost vrátit na účet úřadu práce podporu v nezaměstnanosti v částce 32 116 Kč za období od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018. K odvolání žalobkyně žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 25. 9. 2018, č. j. MPSV – 2018/161245-421/1, potvrdil rozhodnutí úřadu práce.

[20] Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 téhož zákona ,,[j]estliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.‘‘ Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek (pozn. zvýrazněno Nejvyšším správním soudem).

[21] Obligatorní náležitosti posudku upravuje vyhláška o posuzování invali; pdityodle § 7 písm. f) bodu 6. má posudek obsahovat, zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

[22] Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.

[23] Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku - srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003 č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, nebo ze dne 3. dubna 2013 č. j. 6 Ads 158/2012 - 24 a mnohé jiné), případně - namítal-li to žalobce - zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).

[24] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem v tom, že v nyní projednávaném případě posudek o invaliditě ze dne 3. 5. 2018 neobsahuje povinné náležitosti ve smyslu § 39 odst. 4 písm. f) zákona o důchodovém pojištění a § 7 písm. f) bodu 6. vyhlášky o posuzování invalidity. Předmětný posudek obsahuje v závěrečné části toliko konstatování: ,,Míru poklesu pracovní schopnosti hodnotím dle kap. V, pol. 5d) 70 %‘‘, absentuje však jakékoli vyjádření posudkového lékaře ke schopnosti výdělečné činnosti žalobkyně. V tomto ohledu neobstojí ani argumentace stěžovatele zavedenou správní praxí ve formě interního pokynu ČSSZ. Nelze se dovolávat zavedené správní praxe za situace, kdy tato není souladná se zákonem (§ 2 odst. 4 správního řádu); k tomu lze odkázat např. na rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5 As 155/2015 – 35. V takových případech je možná, ba dokonce nutná, změna správní praxe. Správní orgán totiž změnou takové správní praxe pouze znovu podřizuje výkon své pravomoci zásadě legality zakotvené v § 2 odst. 1 správního řádu. Není totiž přípustné, aby si orgán sociálního zabezpečení vybíral, které ze zákonem stanovených povinných náležitostí budou obsahem lékařského posudku, a které nikoliv. Argumentace stěžovatele, podle níž se neuvedením informace o schopnosti výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek implikuje skutečnost, že pojištěnec takovéto výdělečné činnosti schopen není, jde proti samotnému smyslu posuzování invalidity odbornou posudkovou komisí.

[25] Uvedené platí tím spíše, pokud stanovisko posudkového lékaře o schopnosti výdělečné činnosti žadatele za zcela mimořádných podmínek má přímý vliv na čerpání podpory v nezaměstnanosti, jako tomu bylo v případě žalobkyně. Zákon o zaměstnanosti v § 56 odst. 1 stanoví: „Uchazeč o zaměstnání je povinen vrátit poskytnutou podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci nebo jejich části, bylo-li krajskou pobočkou Úřadu práce dodatečně zjištěno, že mu byl přiznán starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, s výjimkou invalidního důchodu přiznaného fyzické osobě, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.‘‘ Citované ustanovení řeší vracení podpory v nezaměstnanosti (podpory při rekvalifikaci) úřadu práce v taxativně vyjmenovaných případech, kdy sice fyzická osoba přiznání a neoprávněné poskytování svým jednáním nezavinila, ale vzhledem k uvedeným okolnostem dochází k duplicitnímu poskytování prostředků z různých zdrojů. Výjimku představuje invalidní důchodce ve třetím stupni, současně schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. V takovém případě je možné, aby se pojištěnec přihlásil do evidence úřadu práce, případně pobíral podporu v nezaměstnanosti.

[26] Krajský soud tedy existenci důvodu dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro zrušení rozhodnutí žalovaného (stěžovatele), konstatoval věcně správně. Krajský soud v závazném právním názoru popsal vady správního řízení, přičemž uložil stěžovateli, aby vyžádal od lékařské posudkové služby OSSZ v Olomouci doplnění posudku o náležitost podle § 39 odst. 4. písm. f) zákona o důchodovém pojištění a § 7 písm. f) bod 6. vyhlášky o posuzování invalidi; tteyprve poté lze ve věci rozhodnout.

[27] Nejvyšší správní soud neshledal naplnění stěžovatelem uplatněného kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. s) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost ze shora uvedených důvodů podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

[28] Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Žalobkyni Nejvyšší správní soud nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ze spisové dokumentace nevyplývá, že by jí v průběhu řízení o kasační stížnosti nějaké náklady vznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. června 2020

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru