Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Azs 389/2020 - 30Usnesení NSS ze dne 28.04.2021

Způsob rozhodnutíodmítnuto pro nepřijatelnost
Účastníci řízeníMinisterstvo vnitra
VěcAzyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku
Prejudikatura

2 Azs 27/2003


přidejte vlastní popisek

4 Azs 389/2020 - 30

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: H. T. N., zast. Mgr. Miroslavem Kučerkou, advokátem, se sídlem Národní 416/37, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2020, č. j. OAM-1027/ZA-ZA12-HA10-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2020, č. j. 16 Az 13/2020 - 37,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Shrnutí předcházejícího řízení

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 1. 2020, č. j. OAM-1027/ZA-ZA12-HA10-2019, neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 27. 11. 2020, č. j. 16 Az 13/2020 - 37, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že žalovaný zohlednil všechny rozhodné skutečnosti a vyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Jeho rozhodnutí je plně přesvědčivé a bylo srozumitelně a přezkoumatelně odůvodněno. Žalobkyně v azylovém řízení neuvedla ani zmínku o tom, že by byla ve vlasti jakkoli politicky aktivní nebo že by měla nějaké politické přesvědčení. Tvrzení žalobkyně (poprvé uplatněné až v žalobě) ohledně jejího členství ve skupině Falun Gong je značně obecného charakteru, a působí tak nedůvěryhodným dojmem. V azylovém řízení totiž žalobkyně uváděla jako důvod odchodu z vlasti pouze návštěvu dcery a návrat do vlasti odmítala z důvodu hrozícího snížení životní úrovně. Nově uvedenou příslušnost k hnutí Falun Gong městský soud považoval za zjevně účelovou snahu žalobkyně zvrátit obsah jejích azylově irelevantních tvrzení uplatněných v azylovém řízení.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[3] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou blanketní kasační stížnost. V jejím doplnění učiněném k výzvě soudu ve stanovené měsíční lhůtě stěžovatelka zpochybnila postup žalovaného, který podle ní v azylovém řízení nedostatečně zjistil skutkový stav věci. V souladu s principem materiální pravdy totiž bylo povinností žalovaného, aby zjistil stěžovatelčinu příslušnost ke skupině Falun Gong, přičemž neměl vycházet pouze z její výpovědi, nýbrž byl povinen sám zjistit všechny relevantní skutečnosti. Městský soud pak tento nezákonný postup žalovaného svým rozsudkem potvrdil. Stěžovatelka proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak jeho rozhodnutí, tak i kasační stížností napadený rozsudek městského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Proto navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost nebo její zamítnutí pro nedůvodnost.

III. Posouzení kasační stížnosti

[5] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele v následujících typových případech:

• kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; • kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; • kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, kdy Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně;

• kasační stížnost je dále přijatelná, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní pochybení se v konkrétním případě může jednat tehdy, pokud krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; popřípadě krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[6] Stěžovatelka v rámci azylového řízení uvedla, že o azyl žádá proto, aby si zlepšila svoji životní úroveň a mohla být se svojí dcerou, která měla na území České republiky trvalý pobyt. Rovněž uvedla, že je bez vyznání, o politiku se nezajímá a ve vlasti nikdy neměla žádné problémy. V žalobě však stěžovatelka tvrdila, že je příslušnicí náboženské skupiny Falun Gong. Z tohoto důvodu byla ve Vietnamu údajně pronásledována a byl jí vypleněn dům. Neuvedení této skutečnosti již během pohovoru v rámci azylového řízení stěžovatelka vysvětlovala obavou, že o obsahu pohovoru bude informována vietnamská strana, čehož se obávala.

[7] Kasační stížnost je pak odůvodněna názorem, že žalovaný měl z vlastní iniciativy zjistit příslušnost stěžovatelky ke skupině Falun Gong a rozsah pronásledování, kterému byla z tohoto důvodu údajně vystavena.

[8] Nejvyšší správní soud se však s touto námitkou neztotožnil. V judikatuře Nejvyššího správního soudu je totiž již ustálen názor, podle nějž „správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona o azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené, případně neuvádí jen důvody ekonomické“ (srov. kupř. rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59). Bylo tedy povinností stěžovatelky, aby v rámci azylového řízení svoji příslušnost ke skupině Falun Gong alespoň zmínila. Rozhodně nelze přijmout názor stěžovatelky, podle nějž je žalovaný povinen rozsáhle zjišťovat všechny potenciálně relevantní detaily o životech žadatelů o azyl. Takový rozsah prověřování by byl ostatně nemožný, neboť příslušné informace o nich nejsou pro žalovaného dosažitelné. Nejvyšší správní soud si nedokáže představit, jak by žalovaný mohl bez stěžovatelčiny součinnosti zjistit její příslušnost k náboženské skupině Falun Gong či rozsah pronásledování, jemuž kvůli tomu údajně čelila. Proto je zodpovědnost za průběh azylového řízení rozdělena tak, že povinností žadatele o mezinárodní ochranu je přesvědčivě tvrdit relevantní azylové důvody a povinností žalovaného je posoudit, zda tyto důvody naplňují požadavky zákona o azylu. Jelikož stěžovatelka v průběhu celého azylového řízení žádné azylově relevantní důvody neuvedla, nelze nic vytknout postupu žalovaného, který se těmito jemu zcela neznámými důvody nezabýval.

IV. Závěr a náklady řízení

[9] S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že jeho ustálená a vnitřně jednotná judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na námitky obsažené v kasační stížnosti a městský soud se v napadeném rozsudku od této judikatury neodchyluje. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky, ani žádný jiný důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Kasační stížnost tedy shledal nepřijatelnou ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. a odmítl ji.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2021

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru