Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 As 43/2006 - 82Rozsudek NSS ze dne 17.04.2007

Způsob rozhodnutízrušeno a vráceno
Účastníci řízeníNárodní památkový ústav
VěcOstatní

přidejte vlastní popisek

4 As 43/2006 - 82

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jana Dvořáka v právní věci žalobkyni: PhDr. H. V. P., zast. JUDr. Jitkou Šmídovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Bezová 1658, proti žalovaným: 1) Národní památkový ústav, se sídlem Praha 1, Valdštejnské nám. 3, a 2) Ministerstvo kultury, se sídlem Praha 1, Maltézské nám. 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2006, č. j. 7 Ca 211/2004 - 39,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2006, č. j. 7 Ca 211/2004 – 39, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V žalobě podané k Městskému soudu v Praze dne 29. 11. 2004, doplněné podáními ze dne 29. 12. 2004 a 31. 1. 2005, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Národního památkového ústavu /dále jen „žalovaný ad 1)“/ a rozhodnutí Ministerstva kultury /dále jen „žalovaný ad 2)“/, o kterých v žalobě tvrdila, že vznikla fikcí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích“), přičemž žalobu odůvodnila v podstatě následujícím způsobem.

Žalobkyně požádala žalovaného ad 1) dopisem ze dne 11. 10. 2004 o poskytnutí informací blíže specifikovaných v této žádosti. Protože v zákonné 15-ti denní lhůtě pro vyřízení či vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti nebyly žalobkyni požadované informace poskytnuty a ani nebylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí této žádosti, přičemž uvedená lhůta uplynula dne 27. 10. 2004, došlo ke vzniku fiktivního rozhodnutí o zamítnutí žádosti o poskytnutí informací, a to podle § 15 odst. 4 zákona o informacích. V této souvislosti

č. j. 4 As 43/2006 - 83

zdůraznila, že „ač to cit. zákon výslovně neříká, je zřejmé, že ve lhůtě pro vyřízení žádosti, popř. ve stejné lhůtě pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti, musí povinný subjekt případné rozhodnutí nejen vydat, ale také je žadateli doručit“. Proto podala dopisem ze dne 29. 10. 2004 podle ustanovení § 16 odst. 4 zákona o informacích odvolání proti zmíněnému fiktivnímu „negativnímu“ rozhodnutí o zamítnutí požadovaných informací, které bylo doručeno žalovanému ad 1) dne 1. 11. 2004. Protože o tomto odvolání nebylo v 15-ti denní lhůtě pro vydání rozhodnutí o odvolání rozhodnuto, přičemž tato lhůta uplynula dne 27. 12. 2004, došlo tak ke vzniku dalšího fiktivního negativního rozhodnutí, kterým se odvolání žalobkyně zamítá a potvrzuje se rozhodnutí žalovaného ad 1). Protože obě výše zmíněná fiktivní rozhodnutí nejsou nikde hmotně vyjádřena, nesplňují zákonem stanovené náležitosti a nemají zákonem předepsanou písemnou formu, jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a žalobkyně proto navrhla, aby soud tato rozhodnutí z důvodu jejich nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů zrušil. V další části žaloby uvedla, že dne 29. 10. 2004, tedy až po marném uplynutí výše zmíněné zákonné 15-ti denní lhůty pro poskytnutí informací nebo vydání rozhodnutí o „zamítnutí žádané informace“ žalovaným ad 1), jí bylo doručeno rozhodnutí žalovaného ad 1) ze dne 26. 10. 2004, č. j. 8167/2004, (dále jen „rozhodnutí žalovaného ad 1) ze dne 26. 10. 2004“), jímž žalovaný ad 1) nevyhověl její výše zmíněné žádosti. Rovněž proti tomuto rozhodnutí v písemné podobě podala odvolání, tedy v pořadí již druhé, doručené žalovanému ad 1) dne 1. 11. 2004, o němž též nebylo v zákonné 15–ti denní lhůtě rozhodnuto, a proto vzniklo další fiktivní „negativní“ rozhodnutí, kterým bylo odvolání proti rozhodnutí žalovaného ad 1) ze dne 26. 10. 2004 zamítnuto a toto rozhodnutí bylo potvrzeno (§ 16 odst. 3 zákona o informacích). Navrhla, aby soud zrušil jak výše zmíněné fiktivní rozhodnutí o zamítnutí požadovaných informací včetně fiktivního rozhodnutí o odvolání proti němu podaném dne 29. 10. 2004, tak i rozhodnutí žalovaného ad 1) ze dne 26. 10. 2004 (tj. rozhodnutí v písemné podobě) včetně fiktivního „negativního“ rozhodnutí o odvolání proti němu doručeném žalovanému ad 1) dne 9. 11. 2004.

Městský soud usnesením ze dne 8. 12. 2004, č. j. 7 Ca 211/2004 – 12, vyloučil žalobu proti rozhodnutí žalovaného ad 1) ze dne 26. 10. 2004 a proti fiktivnímu „negativnímu“ rozhodnutí žalovaného ad 2) o odvolání podaném žalobkyní proti tomuto rozhodnutí k samostatnému projednání. K obsahu citovaného usnesení Nejvyšší správní soud poznamenává, že podle § 39 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vylučuje předseda senátu k samostatnému projednání nikoliv žalobu, ale rozhodnutí. Toto pochybení však lze považovat jen za formální, když ve výroku uvedeného usnesení, které je považováno za procesní rozhodnutí týkající se vedení řízení vyloučené z předmětu řízení o kasační stížnosti (§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.), jsou zcela zřejmým a srozumitelným vyjádřením specifikována rozhodnutí, jenž je možné považovat v důsledku uvedeného rozhodnutí o vyloučení za rozhodnutí podléhající soudnímu přezkumu v jiném soudním řízení.

Městský soud proto v kasační stížností napadeném usnesení rozhodoval jen o fiktivním rozhodnutí žalovaného ad 1) o žádosti žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 11. 10. 2004 a proti fiktivnímu rozhodnutí žalovaného ad 2) o zamítnutí odvolání žalobkyně ze dne 29. 10. 2004 (tj. v pořadí prvního jejího odvolání) směřujícímu proti zmíněnému fiktivnímu rozhodnutí žalovaného ad 1). V odůvodnění usnesení o odmítnutí žaloby uvedl rozsáhlou věcnou argumentaci. Předně vyslovil svůj nesouhlas s tvrzením žalobkyně o tom, že „ač to cit. zákon výslovně neříká, je zřejmé, že ve lhůtě pro vyřízení žádosti, popř. ve stejné lhůtě pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti, musí povinný subjekt případné rozhodnutí nejen vydat, ale také je žadateli doručit“. Městský soud se tímto tvrzením

č. j. 4 As 43/2006 - 84

žalobkyně rozhodl věcně zabývat, když v odůvodnění usnesení uvedl, že „v dané věci bylo třeba především posoudit otázku, zda lze dovodit, že rozhodnutí Národního památkového ústavu ze dne 26. 10. 2004, č. j. 8167/2004, (rozhodnutí v písemné podobě) bylo vydáno ve lhůtě pro vyřízení žádosti, tj. nejpozději dne 27. 10. 2004“. S odkazem na příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 12. 4. 2005, č. j. 2 Afs 162/2004 – 13), uvedl, že vydání rozhodnutí správního orgánu je vyvrcholením aplikačního procesu, správního řízení, přičemž pod samotným aktem „rozhodnutí“ je třeba rozumět vydání konkrétního výsledku v porovnání zjištěného skutkového stavu se stavem právním, který správní orgán příslušným způsobem vyjádří v podobě individuálního právního aktu a od chvíle tohoto vyjádření je jím vázán. Na rozdíl od žalobkyně dospěl k závěru, že k vydání rozhodnutí žalovaného ad 1) ze dne 26. 10. 2004 nedošlo až jeho doručením žalobkyni po uplynutí zákonné 15-ti denní lhůty pro poskytnutí informací či pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o poskytnutí informací, jak bylo tvrzeno v žalobě, ale již v této zákonem stanovené 15-ti denní lhůtě, která podle shodného tvrzení žalobkyně i soudu uplynula dne 27. 10. 2004. S odkazem na speciální ustanovení zákona o informacích ve vztahu ke správnímu řádu, týkajících se běhu lhůt pro podání odvolání (ustanovení § 15 odst. 4 zákona o informacích počátek běhu lhůty pro podání odvolání proti prvoinstančnímu fiktivnímu rozhodnutí odvozuje ode dne uplynutí lhůty pro vyřízení žádosti, ustanovení § 16 odst. 1 citovaného zákona ode dne marného uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání; naproti tomu podle správního řádu je počátek běhu odvolací lhůty odvozen od okamžiku doručení rozhodnutí), připustil vznik situace, kdy rozhodnutí o odepření informací vydané v písemné podobě před uplynutím lhůty pro vyřízení žádosti o poskytnutí informací bylo doručeno až po uplynutí této lhůty a může tak dojít k tomu, že „žadatel podá odvolání proti fiktivnímu rozhodnutí, ač fikce rozhodnutí nenastala (lhůta pro vyřízení žádosti neuplynula „marně“)“. Dále uvedl, že postup při doručování rozhodnutí se řídí ustanovením § 24 správního řádu, neboť zákon o informacích zvláštní úpravu tohoto postupu neobsahuje. Rozhodnutí, které bylo vydáno v písemné podobě, proto musí být žadateli doručeno do vlastních rukou a do doby jeho doručení není sice pro příjemce závazné, avšak to neznamená, že je z tohoto důvodu „nelze považovat za vydané“. Dalším věcným argumentem městského soudu bylo tvrzení o tom, že právní úprava upravující postup správního orgánu při rozhodování o žádosti o poskytnutí informací zaručuje možnost obrany žadatele, kterému je poskytnutí informace odepřeno a jestliže se žadatel o vydání rozhodnutí v písemné podobě „dozví“ (bude mu rozhodnutí doručeno) až po té, co již podal odvolání v domnění, že nastala fikce zamítavého rozhodnutí, není na svém právu obrany zkrácen, neboť proti tomuto písemnému rozhodnutí může podat odvolání do 15–ti dnů ode dne jeho doručení. Městský soud tedy dospěl k závěru, že vzhledem k výše uvedené věcné argumentaci obsahující názor o vydání rozhodnutí v písemné formě, za které lze považovat rozhodnutí žalovaného ad 1) ze dne 26. 10. 2004 a nikoliv zmíněné fiktivní rozhodnutí, nebyly splněny podmínky řízení, neboť o žádosti žalobkyně o poskytnutí informace ze dne 11. 10. 2004 bylo vydáno rozhodnutí ve lhůtě pro vyřízení žádosti a nenastala tak fikce rozhodnutí dle ustanovení § 15 odst. 4 zákona o informacích. Odvolání žalobkyně ze dne 29. 10. 2004 tak bylo podáno proti „neexistujícímu“ fiktivnímu rozhodnutí žalovaného ad 1) jako správního orgánu I. stupně. Vzhledem k uvedeným skutečnostem tak nemůže existovat ani fiktivní rozhodnutí o odvolání žalobkyně ze dne 29. 10. 2004. Protože zmíněná neexistence žalobou napadených rozhodnutí je nedostatkem podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, byl dán důvod k odmítnutí žaloby podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., obsaženém ve výroku napadeného usnesení.

Proti shora uvedenému usnesení podala žalobkyně (dále též jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, když podle jejího názoru byly naplněny důvody pro podání kasační stížnosti

č. j. 4 As 43/2006 - 85

ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. V kasační stížnosti uvedla věcné námitky proti výše uvedené argumentaci soudu a dospěla k závěru, že soud neposoudil správně právní otázku běhu a počítání lhůt v řízení o poskytnutí informací, čímž došlo v důsledku takového pochybení k tomu, že rozhodnutí soudu je v rozporu se zákonem o informacích, dále že soud vydal nezákonné rozhodnutí o odmítnutí návrhu, když důvod tohoto rozhodnutí o odmítnutí nebyl dán a proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

V projednávané věci Nejvyšší správní soud nebyl vázán důvody kasační stížnosti a věcnými námitkami stěžovatelky se nemusel meritorně zabývat, protože zjistil, že řízení před soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 109 odst. 3 s. ř. s.).

Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

Je zcela nepochybné, že rozhodnutí o odmítnutí žaloby z důvodu nesplnění neodstranitelné podmínky řízení, které soud v řízení o žalobě vydal, nelze považovat za meritorní rozhodnutí, jehož obsahem je věcné posouzení žaloby a nikoliv rozhodování o procesních otázkách, jak je tomu v případě rozhodnutí o jejím odmítnutí. Již ze samotného zákonného pojmu „podmínky řízení“ obsaženého v citovaném ustanovení s. ř. s. lze dovodit, že se jedná v podstatě o takové předpoklady procesního charakteru, bez jejíchž splnění se nelze v soudním řízení žalobou meritorně zabývat, čili že soud nemůže věcně posoudit žalobu. Jedná se například o způsobilost být účastníkem řízení a jeho procesní způsobilost, řádné zastoupení procesně nezpůsobilého účastníka, existence plné moci zmocněnce, je-li účastník zastoupen na základě plné moci, náležité zahájení řízení na základě žaloby či návrhu, rozhodování zákonným nepodjatým soudcem, rozhodování ve správném obsazení soudu, podmínky vztahující se k právnímu principu ne bis in idem, tj. překážka již probíhajícího řízení v téže věci (litispendence) a překážka věci pravomocně rozhodnuté (překážka rei iudicatae), přičemž posledně dvě zmíněné podmínky řízení jsou uvedeny příkladmo i v citovaném ustanovení s. ř. s. Rovněž ze samotného v zákoně použitého pojmu „odmítnutí“ vyplývá, že soud nemůže z důvodu nesplnění zákonem daných procesních předpokladů věcně posoudit žalobu. Jinými slovy soud „odmítá“ se zabývat tímto věcným posouzením. A právě o takové věcné posouzení žaloby městský soud opřel výrok usnesení napadeného kasační stížností, kterým žalobu podle citovaného ustanovení s. ř. s. odmítl. K závěru o neexistenci žalobou napadených fiktivních rozhodnutí jako nedostatku podmínky řízení dospěl na základě důkladných skutkových a právních úvah, ve kterých se z věcného pohledu zabývá žalobními námitkami uvedenými v žalobě. To lze zcela evidentně zjistit již ze shora uvedené části odůvodnění napadeného usnesení týkající se otázky okamžiku vydání rozhodnutí podle zákona o informacích, dále o posouzení běhu lhůt pro podání odvolání proti prvoinstančnímu fiktivnímu rozhodnutí a v neposlední řadě i o možnostech obrany žadatele o poskytnutí informací v případě, že je mu toto poskytnutí informací odepřeno. Z výše uvedených skutečností tak nesporně vyplývá, že městský soud v usnesení napadeném kasační stížností v podstatě posuzoval důvodnost žalobních námitek, tedy že se zabýval žalobou věcně, přičemž však rozhodnutí o odmítnutí návrhu z důvodu neodstranitelných podmínek řízení je nutné považovat za rozhodnutí procesního charakteru.

č. j. 4 As 43/2006 - 86

Věcné posouzení žaloby proti rozhodnutí správního orgánu může být obsahem pouze rozsudku, kterým soud rozhodující ve správním soudnictví buď zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo vady řízení a vysloví, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému, nebo žalobu pro její nedůvodnost zamítne (§ 53 s. ř. s., § 78 odst. 1, 4 a 7 s. ř. s.). Pokud se městský soud v odůvodnění usnesení o odmítnutí žaloby z důvodu nesplnění neodstranitelných podmínek řízení vydaném podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zabýval věcným posouzením žaloby, zahrnujícím skutkové a právní úvahy o tom, zda rozhodnutí o žádosti o poskytnutí informací a o odvolání proti němu podaném podle zákona o informacích vznikla fikcí či nikoliv (§ 15 odst. 4 a § 16 odst. 3 zákona o informacích), přičemž na základě těchto úvah dospěl k závěru o neexistenci těchto fiktivních rozhodnutí, nedodržel zákonný stanovený postup v řízení před soudem, když měl ve věci rozhodnout rozsudkem (§ 53 a 78 s. ř. s.). Protože městský soud v řízení o žalobě dospěl v odůvodnění rozhodnutí z věcných důvodů k právnímu závěru, že rozhodnutí vydané fikcí podle zákona o informacích neexistuje, přičemž o žalobě rozhodl usnesením o odmítnutí návrhu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. z důvodu neodstranitelných podmínek řízení, čili rozhodl rozhodnutím procesního charakteru, bylo řízení před soudem zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a byl dán důvod pro zrušení kasační stížností napadeného usnesení a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 109 odst. 3, § 110 odst. 1 s. ř. s.).

Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených zrušil napadené usnesení městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). O kasační stížnosti rozhodl rozsudkem bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení § 109 odst. 1 s. ř. s.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. je městský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán.

V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 věty 1 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2007

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru