Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Azs 43/2005Rozsudek NSS ze dne 25.01.2006

Způsob rozhodnutízamítnuto
Účastníci řízeníMinisterstvo vnitra ČR, OAM
VěcAzyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku
Prejudikatura

6 A 32/2002 - 117


přidejte vlastní popisek

3 Azs 43/2005 - 62

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Marie Součkové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobkyně: Y. A., zastoupené JUDr. Otto Mrňavým, advokátem se sídlem Praha 3, Tachovské nám. 649/3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 10 Az 197/2003 – 20 ze dne 14. 7. 2004,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci stěžovatelky advokátu JUDr. Otto Mrňavému se přiznává odměna za zastupování ve výši 2150 Kč, která mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Nejvyššího správního soudu. Náklady právního zastoupení žalobkyně nese stát.

Odůvodnění:

Kasační stížností ze dne 27. 8. 2004 doplněnou zástupcem žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) 22. 3. 2005 napadla stěžovatelka v záhlaví citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného čj. OAM-3634/VL-11-P21-2003, ze dne 9. 10. 2003. Rozhodnutím správního orgánu nebyl stěžovatelce k její žádosti udělen azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zák. č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle § 91 zákona o azylu.

č. j. 3 Azs 43/2005 - 63

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl žalobu jako nedůvodnou poté, co shledal, že řízení před správním orgánem trpělo vadou, která by způsobila nezákonnost rozhodnutí a řízení o udělení humanitárního azylu vedl žalovaný obsáhle a podrobně, ale žádný důvod hodný zvláštního zřetele, který by udělení azylu podle § 14 odůvodňoval, nezjistil. Pokud žalobkyně odůvodňovala udělení tohoto azylu touhou být společně s rodiči v ČR, soud zjistil ze spisů Městského soudu v Praze 6 Az 98/2003 a 5 Az 95/2003, že azyl nebyl udělen ani otci ani matce stěžovatelky a nepřipadá tak v úvahu aplikace ust. § 13 zákona o azylu, který přímo na důvody sloučení rodiny míří. Soud rovněž poukázal na to, že posouzení, zda důvody žádosti neobsahují důvod hodný zvláštního zřetele, je plně na úvaze správního orgánu a soudu zde přísluší pouze posoudit, zda správní orgán nepřekročil meze správního uvážení.

V kasační stížnosti uplatnila stěžovatelka podle jejího obsahu důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Především tvrdila, že soud nesprávně posoudil, že nesplnila podmínky pro udělení azylu z důvodu uvedených v § 13 zákona o azylu, tedy azylu za účelem sloučení rodiny a domnívá se, že u ní nastal případ hodný zvláštního zřetele, když nebyl zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Je také přesvědčena, že plní podmínky uvedené v ust. § 12 zákona o azylu a rovněž podmínku § 13 odst. 3 téhož zákona. Vyslovila dále reálnou obavu z nuceného opuštění ČR a následného odjezdu na Ukrajinu, kde ji hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Navrhla proto, aby napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu zrušeno a věc vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl kasační stížnost odmítnout, protože je neurčitá, neobsahující jedinou konkrétní námitku týkající se rozhodnutí a řízení o věci.

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žádost u udělení azylu na území České republiky podal zákonný zástupce tehdy nezletilé stěžovatelky a je odůvodněna touhou být s rodiči, kteří žijí v ČR. V pohovoru k žádosti o udělení azylu dne 26. 9. 2003 stěžovatelka dále uvedla, že přicestovala do České republiky na turistické vízum společně se sestrou v doprovodu babičky, u níž v době nepřítomnosti rodičů obě bydlely, za rodiči, aby mohla žít s nimi. Žádost o azyl podal zákonný zástupce stěžovatelky až 30. 7. 2003, ona sama neměla povědomost o tom, jak má v ČR pobývat. Na Ukrajině neměla žádné problémy, vrátit se na Ukrajinu nechce. Ve spise je založena zpráva Ministerstva vnitra Velké Británie o situaci na Ukrajině z října r. 2002 a aktuální zprávy z ČTK do 23. 8. 2003.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu důvodů uvedených v kasační stížnosti, avšak shledal, že kasační stížnost není důvodná. Výše uvedené skutečnosti pak posoudil následovně:

Touha stěžovatelky žít v ČR společně se svými rodiči, když na Ukrajině neměla žádné problémy, není žádným z důvodů taxativně uvedených v ust. § 12 zákona o azylu. Nezamítl-li správní orgán žádost jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona ve lhůtě 30ti dnů od zahájení správního řízení a vydal negativní rozhodnutí dle § 12, neznamená to, že by mu za této situace vznikla povinnost domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze činit k těmto důvodům příslušná skutková zjištění. Správní orgán proto nepochybil, když stěžovatelce azyl podle § 12 zákona o azylu neudělil.

Ani stěžovatelkou namítané pochybení při neudělení azylu podle § 13 zákona o azylu Nejvyšší správní soud nezjistil. Základním předpokladem možného udělení azylu podle § 13

č. j. 3 Azs 43/2005 - 64

je příbuzenecký vztah žadatele o azyl vůči azylantovi uvedený v odst. 2 písm. a) až d). v případě manželů podmínka uvedená v odst. 3. Jak zjistil správní orgán v azylovém řízení a Městský soud v Praze ve svém řízení matce ani otci stěžovatelky nebyl azyl udělen. Stěžovatelka nesplnila ani podmínky ust. § 13 odst. 3 zákona o azylu, protože z podkladů ve správním spise vyplývá, že je svobodná.

Nesprávné právní posouzení věci spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je vybrána nesprávná právní norma, popř. je sice vybrána norma odpovídající, je však následně nesprávně vyložena či aplikována. K žádnému takovému pochybení v předchozím řízení nedošlo. Nejvyšší správní soud tedy nezjistil naplnění stížního důvodu podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek netrpí vadou podřaditelnou ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a kasační stížnost proto podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

S přihlédnutím k ust. § 78 b) odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu o návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§ 60 odst. 1 ve spoj. s § 120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 1 ve spoj. s § 120 s. ř. s.). Hotové výdaje a odměnu za zastupování soudem ustanovenému zástupci stěžovatelky platí stát (§ 35 odst. 7 ve spoj. s § 120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci náleží v souladu s § 11 písm. b) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem a písemné podání soudu ve výši 2 x 1000 Kč a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 75 Kč za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 2150 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř.s .).

V Brně dne 25. ledna 2006

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru