Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 As 54/2019 - 35Rozsudek NSS ze dne 23.04.2020

Způsob rozhodnutízamítnuto
Účastníci řízeníSchlieger, s .r. o.
Česká obchodní inspekce
VěcOchrana spotřebitele
Prejudikatura

3 As 321/2017 - 19


přidejte vlastní popisek

3 As 54/2019 - 35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně Schlieger, s. r. o., se sídlem Chotěboř, Sokolohradská 1728, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 28, proti žalované České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2019, č. j. 57 A 1/2019-22,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2018, č. j. ČOI 143471/18/O100/2000/Bal/Št, žalovaná částečně změnila výrok II. rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského kraje a Vysočiny ze dne 15. 8. 2018, č. j. ČOI 103245/18/2000/Ču, kterým byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 50 000 Kč pro porušení § 19 odst. 1 a 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Proti rozhodnutí žalované brojila žalobkyně u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobou.

[2] Usnesením ze dne 12. 2. 2019, č. j. 57 A 1/2019-22, krajský soud řízení o žalobě zastavil. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně byla usnesením ze dne 15. 1. 2019, č. j. 57 A 1/2019-15, vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 3.000 Kč a poučena o následcích nevyhovění této výzvě. Toto usnesení bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 22. 1. 2019 a lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula dne 6. 2. 2019. Žalobkyně však ani ke dni rozhodování krajského soudu poplatek nezaplatila, krajskému soudu proto nezbylo než řízení zastavit podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) ve spojení s § 47 písm. c) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

[3] Proti tomuto usnesení podává žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, kterou opírá o důvod podle § 103 odst. 1 písm. b), d) a e) s. ř. s.

[4] Stěžovatelka tvrdí, že napadené usnesení je nezákonné a protiústavní. Uvedla, že ve stejný den, kdy jí bylo doručeno napadené usnesení, podala ke krajskému soudu žádost o osvobození od soudního poplatku, kterou odůvodnila svými velmi špatnými majetkovými poměry a nedostatkem volných finančních prostředků k úhradě soudního poplatku. Stěžovatelka má za to, že krajský soud byl povinen napadené usnesení zrušit a nejprve rozhodnout o této žádosti. V případě, že by návrhu nevyhověl, měl stěžovatelku opětovně vyzvat k úhradě soudního poplatku; teprve poté, kdy by nevyhověla ani opětovné výzvě, mohl by krajský soud řízení zastavit. Institut žádosti o osvobození od soudního poplatku je založen na tom, že by žadatel měl být do rozhodnutí o jeho žádosti dočasně zproštěn od povinnosti soudní poplatek uhradit. Teprve poté, kdy bude o této žádosti pravomocně rozhodnuto, je v řízení postaveno najisto, zda je účastník povinen poplatek zaplatit. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2494/2014, a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 357/2017) a Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008-41, ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011-251, a ze dne 27. 11. 2014, č. j. 10 Azs 247/2014-20). Má za to, že se krajský soud od této judikatury odchýlil a odňal jí právo domáhat se soudní ochrany, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

[5] Stěžovatelka poukázala na § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož se osvobození od soudního poplatku vztahuje na celé řízení a má i zpětnou účinnost. Pokud by tedy stěžovatelka byla osvobozena od soudního poplatku, stalo by se tak se zpětnou účinností k samému počátku tohoto řízení, a nedávalo by proto smysl řízení pro nezaplacení poplatku zastavovat. Účastník řízení má přitom právo požádat o osvobození od soudního poplatku kdykoli až do okamžiku pravomocného skončení řízení. Nikde v zákoně totiž není stanoveno, že tuto žádost musí uplatnit ve lhůtě pro splnění poplatkové povinnosti.

[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 věty první s. ř. s.

[8] Úvodem je třeba konstatovat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že v případě, kdy je kasační stížností napadeno usnesení o zastavení řízení nebo o odmítnutí návrhu, lze kasační stížnost podat pouze z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním (viz například rozsudek ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004-98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 14. 8. 2012, č. j. 4 As 57/2012-13; rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

[9] Kasační stížnost není důvodná.

[10] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatelka podala prostřednictvím svého zástupce dne 11. 1. 2019 u krajského soudu žalobu. Vzhledem k tomu, že současně s podáním žaloby nesplnila svou poplatkovou povinnost, vyzval ji krajský soud usnesením ze dne 15. 1. 2019, č. j. 57 A 1/2019-15, k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000 Kč, a to ve lhůtě 15 dní od doručení tohoto usnesení. Toto usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupce stěžovatelky v úterý 22. 1. 2019. Patnáctidenní lhůta stanovená tímto usnesením tedy uplynula ve středu 6. 2. 2019. Stěžovatelka však v této lhůtě poplatkovou povinnost nesplnila a ani nepožádala o osvobození od soudního poplatku; krajský soud proto napadeným usnesením řízení o žalobě zastavil. Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatelky, jenž se přihlásil do své datové schránky dne 13. 2. 2019 v 9:16 hod. Téhož dne ve 20:09 hod pak doručil krajskému soudu e-mailem žádost stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku; následně, ve 20:11 hod, doručil stejnou cestou též žádost o zrušení usnesení o zastavení řízení, v níž poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu citovanou v kasační stížnosti (viz bod [4] tohoto rozsudku). Přípisem ze dne 18. 2. 2019 krajský soud stěžovatelku informoval, že s ohledem na novelizaci zákona o soudních poplatcích účinnou od 30. 9. 2017 již k žádosti o osvobození od soudního poplatku nemůže přihlížet.

[11] Stěžovatelka se domáhá zrušení napadeného usnesení s poukazem na to, že ještě týž den, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci, požádala o osvobození od soudního poplatku. Svoji argumentaci přitom opírá o shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu (bod [4] tohoto rozsudku). S touto argumentací se ovšem nelze ztotožnit.

[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že výklad předestřený stěžovatelkou, jakož i jí odkazovaná judikatura se týkají právního stavu před novelou zákona o soudních poplatcích provedenou zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tato novela nabyla účinnosti dne 30. 9. 2017, a vztahuje se proto i na případ stěžovatelky.

[13] Z ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vyplývá, že jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení“.

[14] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve znění zmiňované novely, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Novela zákona o soudních poplatcích č. 296/2017 Sb. dále v § 9 odst. 7 tohoto zákona odstranila povinnost správních soudů zrušit usnesení o zastavení řízení, byl-li poplatek zaplacen předtím, než toto usnesení nabylo právní moci. Z uvedeného je zcela zřejmé, že dodatečná lhůta stanovená soudem poplatníkovi k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích, je s účinností od 30. 9. 2017 lhůtou propadnou.

[15] Judikatura Nejvyššího správního soudu v této souvislosti dále dovodila, že nemůže-li soud přihlížet k poplatku zaplacenému po uplynutí této lhůty, nemůže po uplynutí této lhůty přihlížet ani k podanému návrhu na osvobození od soudních poplatků (viz usnesení ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017-19, a ze dne 14. 11. 2018, č. j. 8 Azs 295/2018-26). V posledně zmiňovaném usnesení tento soud judikoval, že „[z]ákon o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017 striktně stanovuje jako důsledek nezaplacení soudního poplatku v soudem určené lhůtě zastavení řízení. Žádost o osvobození od soudních poplatků může tento důsledek zvrátit pouze tehdy, je-li soudu doručena ve lhůtě, kterou soud stanovil k platbě soudního poplatku. […] Je zjevné, že kde již žádné řízení není, nemůže být ani rozhodováno o poplatkové povinnosti, která je s tímto (již zastaveným) řízením spojena.“

[16] Stěžovatelka, jak výše uvedeno, ani v dodatečné (náhradní) lhůtě nesplnila poplatkovou povinnost a v této lhůtě ani nepožádala o osvobození od soudního poplatku. Za této situace krajskému soudu nezbylo než řízení o žalobě zastavit. S ohledem to, co bylo uvedeno pod body [14] a [15] se krajský soud taktéž nemohl zabývat návrhem na osvobození od soudního poplatku, neboť byl podán opožděně. Lze tak uzavřít, že krajský soud postupoval zcela v souladu s platnou právní úpravou i aktuální judikaturou Nejvyššího správního soudu.

[17] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není důvodná. Za podmínek vyplývajících z § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. ji proto rozsudkem zamítl.

[18] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v soudním řízení před Nejvyšším správním soudem jakékoliv důvodně vynaložené náklady vznikly; soud tak žalované náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. duben 2020

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru