Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 As 140/2012 - 29Rozsudek NSS ze dne 20.03.2013

Způsob rozhodnutízamítnuto
Účastníci řízeníMinisterstvo práce a sociálních věcí
VěcOstatní
Prejudikatura

4 As 21/2004


přidejte vlastní popisek

3 As 140/2012 - 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: M. R., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 29. 7. 2011, č. j. MMB/0258655/2011, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2012, č. j. 57 A 131/2011 - 25,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ve věci dávky mimořádné pomoci na úhradu nezbytných nebo odůvodněných nákladů. Krajský soud nevyhověl návrhu žalobce z důvodu, že nesplňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

V napadeném usnesení krajský soud uvedl, že žalobce byl v nedávné minulosti majitelem několika bankovních účtů a také nemovitostí v katastrálním území Tečovice. Ačkoliv soud žalobce vyzval, aby doložil výpisy z těchto účtů, doklad o způsobu jejich likvidace a kopii písemné darovací smlouvy, kterou podle svého tvrzení převedl bezúplatně svůj spoluvlastnický podíl na těchto nemovitostech, neučinil tak, a soud proto dospěl k závěru, že si žalobce nesplnil svoji procesní povinnost doložit soudu, že nemá dostatečné prostředky na úhradu právního zastoupení v řízení. Tvrzení žalobce soud považoval s ohledem na konkrétní okolnosti případu za nepřesvědčivá a nevěrohodná. Zásada vyšetřovací se v případě zjišťování, zda žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neuplatní. Soud proto nemohl relevantní skutečnosti zjišťovat sám z úřední povinnosti, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50 (dostupný na www.nssoud.cz). Krajský soud dále zmínil i usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 1763/12, kterým Ústavní soud potvrdil usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci stěžovatele ze dne 13. 3. 2012, č. j. 3 Ads 188/2011 – 33. Tímto usnesením Nejvyšší správní soud zamítnul návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, přičemž své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel nedostál své procesní povinnosti doložit soudu, že nemá dostatečné prostředky na úhradu právního zastoupení pro řízení o kasační stížnosti. Ústavní soud neshledal na straně Nejvyššího správního soudu pochybení, konstatuje, že není porušením základních práv stěžovatele, pokud mu není soudem ustanoven zástupce pro řízení před tímto soudem, jestliže tento soud shledá, že účastník nesplňuje předpoklady pro ustanovení zástupce dle relevantní zákonné úpravy. Ústavní soud současně souhlasil s Nejvyšším správním soudem, že při zjišťování skutečností relevantních pro posouzení splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků na straně stěžovatele se neuplatní zásada vyšetřovací, a rozhodující soud tedy nemůže tyto skutečnosti zjišťovat z úřední povinnosti.

V kasační stížnosti a v jejím doplnění ze dne 24. 10. 2012, 30. 10. 2012 a 31. 10. 2012 stěžovatel namítá, že ačkoliv soud dle svého tvrzení nezjišťoval jeho majetkové poměry, ve skutečnosti tak učinil, a navíc konal protiprávně a opíral se o zjištění, která jsou bezpředmětná a nevztahují se k rozhodné době. To stěžovatel považuje za evidentně kriminální jednání soudu a nezákonný postup, neboť ke zjišťování těchto údajů nedal souhlas. Stěžovatel dále tvrdí, že je od 2. 4. 2012 bez prostředků na živobytí, a nemůže si tedy ani zaplatit právního zástupce. Je přitom osobu bez právnického vzdělání a kvalifikované zastoupení potřebuje k ochraně svých ústavních práv.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích námitek uplatněných v kasační stížnosti a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci dvě platí v takovém případě stát.

Nejvyšší správní soud po posouzení případu dospěl k závěru, že u stěžovatele není splněna první zákonem požadovaná podmínka, tedy že nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. umožňuje osvobodit účastníka na jeho žádost zčásti a ve výjimečných případech zcela od povinnosti platit soudní poplatek, pokud doloží, že nemá dostatečné prostředky. Důkazní povinnost zde přitom leží na žadateli, který se domáhá, aby mu byl ustanoven zástupce na náklady státu. V případě pochybností soudu o žadatelových tvrzeních a údajích, které soudu předložil, a za předpokladu, že to soud považuje za nutné, vyzve žadatele, aby své příjmové či majetkové poměry doložil prokazatelnějším a důvěryhodnějším způsobem prostřednictvím dalších důkazů. Jedná se přitom o procesní povinnost žadatele uvalenou na něho soudem, které je povinen vyhovět. Nutno poznamenat, že soud při zjišťování příjmových a majetkových poměrů účastníka není vázán žádným rozhodným obdobím a za důkaz může sloužit vše, co vede k utvoření komplexního skutkového základu pro posouzení podmínek pro osvobození od soudního poplatku.

Nejvyšší správní soud proto považuje postup krajského soudu za zcela adekvátní, nevykazující žádné známky pochybení, tím spíše pak nezákonnosti či dokonce trestného činu. Naopak u stěžovatele je zřejmé, že nesplnil svoji procesní povinnost a požadované důkazy ke zjištění svých příjmových a majetkových poměrů nepředložil. Za této situace je ovšem na místě závěr, že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků u něj nejsou dány.

Nejvyšší správní soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že napadené usnesení krajského soudu netrpí vadami tvrzenými stěžovatelem. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V řízení o kasační stížnosti byl jediným účastníkem, neboť podal kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského soudu vydanému v dosud probíhajícím řízení o žalobě s účinky jen vůči své osobě, a proto soud o nákladech žalovaného nerozhodoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 20. března 2013

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru