Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 Azs 103/2005Usnesení NSS ze dne 04.05.2005

Způsob rozhodnutíodmítnuto
Účastníci řízeníMinisterstvo vnitra
VěcAzyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

přidejte vlastní popisek

2 Azs 103/2005 - 62

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: I. K., zastoupeného opatrovnicí L. V, pracovnicí Krajského soudu v Ostravě, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 59 Az 61/2003,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností ze dne 10. 11. 2004 žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu, kterým soud zastavil řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 2. 11. 2003, č. j. OAM-5514/VL-20-08-2003. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

Podle ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Z předmětného soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004 bylo dne 19. 10. 2004 (č. l. 37) doručeno opatrovníku stěžovatele, kterým bylo usnesením krajského soudu ze dne 30. 8. 2004, č. j. 59 Az 61/2003 - 30, ustanoveno pro stěžovatelův neznámý pobyt SOZE (Sdružení občanů zabývajících se emigranty). Datum doručení řádně ustanovenému opatrovníku stěžovatele je přitom třeba chápat jako datum určující počátek běhu zákonné lhůty pro podání kasační stížnosti a není přitom rozhodné, že přímo stěžovateli bylo toto usnesení doručeno až 29. 10. 2004, kdy si je osobně vyzvedl u krajského soudu (č. l. 39). Tento názor vychází i z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, jenž se k této věci vyslovil např. v usnesení ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 3 Azs 130/2004 (publ. pod číslem 322/2004 Sb. NSS): „Ustanovil-li soud žalobci, jehož pobyt nebyl znám, opatrovníka (§ 29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.) a jemu doručil rozsudek, počíná lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) běžet ode dne doručení rozsudku opatrovníkovi. Pro běh lhůty k podání kasační stížnosti je právně bezvýznamné, že žalobce si později (po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti) rozsudek u soudu sám vyzvedl.

č. j. 2 Azs 103/2005 - 63

Kasační stížnost, která byla podána ve lhůtě dvou týdnů ode dne, kdy si žalobce rozsudek u soudu sám vyzvedl, je třeba odmítnout jako opožděnou [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].“

Podle ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil její počátek, a podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle týdnů bylo tedy v tomto případě úterý 19. 10. 2004 a lhůta dvou týdnů tak skončila v úterý 2. 11. 2004. Kasační stížnost podaná soudu osobně dne 11. 11. 2004 (č. l. 40) tedy byla podána zjevně opožděně. Tuto opožděnost přitom nelze s ohledem na výše uvedené prominout.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že výzva krajského soudu k odstranění vad kasační stížnosti a k vyplnění formuláře o osobních, výdělkových a majetkových poměrech stěžovatele a rozhodnutí o neustanovení právního zástupce se za této procesní situace jeví již jako nadbytečné.

Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu se svým výše citovaným konstantním názorem odmítl pro opožděnost [§ 46 odst. 1 písm. b), § 120 s. ř. s.].

Podle ustanovení § 60 odst. 3, § 120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. května 2005

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru