Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 As 88/2021 - 9Usnesení NSS ze dne 21.04.2021

Způsob rozhodnutíodmítnuto
Účastníci řízeníKrajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec
VěcOstatní

přidejte vlastní popisek

2 As 88/2021 - 9

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, se sídlem U Soudu 540/3, Liberec, proti usnesení žalovaného ze dne 6. 1. 2021, č. j. 59 A 1/2021 - 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 3. 2021, č. j. 59 A 27/2021 - 8,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“). Napadeným usnesením krajský soud odmítl stěžovatelovu žalobu proti rozhodnutí žalovaného (žalovaným je zde právě krajský soud), tedy proti svému vlastnímu usnesení ze dne 6. 1. 2021, č. j. 59 A 1/2021 - 9, kterým byla odmítnuta jiná stěžovatelova správní žaloba směřující proti jinému (dříve vydanému) usnesení téhož krajského soudu.

[2] Krajský soud v napadeném usnesení konstatoval, že stěžovatelova žaloba směřuje proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví, nikoli proti rozhodnutí, jež by bylo soudem vydáno z pozice správního orgánu. S odkazem na § 2 a § 4 s. ř. s., a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007 – 197, publikovaný pod č. 1717/2008 Sb. NSS, dospěl k závěru, že stěžovatelova žaloba je nepřípustná, protože směřuje proti rozhodnutí soudu vydanému v rámci realizace soudní moci. Současně konstatoval, že zde není žádný soud, který by byl funkčně příslušný rozhodnout o správní žalobě směřující proti rozhodnutí soudu vydanému při výkonu soudnictví. Žalobu proto odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

[3] Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti uvádí, že ve své dosavadní rozhodovací činnosti opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 45/2012 – 11, ze dne 8. 3. 2012, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a znevažující formou a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). Z evidence zdejšího soudu je patrné, že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje rapidně. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je však sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.

[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti, protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel napadá u jednoho krajského soudu jiné jeho rozhodnutí vydané v rámci výkonu soudnictví, které ani žalobou napadeno být logicky nemůže, přičemž tyto své úkony obvykle dále řetězí. Kasační stížnost proti odmítavému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne 4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla stěžovateli doručena a jejichž obsah je mu proto znám).

[5] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup by se opakoval i v nynější věci. Jako v jiných obdobných věcech – srov. např. usnesení č. j. 6 As 262/2015 – 7, ze dne 30. 11. 2015 – proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud a limine odmítá pro vady podle § 46 odst. 1 písm. a) za použití § 120 s. ř. s., s odkazem na odůvodnění, jehož se stěžovateli již bezpočtukrát dostalo, např. právě v posledně citovaném usnesení č. j. 6 As 262/2015 - 7.

[6] Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. dubna 2021

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru