Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 As 49/2020 - 13Usnesení NSS ze dne 19.02.2020

Způsob rozhodnutíodmítnuto
Účastníci řízeníMěstský soud v Praze
VěcOstatní

přidejte vlastní popisek

2 As 49/2020 - 13

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, proti usnesení žalovaného ze dne 19. 9. 2019, č. j. 11 A 150/2019 - 69, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2019, č. j. 15 A 160/2019 - 11,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil u Městského soudu v Praze žalobou proti usnesení téhož soudu ze dne 19. 9. 2019, č. j. 11 A 150/2019 - 69. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 15 A 160/2019 - 11, tuto žalobu odmítl s odůvodněním, že žalobce napadá usnesení vydané v rámci soudního řízení správního, přičemž Městský soud v Praze při vydání tohoto usnesení nepůsobil jako správní orgán, nýbrž vykonával svou působnost v oblasti soudní moci. Nerozhodoval tedy v oblasti veřejné správy. Nebyla proto dána pravomoc správních soudů k přezkumu tohoto usnesení.

[2] Stěžovatel podal proti posledně uvedenému usnesení kasační stížnost.

[3] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 – 11). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a znevažující formou a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). Z evidence zdejšího soudu je patrné, že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu času rapidně zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede stovky sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nebo jiným podáním nemělo být vyhověno. Rozhodující je však sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.

[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti, protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel napadá u jednoho krajského soudu jiné jeho rozhodnutí, případně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu či jednoho z vrchních soudů, které ani žalobou napadeno být logicky nemůže, přičemž tyto své úkony dále řetězí – a kasační stížnost proti odmítavému usnesení Městského soudu v Praze je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne 4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40, a desítky dalších, která byla stěžovateli doručena a jejichž obsah je mu proto znám).

[5] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup by se opakoval i v nynější věci. Jako v jiných obdobných věcech (srov. např. usnesení ze dne 8. 11. 2018, č. j. 5 As 328/2018 - 7) proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud bez věcného projednání odmítá pro vady podle § 46 odst. 1 písm. a) za použití § 120 s. ř. s., s odkazem na odůvodnění, jehož se stěžovateli již dostalo, např. právě ve výše uvedeném usnesení č. j. 5 As 328/2018 - 7.

[6] Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2020

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru