Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

2 As 16/2004Rozsudek NSS ze dne 07.10.2004Řízení před soudem: kompetenční výluka

Způsob rozhodnutízamítnuto
Účastníci řízeníMagistrát města Ostravy
VěcSociální ochrana - Zdravotní pojištění
Publikováno812/2006 Sb. NSS
Prejudikatura

2 Afs 8/2004


přidejte vlastní popisek

2 As 16/2004 - 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Petra Příhody v právní věci žalobkyně E. T., zastoupené advokátem JUDr. Milanem Chrudinou, se sídlem Puchmajerova 3, Ostrava 1, proti žalovanému Magistrátu Města Ostravy, se sídlem Prokešovo nám. 8, Ostrava, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 22 Ca 412/2003,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým soud odmítl její návrh proti rozhodnutí Magistrátu Města Ostravy (dále též „žalovaný“) ze dne 2. 9. 2003, č. j. SVZ/1/10099, 1175, 11768/03/Vaš. Citovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí MUDr. E. Ř. ze dne 19. 5. 2003, č. U 7059807, o ukončení dočasné pracovní neschopnosti.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a namítá tak nesprávné posouzení právní otázky, konkrétně nesprávný výklad ustanovení § 70 písm. d) s. ř. s. Rozhodnutí lékařky o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle ustanovení

č. j. 2 As 16/2004 - 45

§ 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení totiž představuje rozhodnutí, které pro stěžovatelku znamená – ve spojitosti s dalšími rozhodnutími týkajícími se jejího zdravotního stavu – právní překážku výkonu povolání. V důsledku tohoto rozhodnutí totiž stěžovatelka měla nastoupit do svého zaměstnání jako kuchařka, nicméně tak učinit nemohla, jelikož rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 26. 2. 2002 byla uznána osobou se změněnou pracovní schopností, neschopnou tuto práci vykonávat. V souvislosti s ukončením pracovní neschopnosti byl zaměstnavatel povinen převést stěžovatelku dle ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákoníku práce na jinou práci, kterou však nebyl schopen zajistit, takže rozhodnutí lékařky bylo rozhodnutím představujícím právní překážku výkonu povolání.

Proto stěžovatelka navrhuje napadené usnesení krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti především namítá, že v daném případě se jedná o běžný pracovně právní vztah a že je nutno od sebe odlišit ukončení pracovní neschopnosti od zdravotní nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) zákoníku práce. Pokud tedy došlo k ukončení pracovní neschopnosti a následně byla dána výpověď z pracovního poměru (na základě lékařského posudku vystaveného jiným lékařem), jde o situaci, která nic nemění na správnosti rozhodnutí MUDr. Ř.. Neplatnost výpovědi z pracovního poměru stěžovatelka mohla napadnout v samostatném řízení. Žalovaný konečně zdůrazňuje, že pojem „dosavadní zaměstnání“ obsažený ve vyhlášce č. 31/1993 Sb., a termín „dosavadní práce“ podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, jsou odlišné, když pojem uvedený v pořadí jako druhý je výrazně užší než pojem první.

Proto žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou.

V projednávané věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního a soudního spisu především konstatuje, že stěžovatelka byla dlouhodobě ve stavu pracovní neschopnosti, v únoru 2003 byla hospitalizována v nemocnici. Dne 19. 5. 2003 byla vyšetřena MUDr. Ř. za přítomnosti lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava-město MUDr. Š. a k tomuto dni byla stěžovatelce ukončena dočasná pracovní neschopnost, neboť její zdravotní stav je dlouhodobě stabilizován a z medicínského hlediska je schopná práce s určitými omezeními.

Žalovaný shora citovaným rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelky proti zmíněnému rozhodnutí MUDr. Ř., když shledal, že bylo postupováno v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 31/1993 Sb. a vydané rozhodnutí bylo správné jak z hlediska medicínského, tak i právního.

Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením odmítl žalobu stěžovatelky brojící proti uvedenému rozhodnutí žalovaného, když konstatoval, že rozhodnutí ošetřujícího lékaře o ukončení dočasné pracovní neschopnosti se řídí ustanovením § 77 zákona č. 20/1966, o péči o zdraví lidu. Tato rozhodnutí sice nejsou ze soudního přezkumu vyloučena výslovně zvláštním zákonem, nicméně dopadá na ně obecné ustanovení § 70 písm. d) s. ř. s., neboť se jedná o rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob a zároveň sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské a jiné hospodářské činnosti.

č. j. 2 As 16/2004 - 46

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Předně je nutno uvést, že stěžovatelka uplatnila kasační důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. V souladu s citovaným ustanovením § 109 s. ř. s. se proto Nejvyšší správní soud v dalším omezil toliko na přezkum právního posouzení předmětných otázek v předchozím řízení, když neshledal existenci zmatečnosti soudního řízení ani vady, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, příp. nepřezkoumatelnost napadeného usnesení ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení.

Při právním posouzení projednávané věci Nejvyšší správní soud vycházel zejména z ustanovení § 70 písm. d) s. ř. s., které bylo v daném případě krajským soudem aplikováno. Podle tohoto ustanovení, označeného marginální rubrikou „Kompetenční výluky“, jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, „jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.“

Jak vyplývá ze shora provedené rekapitulace, v projednávané věci bylo rozhodnuto o ukončení dočasné pracovní neschopnosti stěžovatelky, a to na základě posouzení jejího zdravotního stavu. Protože již z povahy věci je zjevné, že se při předmětném rozhodování jednalo o odborné medicínské hodnocení, byla tak naplněna část dikce citovaného zákonného ustanovení (vydání rozhodnutí záviselo výlučně na posouzení zdravotního stavu). S ohledem na znění tohoto ustanovení je proto nutno ještě zodpovědět otázku, zda toto rozhodnutí samo o sobě představovalo právní překážku výkonu povolání stěžovatelky, jak tvrdí v kasační stížnosti, byť sama přiznává, že citované rozhodnutí představuje překážku výkonu povolání „v souvislosti s dalšími rozhodnutími týkajícími se jejího zdravotního stavu“.

Nejvyšší správní soud akceptuje skutečnost, že v sociální realitě představují jednotlivé správní úkony a rozhodnutí toliko dílčí komponenty, utvářející celkovou situaci fyzických a právnických osob, ve které se aktuálně nacházejí. Není proto sporu o tom, že i rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, nazíráno v tomto kontextu, se v situaci stěžovatelky z hlediska jejího postavení na trhu práce projevilo. Nicméně, z hlediska normativního, by takovéto rozhodnutí bylo právně významné jen tehdy, pokud by i v izolované podobě představovalo právní překážku výkonu povolání stěžovatelky. Tak tomu však zjevně není a v konečném důsledku to netvrdí ani samotná stěžovatelka. Ratio rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti totiž míří přesně opačným směrem, než se domnívá stěžovatelka: nemá představovat právní překážku výkonu povolání, nýbrž (poněkud zjednodušeně) se svojí podstatou jedná o deklaratorní konstatování skutečnosti, že předmětné povolání je možno ze zdravotních důvodů opětovně vykonávat. Již z tohoto důvodu proto kasační stížnost není důvodná, neboť krajský soud interpretoval a aplikoval kompetenční výluku obsaženou v ustanovení § 70 písm. d) s. ř. s. správně.

Jestliže stěžovatelka namítá, že následně vydaným rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení byla uznána za osobu se změněnou pracovní schopností a že s ní byl rozvázán pracovní poměr výpovědí z důvodu dlouhotrvajícího nepříznivého zdravotního stavu (což také řádně dokládá), je nutno uvést, že napadené usnesení krajského soudu stěžovatelku

č. j. 2 As 16/2004 - 47

nikterak neomezuje v možnostech domáhat se svých práv, vyplývajících z pracovněprávních (příp. důchodových) předpisů, soudní cestou v samostatných řízeních.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.), a protože se v daném případě jednalo o věc nemocenského pojištění, nemá právo na náhradu nákladů řízení ani žalovaný Magistrát Města Ostravy (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. 10. 2004

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru