Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

10 Azs 334/2020 - 30Usnesení NSS ze dne 16.02.2021

Způsob rozhodnutíodmítnuto
Účastníci řízeníMinisterstvo vnitra
VěcAzyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku
Prejudikatura

5 Azs 4/2004


přidejte vlastní popisek

10 Azs 334/2020 - 30

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. M., zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2020, čj. OAM-322/ZA-ZA11-ZA05-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2020, čj. 16 Az 37/2020-22,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 7. 2020 zamítl žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce uváděl jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu obavu z opětovného výkonu vojenské služby. Žalobce pochází z Ukrajiny, Čerkaské oblasti. Na Ukrajině má manželku a dva syny. Na Ukrajině nebyl politicky aktivní. Dříve pracoval jako profesionální voják. V ČR si chtěl přivydělat peníze a přestěhovat sem svou rodinu. Neměl problémy s vycestováním ze země původu. Žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce lze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu.

[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce k městskému soudu žalobu, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Podle stěžovatele byly v jeho případě splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 – 14b zákona o azylu. Namítl, že se městský soud dostatečně nevypořádal se všemi jeho námitkami. Stěžovatel namítl, že se obává návratu na Ukrajinu z důvodu vnitřního ozbrojeného konfliktu. Situaci na západě Ukrajiny podle jeho názoru není možné zlehčovat. Stěžovatel nechce nastoupit do armády, neboť je to v rozporu s jeho vyznáním a bojí se o svůj život. To nevzal městský soud v úvahu. Pokud by tak učinil, musel by dospět k závěru, že u stěžovatele jsou přinejmenším splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný uvedl, že stěžovatel v průběhu řízení o své žádosti neprokázal, že v jeho případě nelze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi. Tvrzený telefonát od vojenské správy na Ukrajině, kterým byl údajně stěžovatel vyzván k opětovnému nástupu smluvní vojenské služby, nelze podle žalovaného považovat za azylově relevantní důvod. Stěžovatel také nepochází z oblastí Ukrajiny, které jsou z bezpečných částí Ukrajiny vyňaty. Pokud stěžovatel nechce nadále působit jako profesionální voják, je jen na něm, aby si ukončení vztahu s ukrajinskou armádou vyřídil. Pro žalovaného představuje kasační stížnost pouze nepodložený nesouhlas se závěry městského soudu. Podle žalovaného napadený rozsudek netrpí žádnými vadami. Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl, případně zamítl.

[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).

[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[7] K námitce nepřezkoumatelnosti NSS uvádí, že tato námitka byla formulována pouze obecně, a proto se s ní vypořádá také pouze v obecné rovině. Městský soud se vypořádal se všemi námitkami, vzal v úvahu všechny podstatné skutečnosti, napadený rozsudek odpovídá požadavkům na přezkoumatelné rozhodnutí (k otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74; a ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS).

[8] Stěžovatelova žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neboť Ukrajinu lze v případě stěžovatele považovat za bezpečnou zemi původu. K námitce týkající se bezpečnostní situace na Ukrajině NSS konstatuje, že ve správním spise jsou založeny zprávy o zemi původu, městský soud na ně odkazuje např. v bodě 19 a žalovaný na str. 2 a 3 svého rozhodnutí. Z těchto zpráv vyplývá, že stěžovateli z bezpečnostního hlediska na Ukrajině nehrozí žádné nebezpečí. Stěžovatel měl možnost se k těmto zprávám vyjádřit, to neučinil. Je nutné rovněž podotknout, že stěžovatel v žalobě ani v kasační stížnosti nijak nedoložil svá tvrzení, jimiž zpochybňoval bezpečnostní situaci na Ukrajině. Za takové situace není důvod pochybovat o závěru žalovaného, že v případě stěžovatele lze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi původu. K vojenské službě NSS doplňuje, že služba v armádě, ač nedobrovolná, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu či doplňkové ochrany (viz např. rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004-49, či ze dne 17. 12. 2015, čj. 5 Azs 158/2015-24), a to ani v případě, pokud by výkon vojenské služby byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu (viz např. rozsudek NSS ze dne 7. 8. 2012, čj. 2 Azs 17/2012-44, bod 16). Nadto NSS podotýká ve shodě se žalovaným a městským soudem, že stěžovatel má případně možnost ukončit svůj vztah k ukrajinské armádě, jestliže je pravda, že na Ukrajině byl profesionálním vojákem, tj. sloužil na základě smluvního vztahu (kontraktu). Stěžovatel netvrdil, že by tento postup nebyl možný, anebo byl spojen s nepřiměřenými překážkami.

[9] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.

[10] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s.

[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. února 2021

Ondřej Mrákota

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru