Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tz 33/2013Usnesení NS ze dne 21.08.2013

HeslaHodnocení důkazů
Obnova řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:8.TZ.33.2013.1
Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.

§ 278 odst. 1 tr. ř.

§ 283 písm. d) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tz 33/2013-26

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. srpna 2013 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 5 To 58/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 7/96, takto:

Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 28 T 7/96, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, 3 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění zákona č. 290/1993 Sb., účinném od 1. 1. 1994 (dále jen „tr. zák.“) a podle § 148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti na dobu pěti let, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, a dále mu byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného J. B.

Tento rozsudek napadli obvinění Z. V. i J. B. odvoláními. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 5 To 27/2002, jejich odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný Z. V. uvedeného trestného činu dopustil tím, že jako jednatel a společník společnosti Profex, s. r. o., P., po předchozí vzájemné domluvě se spoluobviněným J. B. sjednal odběr tuzemského rumu od firmy Dasco, s. r. o., Z., pod záminkou exportu tohoto rumu do I. a B. za cenu bez daně z obratu ve smyslu § 3 odst. 4 zákona o dani z obratu č. 73/1952 Sb., ve znění zákona č. 107/90 Sb., dále uzavřel příslušné smlouvy a zajistil odběr tohoto rumu od této firmy v celkovém množství 60.000 litrů, přičemž jednotlivé odběry rumu byly fakturovány fakturami firmy Dasco, s. r. o., Z., s daty vystavení totožnými s daty jednotlivých odběrů, a pokaždé se jednalo o odběry po 20.000 ks 0,5 litrových lahví tuzemského rumu určeného na export za částky po 320.000,- Kč placených v hotovosti; takto odebraný rum obviněný Z. V. pouze fakturačně převedl společně s obviněným J. B. jako společníkem společnosti Profex, s. r. o., P., který měl na starost účetnictví této firmy, na neexistující firmu N., obchodní firma ČSFR, V. N., B., přičemž účetně bylo uváděno, že toto zboží bylo určeno na export, ale ve skutečnosti tento tuzemský rum společně rozprodali na území republiky, k čemuž především obviněný J. B. vystavoval příslušné účetní doklady, aniž by z těchto obchodních případů odvedli daň z obratu, a tímto jednáním způsobili bývalému československému státu škodu ve výši nejméně 5.200.000,- Kč.

Oba obvinění podali proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 5 To 27/2002, dovolání, a to shodně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 5 Tdo 928/2003, byla obě dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako celek odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Pro úplnost není od věci doplnit, že proti výše označenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal ve prospěch obviněného Z. V., a to výlučně proti výroku o trestu, ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona. Ta však byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 4 Tz 93/2006, podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Ústavní stížnost obviněného proti tomuto usnesení Nejvyššího soudu byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. III. ÚS 39/07, odmítnuta zčásti jako návrh nepřípustný (v části směřující proti průtahům v řízení před obecnými soudy) a zčásti jako návrh neopodstatněný.

Obviněný Z. V. podal dne 29. 12. 2008 ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci návrh na povolení obnovy řízení. Zásadním důkazem, o který se jeho návrh opíral, měla být výpověď svědka M. G. Dále navrhoval vyslechnout svědky Ing. F. P. a L. R. a rovněž navrhoval použít jako listinný důkaz vyšetřovací spis bývalého Okresního úřadu vyšetřování v P. ČVS: OVV 328/99.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 28 Nt 55/2008, byl podle § 283 písm. d) tr. ř. návrh obviněného na povolení obnovy řízení ve věci Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci sp. zn. 28 T 7/96 zamítnut, neboť nebyly shledány důvody obnovy řízení dle § 278 odst. 1 tr. ř. Soud vyslechl pouze svědka M.G., jehož výpověď měla být zásadním novým důkazem, z něhož by vyplývaly skutečnosti soudu dříve neznámé. Soud však konstatoval, že jeho výpověď v řízení o povolení obnovy je shodná s jeho výpovědí v předchozím trestním řízení, v návaznosti na toto hodnocení neshledal důvody k provedení výslechu svědka L. R. a Ing. F. P., jehož výpověď by i podle sdělení obhajoby nebyla novou skutečností, a návrhy na doplnění dokazování, včetně vypracování nového znaleckého posudku z oboru písmoznalectví pro nadbytečnost zamítl.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 5 To 58/2009, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 5 To 58/2009, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného Z. V. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím též v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 283 písm. d) tr. ř.

Ministr spravedlnosti po zevrubné rekapitulaci výsledků dosavadního řízení uzavřel, že nebyli-li vyslechnuti další navržení svědkové, a to především L. R., který s odstupem doby a bez obav z vlastního trestního stíhání mohl změnit svoji výpověď a ztotožnit V. N. a pokud ne, mohlo být dáno najisto, že nedošlo k záměně osob a že obviněný se trestné činnosti skutečně dopustil, došlo v řízení o návrhu na povolení obnovy k porušení zákona v neprospěch obviněného. Podle mínění ministra spravedlnosti je rozhodnutí krajského soudu předčasné, neboť soud rozhodl na základě neúplného dokazování. V důsledku neprovedení dalších navrhovaných důkazů soud nemohl náležitě vyhodnotit, zda jsou ve věci dány nové důkazy a skutečnosti, které by mohly samy o sobě či ve spojení s důkazy již známými vést k jinému rozhodnutí o vině a tím k rozhodnutí o povolení obnovy řízení. Pochybení prvostupňového soudu nenapravil ani soud stížnostní.

Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 5 To 58/2009, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 28 Nt 55/2008, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného Z. V. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil v celém rozsahu a rovněž aby zrušil i jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, jakož i případná další rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, podle něhož však k porušení zákona v ustanoveních trestního řádu ve stížnosti pro porušení zákona uváděných nedošlo. Připomněl, že smyslem řízení o návrhu na povolení obnovy není přezkoumávání, resp. ověřování skutkových a právních závěrů učiněných v původním řízení, a současně zdůraznil ustanovení § 278 odst. 1 tr. ř. obsahující formální podmínky pro povolení obnovy řízení. Tyto předpoklady v daném případě splněny nebyly, neboť existence žádných nových skutečností nebo důkazů, které by mohly zpochybnit závěr o vině učiněný v původním řízení, v průběhu řízení o povolení obnovy zjištěna nebyla.

Státní zástupce zdůraznil, že v průběhu řízení o povolení obnovy vyslechnutý svědek M. G. vypovídal v podstatě shodně jako v původním řízení, přičemž závěry soudů týkající se obsahu výpovědi tohoto svědka stížnost pro porušení zákona nijak nezpochybňuje. Z jeho výpovědi nevyplynuly žádné skutečnosti, které by činily pravděpodobným předpoklad, že svoji výpověď z původního řízení změní svědek L.R. Pouhá teoretická možnost, že svědek L. R. by mohl změnit výpověď vzhledem k zániku jeho vlastní trestní odpovědnosti v důsledku promlčení, nemůže v žádném případě odůvodnit povolení obnovy řízení. Státní zástupce považoval za poněkud nejasnou argumentaci stížnosti pro porušení zákona, pokud zmiňuje další navrhované svědky, a to proto, že dalším svědkem uváděným v návrhu na obnovu řízení byl toliko Ing. F. P., přičemž však obviněný nikdy nespecifikoval, v jakých zásadních směrech by měl tento svědek svoji výpověď z původního řízení změnit (dokonce i obhájce obviněného u veřejného zasedání dne 9. 6. 2009 ponechal provedení výslechu svědka Ing. F. P. na zvážení soudu s tím, že podle jeho názoru by svědek nic nového neuvedl).

V důsledku absence základní formální podmínky pro povolení obnovy řízení spočívající v okolnosti, že vyjdou najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, se státní zástupce nezabýval otázkou, zda ve stížnosti pro porušení zákona uváděná hypotetická změna výpovědi svědka L. R., jenž by měl vypovídat k událostem, které se seběhly před více než dvaceti lety, by s ohledem na komplex dalších důkazů v původním řízení provedených mohla odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, protože není důvodná.

Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona není důvodná.

Úvodem je nutno osvětlit institut obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku. Obnova řízení sestává ze dvou samostatných řízení, jednak z řízení o návrhu na povolení obnovy (tzv. řízení obnovovací, iudicium rescindens) a z řízení po povolení obnovy (tzv. řízení obnovené, iudicium rescissorium). Jak již správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, smyslem řízení o návrhu na povolení obnovy není přezkoumávání či ověřování skutkových a právních závěrů učiněných v původním řízení, nýbrž primárním účelem řízení o návrhu na povolení obnovy je zjištění, zda jsou splněny zákonné podmínky pro to, aby věc mohla být znovu (v celém rozsahu či jen zčásti) meritorně řešena.

Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se podle § 278 odst. 1, věty první, tr. ř. povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Je třeba zdůraznit, že skutečnostmi soudu dříve neznámými mohou být jak zcela nové skutečnosti, které vůbec nebyly dokazovány, tak i změněné skutečnosti, které sice byly v původním řízení dokazovány, ale se zcela jiným výsledkem. Důkazem dříve neznámým je pak důkaz, který nebyl v původním řízení obsažen ve spise, uplatněn některou procesní stranou nebo proveden (např. výpověď dosud nevyslechnutého svědka), přičemž za dříve neznámý důkaz, tedy nový důkaz, je třeba považovat též důkaz již provedený, jehož obsah je však jiný než v původním řízení - např. podstatně změněná výpověď důležitého svědka (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3382-3383). Zde však musí být hodnoceny i okolnosti nebo důvody, které vedly k obsahové změně důkazu.

Výše popsané nové skutečnosti či důkazy (tzv. novoty) musí být způsobilé odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. Soud rozhodující o návrhu na povolení obnovu řízení musí při hodnocení těchto novot získat určitý důvodný předpoklad pro to, že rozhodnutí by mohlo být v řízení po povolení obnovy změněno, a zároveň nesmí bez dalšího nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Nutno podotknout, že ne všechny nové skutečnosti či důkazy mohou automaticky vyvolat výše naznačené účinky (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. III. ÚS 62/04).

Jak již bylo připomenuto, obviněný Z. V. podal návrh na povolení obnovy řízení, přičemž stěžejním důkazem, o který se jeho návrh opíral, měla být výpověď svědka M. G. Ten měl při náhodném setkání obviněnému sdělit, že věci se odehrály ve skutečnosti tak, jak je Ing. F. P. popsal ve výpovědi proti obviněným pracovníkům společnosti G. P. B., s. r. o. S odkazem na vědomí promlčení trestní odpovědnosti jeho i L. R., alias V. N., byl ochoten podle vyjádření obviněného v obnoveném řízení podat pravdivou výpověď. Dále obviněný navrhoval vyslechnout svědky Ing. F. P. a L. R. a rovněž navrhoval použít jako listinný důkaz již označený vyšetřovací spis bývalého Okresního úřadu vyšetřování v P.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve veřejném zasedání dne 9. 6. 2009 vyslechl obviněného, který v rámci své výpovědi mimo jiné navrhl, aby byl v případě obnovení procesu vypracován znovu grafologický posudek na podpis B., jelikož byl přesvědčen, že „si to Kriminalistický ústav vymyslel a dotvořil to“. Zevrubně byl vyslechnut svědek M. G. a další důkazy prováděny nebyly, ač obhájce obviněného trval na výslechu svědka L. R. Výslech svědka Ing. F. P. ponechal na zvážení soudu, sám ale uvedl, že „jeho výpověď koresponduje s výpovědí obviněného a myslí, že by nic nového neuvedl“, a upozornil, že bude navrhovat i provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, poněvadž závěry dříve vypracovaných posudků jsou podle něj diskutabilní (č. l. 34).

Úkolem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, který rozhodoval o návrhu na povolení obnovy řízení ve věci obviněného Z. V., tedy bylo posoudit, zda navrhované důkazy již v původním řízení provedené, nyní však podle obviněného se změněným obsahem, by byly způsobilé vést k odlišným skutkovým zjištěním, resp. zda by na základě nich mohlo dojít k jinému rozhodnutí ve věci. Nelze nepoznamenat, že již v původním řízení se obvinění hájili tím, že byli v podstatě sami podvedeni osobou vystupující jako N. a zastupující firmu N., když o fiktivnosti této firmy se dozvěděli až po finanční kontrole. Po provedení obsáhlého dokazování tuto obhajobu soudy neakceptovaly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí nalézacího, jakož i odvolacího soudu jasně vyplývá, jakými úvahami byly přitom vedeny (viz strany 21, 22, 44 až 47 rozsudku soudu prvního stupně, strany 11, 12 usnesení odvolacího soudu). Pro úplnost je také třeba uvést, že již v původním řízení byli vedle řady dalších svědků vyslechnuti též svědci M. G., Ing. F. P. i L. R.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 28 Nt 55/2008, podle § 283 písm. d) tr. ř. návrh obviněného na povolení obnovy řízení zamítl, neboť neshledal důvody obnovy řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř.

V odůvodnění tohoto usnesení po podrobné rekapitulaci výpovědi svědka M. G. konstatoval, že tento svědek ve veřejném zasedání vypovídal shodně jak v řízení o povolení obnovy, tak i v předcházejícím trestním řízení v této věci, a poznamenal, že také uspokojivě vysvětlil tvrzení obviněného stran totožnosti osoby N. uváděná v návrhu na povolení obnovy řízení. V této souvislosti je k zaznamenání, že svědek vypověděl, že z jeho rozhovoru s obviněným nevyplynul závěr, že by N. mohl být R. nebo R. mohl být N. R. vypadá jinak a svědkovi přivedl osobu, kterou mu představil jako N. Nestalo se, že by R. někdy řekl, že je V. N. (č. l. 34). Nalézací soud uzavřel, že pozbývá smysl k věci znovu vyslýchat jako svědka L. R., jelikož zde nejsou žádná nová tvrzení svědka M. G., a totéž platí i o svědku Ing. F. P. V dalším pak odkázal na odůvodnění odsuzujícího rozsudku ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 28 T 7/96, ve spojení s odpovídajícími pasážemi odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 5 To 27/2002 a usnesení dovolacího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 5 Tdo 928/2003, a vyložil, proč shledal nerelevantním také návrh na zpracování nového znaleckého posudku z oboru písmoznalectví.

Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění svého usnesení ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 5 To 58/2009, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného proti výše označenému usnesení soudu prvního stupně, se zcela ztotožnil se způsobem hodnocení výpovědí svědka M. G. soudem prvního stupně a i on uzavřel, že podstata výpovědí tohoto svědka v obou zmiňovaných fázích řízení je v podstatě shodná a že obsah jeho výpovědi není tou novou skutečností, kterou trestní řád v souvislosti s podmínkami pro povolení obnovy řízení vyžaduje. Velmi podrobně se věnoval i potřebě nového výslechu svědka L. R. a ve shodě se soudem prvního stupně pokládal provedení tohoto důkazu za nadbytečné nejen s ohledem na výpověď svědka M. G., kterou učinil v řízení o povolení obnovy řízení, ale zejména také s ohledem na komplex celé řady důkazů, které byly již v původním řízení provedeny a jimiž byl závěr o vině obviněného jednoznačně odůvodněn, přičemž odkázal na ty konkrétní skutečnosti, které byly v těchto souvislostech brány v potaz (rozpory v obhajobě spoluobviněných týkající se okolností obchodu s odebraným rumem s italskou firmou TORO 87, podle výsledků dokazování ve velkoskladu obuvi v P. nebyl pro firmu obviněných Z. V. a J. B. rum nikdy složen; výsledky dokazování jednoznačně dokládají, že obhajoba obviněného Z. V., že zboží bylo prodáno firmě N. a touto následně realizováno bez jakéhokoliv podílu obviněného, byla vyvrácena už v původním řízení a propojení obou jmenovaných obviněných na další osoby tvořící články řetězu, které se do distribuce rumu zapojily, bylo objektivně prokázáno). Výpověď svědka L. R. by tak podle vrchního soudu nemohla nic změnit na závěru o vině obviněných.

Ministr spravedlnosti založil důvody mimořádného opravného prostředku na úsudku, že měli být vyslechnuti další navržení svědci, a to především L. R., který s odstupem doby a bez obav z vlastního trestního stíhání mohl změnit svoji výpověď a ztotožnit V. N., a pokud ne, mohlo být dáno na jisto, že nedošlo k záměně osob a že se obviněný trestné činnosti skutečně dopustil. Rozhodnutí soud proto považoval za předčasné, učiněné na základě neúplného dokazování. Jeho argumenty ale nelze přijmout.

Soud rozhodující o návrhu na povolení obnovy řízení s ohledem na svou již v tomto rozhodnutí několikrát zmíněnou roli nezjišťuje skutkový stav věci, respektive nepřezkoumává dříve zjištěný skutkový stav věci, ale pro potřeby rozhodnutí otázky, zda navrhované důkazy by byly způsobilé vést v řízení obnoveném k odlišným skutkovým zjištěním, hodnotí tyto navrhované důkazy ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Třebaže lze v obecné rovině připustit, že novým důkazem může být i výpověď svědka v původním řízení již vyslechnutého, který v řízení o obnově v podstatných bodech změní svoji výpověď, v předmětné věci takováto okolnost vůbec nenastala. Jak přiléhavě shrnul státní zástupce ve svém vyjádření, v průběhu řízení o povolení obnovy vyslechnutý svědek M. G. vypovídal v podstatě shodně jako v původním řízení, přičemž závěry soudů týkající se hodnocení výpovědi tohoto svědka stížnost pro porušení zákona nijak nezpochybňuje. Z výpovědi jmenovaného svědka nevyplynuly žádné skutečnosti, které by činily pravděpodobným předpoklad, že svoji výpověď z původního řízení změní svědek L.R. Pouhá teoretická (a zde ničím nepodložená) možnost, že svědek L. R. by mohl změnit výpověď vzhledem k zániku jeho vlastní trestní odpovědnosti v důsledku promlčení, nemůže v žádném případě odůvodnit povolení obnovy řízení. Odůvodnit povolení obnovy řízení by evidentně nemohla ani výpověď svědka Ing. F. P. (který by s ohledem na návrh obviněného jako jediný přicházel v úvahu), neboť nejenže provedení takového důkazu nechal obhájce obviněného na rozhodnutí soudu, ale rovněž konstatoval, že tento svědek by zřejmě nic nového neuvedl. Ostatně ani stížnost pro porušení zákona nekonkretizuje význam výpovědi tohoto svědka pro další průběh řízení, ba dokonce jej ani výslovně nezmiňuje.

Nelze než souhlasit se státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství, že zde nebyla splněna základní formální podmínka pro povolení obnovy řízení spočívající ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř. v okolnosti, že vyjdou najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by byly způsobilé zpochybnit správnost původního meritorního odsuzujícího rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 28 Nt 55/2008, návrh obviněného podle § 283 písm. d) tr. ř. tudíž zamítl opodstatněně a opodstatněně též Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 5 To 58/2009, stížnost obviněného proti označenému usnesení soudu prvního stupně jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Nejvyšší soud proto stížnost pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou, a to v neveřejném zasedání (§ 274 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. srpna 2013

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Kůrková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru