Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 872/2007Usnesení NS ze dne 14.11.2007

HeslaFikce neodsouzení
Krádež
Obecně prospěšné práce
Předběžná otázka
Vykonávací řízení
Upuštění od výkonu trestu
KategorieA
Publikováno42/2008 Sb. rozh. tr.
EcliECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.872.2007.1
Dotčené předpisy

§ 45a odst. 5 tr. zák.

§ 247 odst. 1 písm. e) tr. zák.

§ 9 odst. 1 tr. ř.

§ 45a odst. 4 tr. zák.

§ 340a odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 872/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2007 dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2007, sp. zn. 3 To 4/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 66/2006 a rozhodl takto:

Podle § 265j tr. ř. se dovolání obviněného M. H. zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2006, sp. zn. 6 T 66/2006, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 72 T 106/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 3 To 754/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. dopustil tím, že dne 21. 1. 2006 kolem 19.15 hodin v M. O. v OD K. odcizil 1 ks parfému STR8 v hodnotě 179,- Kč tak, že jej uschoval pod oděv a bez zaplacení prošel pokladnou, kde byl zadržen pracovníkem ostrahy, čímž způsobil K. ČR, v. o. s., P. škodu v uvedené výši, přičemž byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 14 Tm 25/2004, odsouzen pro provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, které dosud nevykonal.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, jež směřovalo proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2007, sp. zn. 3 To 4/2007, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily jako předběžnou otázku ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. výsledek řízení o jeho žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací, a následně došlo k chybnému posouzení jeho skutku jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., ač tento znaky trestného činu nevykazuje a mohl by být po postoupení věci příslušnému orgánu posouzen jako přestupek. Obviněný znovu rekapituloval, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 14 Tm 25/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 4 Tmo 215/2004, mu bylo uloženo trestní opatření obecně prospěšných prací. Výkon trestního opatření zahájil dne 9. 5. 2005 a do 30. 5. 2005 odpracoval 32 hodin. Poté 13. 7. 2005 při nehodě utrpěl vážné zranění, v důsledku čehož nemohl trestní opatření vykonávat, a proto bylo k jeho žádosti Okresním soudem v Ostravě rozhodnuto o přerušení výkonu trestního opatření. Dne 31. 10. 2006, tj. před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně v nyní posuzované věci, podal žádost o upuštění od výkonu zbytku trestního opatření, přičemž o upuštění od zbytku trestního opatření bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2007, sp. zn. 14 Tm 25/2004. Obviněný nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, vyjádřeným v napadeném usnesení, jímž odmítl jeho žádost, aby vyčkal rozhodnutí o jeho žádosti o upuštění od výkonu trestního opatření obecně prospěšných prací, s argumentem, že by mělo být rozhodnuto o přeměně trestního opatření na trest odnětí svobody, nikoliv rozhodovat o upuštění od výkonu tohoto trestního opatření, poněvadž nevedl řádný život.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a aby sám ve věci rozhodl tak, že podle § 222 odst. 1 tr. ř. věc postoupí S. m. O., Ú. m. o. M. O. a P. k projednání, neboť nejde o trestný čin, ale skutek by mohl být posouzen jako přestupek, event. aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného mimo jiné uvedl, že oba soudy měly k dispozici žádost obviněného o upuštění od výkonu zbytku trestního opatření ze dne 31. 10. 2006, jak ji uplatnil ve věci Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Tm 25/2004, přičemž právní kvalifikace jeho jednání podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. zakládá právě odsouzení ve věci Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Tm 25/2004. Soudy obou stupňů měly podle něj splněny formální podmínky pro to, aby obviněného uznaly vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jelikož se nyní posuzované trestné činnosti, jíž způsobil škodu ve výši 179,- Kč, dopustil, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, když fikce neodsouzení začala platit až dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo k žádosti obviněného upuštěno od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací, tj. dnem 6. 4. 2007. Připomněl, že jestliže jde o otázku viny, musí orgán činný v trestním řízení předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. posoudit samostatně i v případě, že tu je již pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu o takové předběžné otázce. To ale neznamená, že by se rozhodnutím příslušného orgánu vůbec nezabývaly a nebraly ho v úvahu. Takové rozhodnutí i spisy týkající se této věci jsou důkazním materiálem, se kterým se musí vypořádat, a případné odchylné rozhodnutí o řešené otázce náležitě odůvodnit. Poznamenal, že v posuzované věci se soud prvního stupně s námitkou obviněného fakticky nezabýval a odvolací soud rozvedl úvahy, které obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Tm 25/2004 odporují. Shrnul, že právní závěr soudů obou stupňů o tom, že skutek vykazuje zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., byl předčasný a soudy měly vyčkat vydání rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě o žádosti obviněného o upuštění od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací ve věci vedené pod sp. zn. 14 Tm 25/2004. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Okresnímu soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání není důvodné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání je významná otázka, zda soudy správně posoudily jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř., jsou-li splněny podmínky upuštění od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Tm 25/2004 (v důsledku čehož by se na obviněného hledělo, jako by odsouzen nebyl), event. zda měly vyčkat rozhodnutí o žádosti obviněného o upuštění od výkonu zbytku tohoto trestního opatření.

Dovolací soud z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 Tm 25/2004, který si vyžádal, zjistil, že rozsudkem ze dne 2. 6. 2004 byl obviněný jako mladistvý uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin; součástí rozsudku byl i výrok o náhradě škody. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 22. 7. 2004 byla odvolání mladistvého, jeho obhájce a zákonné zástupkyně – matky J. H. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 14 Tm 25/2004, byl nařízen výkon trestního opatření obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který mu byl uložen citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež. Obviněný nastoupil výkon uloženého trestního opatření a v jeho průběhu opakovaně žádal o přerušení výkonu trestního opatření s odkazem na nepříznivý zdravotní stav jakožto důsledek úrazu levé dolní končetiny. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2006 byl výkon trestního opatření obecně prospěšných prací přerušen na dobu od 13. 7. 2005 do 16. 3. 2006 (č. l. 240), usnesením ze dne 16. 10. 2006 na dobu od 18. 7. 2006 do 16. 8. 2006 (č. l. 249). Dne 31. 10. 2006 obviněný podal žádost o upuštění od výkonu trestního opatření s odůvodněním, že v důsledku změny zdravotního stavu není schopen dlouhodobě trestní opatření obecně prospěšných prací vykonávat (č. l. 253). O jeho žádosti rozhodl Okresní soud v Ostravě ve veřejném zasedání dne 6. 4. 2007 usnesením tak, že upouští od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací ve výměře 168 hodin; usnesení nabylo právní moci téhož dne, tj. 6. 4. 2007.

Jak soud prvního stupně, tak odvolací soud měly spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 Tm 25/2004 k dispozici; součástí tohoto spisu byla i žádost obviněného o upuštění od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací ze dne 31. 10. 2006.

Soud prvního stupně se v posuzované věci otázkou významu a vlivu rozhodnutí o žádosti obviněného o upuštění od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací na právní posouzení jeho skutku výslovně nezabýval. Z odůvodnění jeho rozsudku se však podává, že odsouzení k trestu (správně trestnímu opatření) obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. pokládal za rozhodující z hlediska aplikace zákonného znaku „byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen“, obsaženého pod písm. e) § 247 odst. 1 tr. zák., poněvadž trest obecně prospěšných prací nebyl k okamžiku vyhlášení jeho rozsudku vykonán (strana 3 rozsudku).

Odvolací soud již konkrétně reagoval na odvolací námitku obviněného, že právní posouzení skutku je odvislé od výsledku rozhodnutí o jeho žádosti o upuštění od výkonu trestního opatření odnětí svobody a protože o ní nebylo dosud rozhodnuto, měl soud rozhodnutí o jeho žádosti vyčkat. Z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, že podle jeho názoru byla z pohledu právního posouzení skutku obviněného rozhodující situace v době spáchání činu, tj. 21. 1. 2006. K tomu dni a ani ke dni rozhodování soudu prvního stupně obviněný trestní opatření obecně prospěšných prací, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 14 Tm 25/2004, a jeho výkon nařízen usnesením téhož soudu ze dne 7. 4. 2005, nevykonal. Nevykonal je dokonce ani ke dni konání veřejného zasedání odvolacího soudu a do této doby rovněž nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o upuštění od jeho výkonu. Odvolací soud upozornil na další odsouzení obviněného Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 72 T 106/2005, k němuž došlo v době, kdy vykonával zmiňované trestní opatření obecně prospěšných prací, a proto měl za to, že by bylo na místě trestní opatření obecně prospěšných prací přeměnit na trestní opatření odnětí svobody, a nikoliv rozhodovat o upuštění od výkonu trestního opatření přihlížeje ke zdravotnímu stavu obviněného. Odvolací soud proto uzavřel, že není na místě vyčkávat rozhodnutí o žádosti obviněného o upuštění od výkonu trestního opatření obecně prospěšných prací (strana 3 usnesení).

Dovolací soud s právním závěrem odvolacího soudu v podstatě souhlasí. Souhlasit nebylo možné toliko s tvrzením, že z pohledu právní kvalifikace skutku je rozhodující situace v době jeho spáchání; zde naopak podle respektované praxe soudů platí, že směrodatnou je situace v době rozhodování soudů (k tomu č. 25/1999 Sb. rozh. tr.).

Není pochyb o tom, že v době rozhodování soudů obou stupňů byly formální předpoklady pro posouzení skutku obviněného jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. splněny. Skutku, který spočíval v odcizení parfému v hodnotě 179,- Kč tím způsobem, že jej uschoval pod bundou a bez zaplacení prošel pokladnou obchodního domu (tj. přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil), se dopustil, ač byl opakovaně citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Tm 25/2004, který nabyl právní moci dne 22. 7. 2004, odsouzen pro provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a toto trestní opatření nevykonal (tj. byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen).

Obviněný trestní opatření obecně prospěšných prací uložené v trestní věci Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Tm 25/2004 nevykonal a nevykonával s odůvodněním, že mu v jeho výkonu brání zdravotní překážky. Proto podal žádost o upuštění od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací, o níž nebylo k datu rozhodování soudů obou stupňů rozhodnuto. Příslušný soud o ní rozhodl usnesením ze dne 6. 4. 2007 tak, že od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací upustil, přičemž usnesení nabylo právní moci téhož dne.

Podle § 45a odst. 5 tr. zák. se na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno. Protože zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, nemá v tomto směru speciální ustanovení, je třeba je aplikovat i na trestní opatření obecně prospěšných prací (§ 1 odst. 3 zákona soudnictví ve věcech mládeže). To ve svých důsledcích znamená, že teprve ode dne 6. 4. 2007, tj. od právní moci usnesení o upuštění od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací, se na obviněného hledí, jako by nebyl odsouzen.

Odvolací soud jakož i soud prvního stupně (byť tento pouze nepřímo) si jako otázku předběžnou ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. posoudily otázku, zda je s odsouzením obviněného Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 14 Tm 25/2004 spojena fikce, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen, což by bránilo učinit závěr, že již „byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen“. Jestliže dospěly k závěru, že uložené trestní opatření obecně prospěšných prací nebylo vykonáno a na obviněného se ani z jiných důvodů nehledí, jako by nebyl odsouzen, nelze jim ničeho vytknout. Tato konkrétní situace se liší od situace řešené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. 3 Tz 76/98, publikovaného pod č. 25/1999 Sb. rozh. tr. s právní větou, že jestliže v době rozhodování soudu o trestném činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. je dřívější odsouzení pachatele, které je formálním znakem tohoto činu, již zahlazeno nebo o něm z jiného důvodu platí fikce neodsouzení, pak toto odsouzení nemůže naplnit zákonem požadovaný znak zpětnosti, byť v době spáchání činu ještě zahlazeno nebylo, ani o něm neplatila fikce neodsouzení. Citovaný rozsudek se týká a dopadá především na situace, pro něž je typické, že v době rozhodování soudů již uplynul rok od uplynutí zkušební doby podmíněného odsouzení a příslušný soud neučinil rozhodnutí, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, či zda trest vykoná. Platí totiž, že neučinil-li soud do roka od uplynutí zkušební doby takové rozhodnutí, má se za to, nemá-li na absenci tohoto rozhodnutí podmíněně odsouzený vinu, že se osvědčil (§ 60 odst. 2 tr. zák.), a tento závěr je třeba v době rozhodování soudů respektovat a patřičně aplikovat. O to ale v posuzovaném případě nešlo. K době rozhodování soudů obou stupňů obviněný trestní opatření obecně prospěšných prací nevykonal a k této době neplatila fikce, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen, jež byla založena až pozdějším pravomocným rozhodnutím o upuštění od výkonu zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací.

Na rozdíl od názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se Nejvyšší soud nedomnívá, že odvolací soud argumentoval nevěcně, pokud zmínil další odsouzení obviněného a uzavřel, že nevedl řádný život, což je důvodem pro rozhodnutí o přeměně trestního opatření obecně prospěšných prací v odnětí svobody.

Podle § 45a odst. 4 tr. zák. část věty před středníkem jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu. Toto ustanovení je z již vyložených důvodů relevantní i pro trestní opatření obecně prospěšných prací. Vyplývá z něj, že zavdat příčinu k přeměně trestu (trestního opatření) obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v době, kdy trest není vykonán, může pachatel buď jen tím, že nevede řádný život, nebo tím, že zaviněně nevykoná trest ve stanovené době, popř. mohou být takovým důvodem obě tyto okolnosti současně. Zásadně ovšem postačí kterákoliv z nich. Nebylo proto nelogické, jestliže odvolací soud poukazoval na jiná odsouzení obviněného v době následující po nařízení výkonu trestního opatření obecně prospěšných prací a činil závěr, že obviněný nevedl řádný život a bylo by na místě přeměnit trestní opatření obecně prospěšných prací v trestní opatření odnětí svobody. Nelze totiž nevidět, že výkon trestního opatření obecně prospěšných prací byl nařízen dne 7. 4. 2005, a v následujícím období se obviněný dopustil další majetkové trestné činnosti. Vedle již odvolacím soudem zmiňovaných skutků ze dne 9. 5. 2005 (odsouzení Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 72 T 106/2005) a ze dne 21. 1. 2006 (odsouzení v nyní posuzované věci týmž soudem pod sp. zn. 6 T 66/2006) kvalifikovaných jako trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., byl posléze odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2007, sp. zn. 6 T 131/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 3 To 610/2007, pro skutek ze dne 19. 4. 2006, jenž byl posouzen jako pokus trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Třebaže posledně jmenované odsouzení následuje až po vyhlášení dovoláním napadeného usnesení, významná je doba spáchání skutku, která jen dokládá racionálnost úvah odvolacího soudu stran případného rozhodnutí o zbytku trestního opatření obecně prospěšných prací. To ale nic nemění na tom, že příslušný soud posléze učinil rozhodnutí odlišné, přičemž s právní mocí tohoto rozhodnutí je též spojen důsledek, že se na obviněného hledí, jako by nebyl odsouzen, a tento důsledek je třeba respektovat pro případná budoucí navazující rozhodnutí (nikoliv předcházející).

Ačkoliv to nebylo v dovolání výslovně zmíněno, zabýval se dovolací soud pro úplnost i otázkou, zda nemá na správnost právních závěrů soudů vliv výše škody, která se významně pohybuje pod hranicí škody nikoli nepatrné.

V této souvislosti je na místě předeslat, že i když u trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) až e) tr. zák. není výše způsobené škody jeho zákonným znakem, neznamená to podle praxe soudů, že hodnota pachatelem odcizené věci je zcela bezvýznamná pro posouzení trestnosti takového činu. Při zjištění zanedbatelné hodnoty odcizené věci a při současné neexistenci jiných okolností zvyšujících stupeň nebezpečnosti činu pro společnost lze učinit závěr, že není splněna materiální podmínka trestnosti činu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. (k tomu též č. 25/1999-II. Sb. rozh. tr.).

Závěr, že není splněna materiální podmínka trestnosti činu, však v konkrétním případě není na místě učinit, poněvadž stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost, vycházeje z kritérií § 3 odst. 4 tr. zák., je vyšší než nepatrný. Obviněný nese všechny znaky speciálního recidivisty; nelze totiž přehlédnout, že vykazuje jasné tendence k páchání krádeží či činů majetkové povahy obecně, od jejich páchání jej neodradily ani uložené a nevykonané tresty a trestní opatření nespojené s jejich bezprostředním výkonem. Bez významu není ani zjištění, že vedle již zmíněných odsouzení pro trestné činy krádeže či pokusu podvodu, jichž se dopustil skutky spáchanými v průběhu roku 2005 a 2006, byl projednáván opakovaně i pro přestupek proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, před příslušným správním orgánem (viz č. l. 23).

Skutek obviněného byl správně posouzen jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., poněvadž má znaky tohoto trestného činu jak po stránce formální, tak i materiální.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není důvodné, a proto je podle § 265j tr. ř. zamítl. Učinil tak v neveřejném zasedání, poněvadž s projednáním v neveřejném zasedání souhlasili státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství i obviněný [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2007

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Kůrková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru