Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 801/2009Usnesení NS ze dne 29.07.2009

EcliECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.801.2009.1

přidejte vlastní popisek

8 Tdo 801/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obviněného M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 42 To 51/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 276/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 2 T 276/2007, byl obviněný M. P. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři roky. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí ve výroku konkretizovaných věcí. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný M. P. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou odvoláními. Obviněný podal odvolání proti výrokům o vině i trestu, státní zástupce odvolání podané v neprospěch obviněného zaměřil toliko proti výroku o trestu. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 42 To 51/2009, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a ve způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného jako nedůvodné zamítnuto.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. P. v zákonné lhůtě prostřednictví obhájce dovolání, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatel připustil, že z provedeného dokazování sice plyne, že se dopustil několika krádeží motorové nafty, avšak nelze nesouhlasit se závěry soudů o množství jednotlivých útoků a rozsahu způsobené škody. Soudy se podle něho neopodstatněně spokojily toliko s vyjádřením poškozených o stavu jejich palivových nádrží v době odcizení a své rozhodnutí opřely o kapacity „nákladového prostoru“ jeho vozidla Škoda Octavia, což považoval za spekulaci. Měl za to, že rozsah škody bylo možno poměrně snadno doložit doklady o nákupu pohonných hmot, účetními doklady, výkazy o provedených jízdách apod. Pouhá tvrzení poškozených nelze považovat za objektivní důkaz. Protože nebyla spolehlivě zjištěna způsobená škoda, nelze podle jeho názoru považovat za správné ani právní posouzení věci. Další námitky obviněného směřovaly vůči správnosti právního posouzení skutků popsaných pod body 3., 7., 16., 29. a 30. rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Vytkl, že otevření neuzamčených nádrží nelze kvalifikovat jako krádež spáchanou vloupáním, protože neuzamčené víčko nelze považovat za překážku bránící volnému přístupu k obsahu nádrže. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby tomu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání nemůže být založeno na námitkách, jimiž dovolatel projevoval nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Nelze proto přihlížet k té námitce, že se trestného činu ve zjištěném rozsahu nedopustil. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou a logickou návaznost na svědecké výpovědi poškozených a další provedené důkazy, včetně doznání obviněného v přípravném řízení. Nesouhlas obviněného s uvedeným hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, která soudy na tomto podkladě učinily, není dovolacím důvodem. Čin obviněný spáchal za okolností naplňujících více alternativních znaků skutkové podstaty trestného činu, když 25 útoků spáchal vloupáním; aby byly postiženy všechny znaky trestného činu, jež byly pachatelem naplněny, byl soudy skutek správně kvalifikován podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Vůči právnímu posouzení skutku též jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. žádnou výhradu neuplatnil.

Trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním a způsobí jím škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním a činem způsobil škodu nikoli malou. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují všechny zákonné znaky tohoto trestného činu.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný pokračujících trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. v ideálním souběhu dopustil tím, že v časovém rozmezí od 19. 7. 2007 do 15. 10. 2007 na různých místech převážně v okrese Ž., ale též v okrese S., Ch., B. a Ú. celkem v jednatřiceti případech vypáčil, vylomil, odšrouboval nebo jinak odstranil víčka od palivových nádrží nákladních vozidel, z nichž následně odčerpal různá množství pohonných látek, celkem nejméně 8.366 l nafty, čímž majitelům vozidel způsobil škodu výši nejméně 239.315,- Kč na odcizených pohonných hmotách a poškozením napadených vozidle další škodu ve výši 14.625,- Kč.

Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda jednání obviněného vykazuje znaky pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Námitka obviněného, že soudy útoky pod body 3., 7., 16., 29. a 30. neměly kvalifikovat jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. proto, že neuzamčené víčko nelze považovat za překážku bránící volnému přístupu k obsahu nádrže a otevření neuzamčených nádrží tudíž nelze kvalifikovat jako krádež spáchanou vloupáním, není pro právní posouzení skutku jako označeného trestného činu významná.

Ani dovolatel nezpochybňoval, že útoky pod body 1., 2., 4. – 6., 8. – 15., 17. – 28. a 31. byly spáchány vloupáním, pakliže víčka palivových nádrží předmětných nákladních vozidel byla vypáčena, zámek nádrže rozlomen, případně uzamčený zámek nádrže odstraněn apod. Dovolací soud, třebaže v těchto případech nebyla uplatněna žádná právní námitka, pro úplnost dodává, že vloupáním se podle § 89 odst. 14 tr. zák. rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Za vniknutí je považován vstup do uzavřeného prostoru, ale i otevření nebo jiné narušení takového prostoru, sáhnutí do něj, třeba i za pomoci potřebného nástroje. Věc, která je předmětem útoku, musí být uvnitř uzavřeného prostoru, a to alespoň zčásti. Vniknutí do prostoru pak musí být provedeno některým způsobem uvedeným v ustanovení § 89 odst. 14 tr. zák., tzn. lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Že se tak stalo v označených případech především překonáním jistící překážky s použitím síly, popř. nedovoleným překonáním uzamčení, není žádného důvodu pochybovat.

Dílčí skutky, na něž obviněný poukazuje (3., 7., 16., 29. a 30.), se vyznačují ve svém popise tím, že obviněný odšrouboval neuzamčené víčko palivové nádrže, z níž odčerpal ve výroku rozsudku soudu prvního stupně označené množství motorové nafty. Dovolací soud sdílí pochybnosti obviněného, že takový způsob provedení činu vykazuje znaky „vloupání“ v jakékoliv z jeho alternativ. Pouhé odšroubování neuzamčeného či jinak nezajištěného (kupř. visacím zámkem) víčka palivové nádrže nelze bez dalšího označit za vniknutí do uzavřeného prostoru překonáním jistící překážky s použitím síly a alternativy spočívající v nedovoleném překonání uzamčení či lstivý způsob provedení nepřicházejí v úvahu. Nicméně pro právní posouzení skutku jako pokračování v trestném činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. není tento závěr nikterak důležitý.

Jde-li o pokračování v trestném činu krádeže podle § 247 tr. zák., je třeba připomenout, že podle právní teorie i praxe se škody způsobené jednotlivými útoky sčítají. Přesto, že v ustanoveních § 247 odst. 1 tr. zák. jsou uvedeny zčásti odlišné formy jednání, jde vždy o zmocnění se cizí věci, a tedy o naplňování skutkové podstaty trestného činu krádeže. Může jít proto o pokračování v tomto trestném činu i v případě, kdy některé útoky proti cizímu majetku jsou spáchány vloupáním a jiné jen prostým zmocněním se cizí věci (k tomu srov. rozhodnutí č. 21/1991 Sb. rozh. tr.). Jinými slovy, jestliže si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní za okolností naplňujících více alternativních znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) až e) tr. zák., je nutno jeho skutek kvalifikovat tak, aby byly vystiženy všechny znaky, jež byly naplněny. Protože celková škoda způsobená dílčími skutky pod body 1. – 31. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně výrazně přesáhla částku 25.000,- Kč, byl skutek správně právně posouzen jako pokračování v trestném činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., byť nikoli všechny útoky, ale převážná část z nich, byly spáchány vloupáním.

Nejvyšší soud se relevantně nezabýval těmi námitkami obviněného, jimiž zpochybňoval úplnost dokazování a rozsah trestné činnosti co do četnosti útoků i množství odcizené motorové nafty tvrzením, že soudy neprovedly všechny dostupné důkazy (kupř. doklady o nákupu pohonných hmot, účetní doklady, výkazy o provedených jízdách poškozených) a nesprávně vycházely z výpovědí poškozených, jež nebylo možno hodnotit jako spolehlivé důkazy o jeho vině. Obviněný tak uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím brojil proti správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strany 9, 10 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3 , 4 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů, se s nimi náležitě vypořádaly. Soudy přesvědčivě vyložily, proč obhajobě obviněného neuvěřily, proč vycházely stran rozsahu trestné činnosti, tj. četnosti útoků a množství odcizené nafty, z výpovědi poškozených. Odvolací soud konstatoval, že tyto výpovědi – na rozdíl od výpovědi obviněného - nebyly v průběhu dokazování zpochybněny a neexistuje žádný rozumný důvod údajům poškozených o množství odcizené nafty nevěřit. Soud prvního stupně také ku podpoře věrohodnosti výpovědí poškozených zmínil, že jimi uváděné množství odcizené nafty, pohybující se nejčastěji v rozpětí 250 – 500 litrů, bylo možné do „nákladového prostoru“ osobního vozidla obviněného, resp. do v něm umístěných přepravních nádob, umístit a přepravovat. Toliko v jednom případě (dílčí skutek pod bodem 8.) udávané množství přesahovala přepravní možnosti obviněného, což samo o sobě ještě nevylučuje objektivní nemožnost odcizit i toto množství za vynaložení vyššího úsilí (opakovaná jízda, větší množství nádob).

Je tak zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Usvědčující důkazy do sebe logicky zapadají, vytvářejí ucelený řetězec, který bez důvodných pochybností svědčí pro závěr, že se obviněný skutku, jímž byl uznán vinným a který naplňuje zákonné znaky trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., dopustil. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. července 2009

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Kůrková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru