Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 785/2004Usnesení NS ze dne 14.07.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.785.2004.1

přidejte vlastní popisek

8 Tdo 785/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2004 o dovolání obviněného T. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 12 To 557/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 145/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 1 T 145/2003, byl obviněný T. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce a dvanáct dnů, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a též zproštění obžaloby ohledně spoluobviněných A. Z. a D. T.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu dopustil společně se spoluobviněnými A. Z. a D. T. tím, že dne 24. 6. 2003 kolem 20. 00 hodin v N. v postranní uličce mezi hotelem B. a tzv. starou radnicí odcizili poškozenému L. M. částku 1.000,- Kč, o niž se rozdělili, přičemž tohoto jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 11 T 47/2001, odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců s výkonem ve věznici s dozorem a z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn dne 10. 7. 2002 na zkušební dobu do 10. 7. 2007.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce a obvinění T. P. a D. T. odvolání, která směřovala proti výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. i proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 12 To 557/2003, byla podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce i obou obviněných zamítnuta.

Obviněný T. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. i výroku o trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou vytkl nesprávný postup soudu při hodnocení provedených důkazů, a to především výpovědi svědka L. M. v kontextu s ostatními provedenými důkazy; soudy podle něj nehodnotily pochybnosti v jeho prospěch. Uvedl, že právní posouzení skutku nemá oporu v provedených důkazech a že nelze učinit závěr, že došlo k odcizení peněz poškozenému, protože okolnosti předání peněz nebyly spolehlivě prokázány. Upozornil, že jeho jednáním zákonné znaky trestného činu krádeže naplněny nebyly. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové jakož i rozsudek Okresního soudu v Náchodě zrušil a aby Okresnímu soudu v Náchodě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení; obviněný se podle ní ve skutečnosti domáhal odlišného hodnocení důkazů a změny skutkových zjištění. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Náchodě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že společně s dalšími dvěma spoluobviněnými odcizil poškozenému L. M. peněžní hotovost. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou, s níž se odvolací soud důsledně vypořádal, odkázal na výpověď poškozeného a upozornil na tu její část, v níž poškozený uvedl, že jim peníze předal dobrovolně, že jim je půjčil. Učinily-li soudy odlišný závěr se zdůrazněním, že peněžní hotovost získal od poškozeného proti jeho vůli, nesprávně podle něj hodnotily pochybnosti v jeho neprospěch.

Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu krádeže nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil.

Shodný závěr nutno učinit i ve vztahu k těm námitkám, které se týkaly subjektivní stránky trestného činu, tj. zavinění ve formě úmyslu. Závěr o formě zavinění (§ 4, § 5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Ze smyslu námitek obviněného vyplývá, že i v této části zaměřil dovolání proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění.

Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. července 2004

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Kůrková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru