Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 755/2004Usnesení NS ze dne 14.07.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.755.2004.1

přidejte vlastní popisek

8 Tdo 755/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2004 o dovolání podaném obviněným J. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P. – P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 8 To 13/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 22/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný J. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 9 T 22/2003, uznán vinným

1) trestným činem vraždy podle § 219 odst. l, 2 písm. h) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 9. 7. 2003 krátce po 09.30 hod. v T., M. ulici, před panelovým domem, poté, co na místě vyčkával od časných ranních hodin proto, aby vysledoval přítele své manželky, přistoupil k poškozenému F. Š. a po krátké slovní rozepři z pomstychtivé pohnutky v úmyslu usmrtit poškozeného, který usedl za volant svého osobního automobilu zn. FORD FOCUS COMBI, stříbrné barvy, vystřelil proti němu nečekaně z malé vzdálenosti (nejvýše několik cm) z nelegálně držené krátké střelné zbraně nezjištěné značky a výrobního čísla, ráže 6,35 mm, na horní část trupu a hlavu nejméně dvakrát, přičemž obě střely poškozeného zasáhly, jedna z nich způsobila průstřel krku, druhá zástřel hrudníku, kdy pronikla průdušnicí a horním lalokem pravé plíce, v důsledku čehož poškozený zemřel na zakrvácení dutiny hrudní při střelném poranění pravé plíce během několika minut po vzniku zranění, smrtelná přitom byla obě střelná poranění pro svou všeobecnou povahu a smrti se nedalo zabránit sebevčasnější a sebekvalifikovanější pomocí, čímž obžalovaný projevil naprosto pohrdavý a bezcitný vztah k lidskému životu, ač byl způsobilý rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a své jednání plně ovládat,

2) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v T., ale i jinde a bez povolení přechovával od blíže nezjištěné doby roku 1997 do 9. 7. 2003 krátkou střelnou zbraň nezjištěné značky a výrobního čísla, ráže 6,35 mm, kterou užil ke spáchání činu pod bodem 1), v místě svého bydliště v T. – N., kterážto zbraň byla obviněným v průběhu útěku odcizeným vozidlem poškozeného z místa činu na přesně nezjištěném místě zahozena a následně orgány policie nenalezena, dále pak od počátku roku 1996 do dne 11. 7. 2003 nelegálně přechovával celkem 228 ks ostrých nábojů, a to 6 ks loveckých nábojů ráže 8x57 JS, 152 ks malorážkových nábojů cal 22 LR, 22 ks malorážkových nábojů cal 22 SHORT, 39 ks flobertkových nábojů ráže 6 mm FLOBERT a 9 ks malorážkových nábojů cal 22 EXTRA LONG, a

3) trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 alinea prvá tr. zák., který spáchal tím, že krátce poté, co zaútočil na poškozeného F. Š. střelnou zbraní a zapříčinil i poškození dále uvedeného vozidla dne 9. 7. 2003, z místa činu v M. ulici uprchl tak, že se zmocnil osobního automobilu zn. FORD FOCUS COMBI, stříbrné barvy, majitele poškozeného F. Š., a odjel s ním do prostoru mezi T. – M. a K. H., kde ho odstavil u lesního prostoru.

Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 29 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému a výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti roků, pro jehož výkon byl zařazen ve smyslu § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu byly zabrány zajištěné náboje výše uvedeného druhu a množství. V souladu s § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným M. Š. a P. Š., škodu ve výši 26.600,50 Kč. Se zbytkem nároků byly obě poškozené odkázány podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2004 rozsudkem sp. zn. 8 To 13/2004 napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 1) trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. jehož se dopustil tak, že dne 9. 7. 2002 (v datu je omylem nesprávně uveden rok 2002, neboť podle obsahu spisu se skutek stal v roce 2003) po 9.30 hod. v T., M. ulici před domem po krátké slovní rozepři vystřelil dvakrát z malé vzdálenosti na poškozeného F. Š., sedícího za volantem svého osobního vozu, z nelegálně držené pistole nezjištěné značky ráže 6,35 mm, čímž mu způsobil průstřel krku a zástřel hrudníku, v důsledku čehož poškozený zemřel.

Za tento trestný čin a za trestné činy nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák., které zůstaly v napadeném rozsudku nedotčeny, obviněnému uložil podle § 219 odst. 1 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Shodně s výrokem soudu prvního stupně uložil obviněnému povinnost k náhradě škody.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 8 To 13/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, sp. zn. 9 T 22/2003, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. Š. dovolání, které opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.

Dovolatel tímto svým mimořádným opravným prostředkem vznesl výhrady proti rozhodnutí vrchního soudu především proto, že rozsah provedeného dokazování, který se stal podkladem pro posouzení jeho viny, považoval za nedostatečný a neúplný, jestliže nebyla vyslechnuta svědkyně P. a expert z oboru balistiky. Další námitky zaměřil proti tomu, že soud pro své rozhodnutí vycházel převážně z té výpovědi obviněného, v níž trestné jednání, které mu bylo kladeno za vinu, doznal, aniž by shromáždil další svědecké výpovědi či jiné relevantní důkazy. Dovolatel vyjádřil rovněž přesvědčení, že v průběhu trestního stíhání docházelo ze strany kriminalistů a vyšetřujících policistů k „manipulaci s jeho osobou“, jež spočívala ve snaze získat od něho doznání předestíráním neexistujících skutečností. Pokud v přípravném řízení trestnou činnost doznal, později svá tvrzení popřel s odůvodněním, že výpověď tak, jak byla zaprotokolována, nikdy neformuloval. V dalších námitkách se dovolatel zabýval vypovídací schopností střelných kanálů, umístěním nábojnice za sedačkou řidiče a střelou zarytou do čelního skla, jejichž důkazní hodnotu považoval za pochybnou. Závěry soudů obou stupňů ohledně způsobu hodnocení těchto, ale i jiných důkazů, označil za pouhou spekulaci a poukázal na některé svědecké výpovědi, které považoval za rozporné. Soudům obou stupňů vytkl, že vzniklé nejasnosti neodstranily, a dokonce v odůvodněních svých rozhodnutí použily pouze ty části svědeckých výpovědí, které korespondovaly se sděleným obviněním. Dovolatel odmítl obvinění z trestných činů vraždy a neoprávněného užívání cizí věci s odkazem na to, že se jich nedopustil.

V závěru tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.) a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.).

K předmětnému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že dovolatel opřel své dovolání výlučně o námitky, které mají svůj základ v provedených skutkových zjištěních, a proto označené dovolací důvody nenaplňují. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. M. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.

Jak Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání zjistil, obviněný posledně zmíněné povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvádí důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Jestliže obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musel by tento důvod být v dovolání skutečně tvrzen a následně odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení by mohla být vytýkána i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené.

Dovolatel se však v rozporu s těmito zásadami domáhal změny skutkového stavu v této trestní věci. Prezentovanou nesprávnost ve skutkových zjištění učiněných soudy prvního i druhého stupně shledával v údajných pochybeních, k nimž došlo při hodnocení provedených důkazů, anebo v důsledku neúplného dokazování. Z jím uplatněné argumentace nevyplývá takové tvrzení, které by svědčilo o nedostatcích v právním posouzení zjištěného skutku nebo v jiném hmotně právním posouzení; použitá argumentace je naopak založena výlučně na výhradách proti zjištěnému skutkovému stavu. Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání obviněného svým obsahem nelze podřadit pod zákonem vymezený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Jestliže obviněný ve svém dovolání uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívající v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, nepodal k němu žádné srozumitelné vyjádření. Není proto zřejmé, který výrok by měl chybět, či ve kterém výroku spatřuje jeho neúplnost. Poukázal-li na to, že soudy v odůvodnění svých rozhodnutí neuvedly některé podstatné skutečnosti a tvrzení obviněného, potom je nutné konstatovat, že tato námitka nespadá pod dovolací důvod podle písm. k). Námitky tohoto druhu totiž směřují nikoli proti výroku, ale výlučně proti odůvodnění rozhodnutí, což je ve smyslu § 265b odst. 4 tr. ř. nepřípustné.

Závěrem je třeba uvést, že námitkami formulovanými výše uvedeným způsobem nebyl obviněným materiálně, tedy ve skutečnosti, uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný. Nejinak je tomu s dalším uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 8 To 13/2004, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. července 2004

Předseda senátu

JUDr. Jan Bláha

Vypracovala

JUDr. Milada Šámalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru