Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 744/2020Usnesení NS ze dne 15.07.2020

HeslaDovolání
Ochranné léčení
Poučovací povinnost
Usnesení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.744.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265a odst. 2 písm. e,h) tr. ř.

§ 125 odst. 3 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 744/2020-68

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2020 o dovolání K. T., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 1 To 138/2020, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 Nt 1/2020, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 4 Nt 1/2020, bylo dovolatelce K. T. podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.

2. Označené usnesení soudu prvního stupně napadla K. T. stížností. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 1 To 138/2020, byla její stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Krajský soud označil rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a zákonné, jeho závěry měl za podrobně a přiléhavým způsobem odůvodněné. Součástí rozhodnutí je i poučení o opravném prostředku, podle něhož proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 1 To 138/2020, podala K. T. (dále „dovolatelka“) prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázala v něm na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho existenci spatřovala v absenci zákonného poučení o možnosti dovolání v usnesení soudu, který rozhodl ve druhém stupni. Bez souvislosti s tím zmínila, že v opravném prostředku upozorňovala na nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedenou vadu soud druhého stupně neodstranil, ač tak měl a mohl učinit.

4. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 1 To 138/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, a buď aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, nebo aby sám ve věci rozhodl.

5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení s obsahem podání sdělila, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude vyjadřovat.

III. Přípustnost dovolání

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

7. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolatelka odkázala na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Ačkoliv dovolatelka v odůvodnění dovolání zmiňovala „nesprávné právní posouzení skutku“, žádnou konkrétní výhradu v tomto směru neuplatnila. Nadto dovolací soud poznamenává, že se zřetelem k povaze rozhodnutí lze v obdobných případech očekávat [vedle odkazu na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] spíše odkaz na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, který je z hlediska posuzování otázky, zda bylo rozhodnuto o uložení ochranného léčení při splnění zákonem stanovených podmínek, dovolacím důvodem speciálním. Na tento důvod dovolání ale dovolatelka neodkázala a ani nespecifikovala žádnou výhradu, již by bylo možno pod něj subsumovat.

9. Dovolací soud však nemohl ignorovat výtku dovolatelky, že v rozhodnutí soudu druhého stupně chybí poučení o dovolání. Třebaže nejde o námitku podřaditelnou pod důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. i písm. j) tr. ř., dovolací soud si je vědom judikaturních závěrů Ústavního soudu, který opakovaně dospěl v případech absence poučení o možnosti dovolání k závěru, že za takových okolností je namístě zrušit rozhodnutí soudu druhého stupně, protože vadným poučením soud znemožnil stěžovatelům realizaci jejich procesního práva podat mimořádný opravný prostředek, čímž bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nálezy ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2265/16, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3976/17, ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 1820/18, ze dne 11. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 1467/18, nebo pro danou věc aktuálně ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 1244/19).

10. Tato v zásadě konstantní judikatura Ústavního soudu se opírá i o závěry Evropského soudu pro lidská práva, jehož judikatura mezi základní záruky obsažené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“) řadí také poučení o opravných prostředích, přičemž jeho absence byla shledána jako porušení práva na přístup k soudu, obsaženého v čl. 6 odst. 1 Úmluvy (např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1244/19 zmiňovaný rozsudek ve věci Faniel proti Belgii ze dne 1. 3. 2011, č. 11892/08, § 30; rozsudek ve věci Assunçao Chaves proti Portugalsku ze dne 31. 1. 2012 č. 61226/08, § 85-88).

11. Povinnost poučit o možnosti dovolání pro posuzovaný typ rozhodnutí jasně vyplývá i ze zákona, jak také akcentuje Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 1244/19. Povinnost poskytnout řádné poučení o procesních právech a povinnostech vyplývá z ustanovení § 134 odst. 1 písm. e) a § 265a odst. 2 písm. e), popř. h) tr. ř., ve spojení s § 138 a § 125 odst. 3 tr. ř. Podle § 134 odst. 1 písm. e) tr. ř. je povinnou součástí usnesení také poučení o možnosti podání opravného prostředku. Přípustným opravným prostředkem proti usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, a proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti unesení, které uložilo ochranné opatření, je podle § 265a odst. 2 písm. e) a h) tr. ř. dovolání. Dále lze poučovací povinnost odvolacího soudu v případech dovolání proti usnesení vyvodit z § 138 tr. ř., podle něhož, jestliže oddíl o usnesení (§ 134 až 137 tr. ř.) neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku. Jelikož podle § 125 odst. 3 tr. ř. je povinnou součástí každého rozsudku soudu ve věci samé učiněného v druhém stupni poučení o možnosti dovolání, pak „poučovací povinnost soudu dopadá ve výše uvedeném rozsahu nejen na rozsudek, ale za použití § 138 se pochopitelně přiměřeně použije i na obsah poučení v usnesení soudu, který rozhodoval ve věci ve druhém stupni" (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 1698). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v případech, kdy soud rozhoduje usnesením ve věci samé v druhém stupni, a je tedy přípustné napadnout jej dovoláním, musí usnesení obsahovat i přesné poučení o právu podat proti němu dovolání (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 1724)

12. V konkrétním případě však podle dovolacího soudu nejde o situaci srovnatelnou s případy projednávanými ve zmiňovaných nálezech Ústavním soudem a není nezbytně nutné dovoláním napadené usnesení soudu, který rozhodoval ve věci samé v druhém stupni, i přes zjištěný nedostatek řádného poučení o dovolání zrušit.

13. Z obsahu spisu dovolací soud zjistil, že po doručení stejnopisu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 1 To 138/2020 (tj. 14. 4. 2020), dovolatelka podáním došlým soudu prvního stupně podala mimo jiné proti němu dovolání (č. listu 43–48). Dovolatelka byla poučena o tom, že dovolání může podat jen prostřednictvím obhájce a že podání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje, byť bylo takto označeno, a jejímu obhájci byla kopie podání zaslána (č. listu 37). I s dalším podáním označeným jako dovolání vypracovaným dovolatelkou bylo naloženo shodně a jeho kopie byla zaslána obhájci (č. listu 53). Obhájce pak v zákonné lhůtě (na jejímž zachování by nebylo lze jinak trvat pro absenci potřebného poučení) podal dovolání.

14. Na rozdíl od věcí, v nichž bylo rozhodnuto nálezy Ústavního soudu, v posuzovaném případě byla obviněná, byť neúplně (chybí poučení o lhůtě k podání dovolání), o právu a podmínkách podání dovolání poučena soudem prvního stupně, její podání, jimiž dala najevo svoji vůli podat dovolání, byla dána na vědomí jejímu obhájci (s nímž ostatně dovolatelka odmítla osobně komunikovat) a obhájce v zákonem stanovené lhůtě podal dovolání. Vadným poučením soudu druhého stupně tak nebyla jmenované znemožněna realizace jejího práva podat mimořádný opravný prostředek. Že dovolání neobsahovalo relevantní námitky, s vlastní realizací tohoto práva a s respektem k principům spravedlivého procesu již nesouvisí.

15. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Poučení:

V Brně dne 15. 7. 2020

JUDr. Věra Kůrková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru